Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svou úřednici:)

22. 01. 2011 8:05:00
Všechno mě svědí. Jsem samý pupínek. Vylétnu z kůže, to se prostě nedá vydržet. Plané neštovice? Kdepak, už jsem v mládí protrpěl. Stejně jako zarděnky. Kopřivka? Ale ano, kopřivka to může být... ale kopřivka, to je alergická reakce a ta, jako každá jiná, musí mít svou příčinu, přeci, že jo? Svůj alergen. No? Nic?

Tak já to prásknu, takhle na tom jsem vždy, když já sám musím vyřídit něco na úřadě!

Začíná to formulářem. Jakýmkoliv. Pro mě je problém vyplnit i tu první jednoduchou kolonku. Neznáte? Nekecám, ale já zásadně do kolonky (Jméno, příjmení) píšu (Boháček Karel). Pokud bude kolonka naopak ve smyslu první příjmení, pak jméno, zcela stoprocentně uvedu nejdřív jméno.

A svině zákeřná největší je formulář, kde první kolonka je jméno, a příjmení je kolonka druhá, POD kolonkou první. Pak, jako borcovi z lontu, se mi rozhodně hned do první kolonky podaří napsat jméno i příjmení a zděšení, které se mi objeví v očích, když najdu kolonku druhou pro příjmení o řádek níže, bych mohl krájet, balit a prodávat na kila.

Po tomhle vysvětlení Vám musí být jasné, že mám-li něco na úřadě vyřídit a... vyjádřit svou žádost písemnou formou pomocí předtištěného formuláře, neobejdu se bez cizí pomoci. A tak elektronická podatelna, email, datová schránka... všechny tyhle vymoženosti, mající občanovi usnadnit styk s úřadem (nečti styk s úřednicí), pro mne se míjí blahodárným účinkem, protože bez pomoci osoby znalé a zkušené zkrátka formulář nikdy nezvládnu vyplnit.

Blížím se k úřadu a těžknou mi nohy, jako kdybych lehké ér najky vyměnil za přeskáče. Přesně tak i zním při chůzi po dlažbě chodby úřadu. Všichni se za mnou otáčejí. Divný, já přeci nemám na nohách opravdové přeskáče. Nebo jo??? Znejistím a podívám se. Nemám, ulevilo se mi. Až do chvíle, kdy si všimnu otevřené konzervy naražené na špičce mé boty. Jsem tak mimo z návštěvy úřadu, že se mi pletou už i dojmy s pojmy. Evildentně nerozlišuji halucinaci s představou či sugescí... od reality ;)

Po pár tichých krocích bez konzervy přichází první úřední překážka. Informační tabule. Jsem ochoten prokázat inteligenci a pochopit, že čísla dveří začínající jedničkou budou nejspíš kanceláře v 1. patře a nedám se od svého neochvějného přesvědčení zmást ani zavádějícím manévrem nějakého podlého úředníka, který před všechna čísla dveří dal navíc malým písmem vtisknout nápis... 2. NP.

Rozhodně si vybavím i pravou a levou stranu dle znamenité mnemotechnické pomůcky, že pravá noha je ta, kterou obvykle nepíšeme.

Ale, pro smilování boží, jak mám poznat podle této tabule, která úřednice je hodná, má dobrou náladu (manžel na týdenní služebce) a poctivě řádek po řádku se mnou rozdrtí mého třídního nepřítele... formulář.

Rád bych řekl, že jsem si hodil mincí, střihnul si schizoidně pravačkou s levačkou, ale smutným faktem je, že jsem prostě jen vtrhnul do prvních dveří, které mne nějak zaujaly.

„Dobrý den, mám problém! A potřebuju pomoct. A jestli mi nepomůžete, budu si na Vás stěžovat!“ rozhodl jsem se neponechat nic náhodě a hned od začátku nasazuji do akce ten nejbrutálnější kalibr, který mne napadá.

Ani trochu se mi nezdá, že bych tu paní za stolem vyvedl z míry. Nu co, zkusím rychlou chůzí obklíčit někoho jiného, slabšího. Ale když se chystám vycouvat ze dveří, ozve se:

„Tak se posaďte... a povídejte.“

Kecnu s sebou do koženého křesla v koutě u konferenčního stolku. Vstane ze svého pracovního místa za počítačem a posadí se do křesla proti mě. V kostýmku přehodí nohu přes nohu a já tu linii jejího lýtka málem poslintám. Kdybych nebyl na vyloženě nepřátelském území, tělo posypané tou zatracenou svědící kopřivkou, asi bych ji zkusil svést. Psací stůl měla dostatečně široký.

Místo svádící akce se tedy jen slyším blekotat:

„Vyměnit řidičák potřebuju, prej mi přestane platit!“

Zvedne mobil:

„Ahoj, jo, Eva, prosím Tě, hoď mi do kanclu formulář na výměnu řidičáku. Jistě, hned!“

Zaraduju se. Paráda! Ta má manžela na služebce minimálně na měsíc, dnes mám svůj šťastný den, formulář mě do kolen nedostane!

Přiběhne nějaký chlápek. Potěší mne hodně, když vidím, že je vyplašený ještě víc než já před vstupem do budovy. Pozdraví, předloží formulář, a na pokyn ruky úřednice, zase zmizí. Vostrá kočička, jen co je pravda. Ke mně se však chová mile, tak proč si to kazit přednáškou na téma ženský šovinismus, že jo? ;)

Podá mi svou propisku a rudým drápkem mi na formuláři na stole udělá srdíčko:

„Tady jméno... stop, stop, jenom jméno... příjmení o řádek níže“

Jaj, sviňa. Zákeřný typ formuláře. Nebýt jí, už bych měl na krku první ostudu. Povzbuzen úsměvem i úspěchem při vyplnění prvních dvou kolonek... samostatně vypíšu kolonku třetí, datum narození. Tenhle krok samozřejmě zvorám! Blbě si napočítám počet okének a nenapadne mně napsat nulu před jednomístné číslo měsíce narození. Na konci řádku tak jedno okénko zůstane smutně prázdné. Tázavě k ní zvednu oči.

„To nevadí, nedělala bych z toho vědu.“

Pod jejím laskavým, vstřícným a povzbudivým dohledem zaplňuji jednu kolonku za druhou. Každá další kolonka, které nespadnu do pasti, je zařazena v mém mozku do chlívečku pro padlé anděly. Můj obdiv k úřednici naproti mně stoupá s každým písmenkem ve správné pozici. Když si sama neví rady, použije nápovědu několika různých přátel na telefonu. Nový řidičák je mi blíž a blíž.

Rudý nehet vykouzlí další srdíčko:

„Tak, a tady už jen datum a podpis... a je to!“

Datum? Sakra... jaký datum? Narození už jsem přeci psal. Jsem zmatený jako lesní včela na poli a tak pro jistotu očima vyhledám... ano... psal jsem už. Úmrtní neznám, copak vypadám jako stará cikánka? Tak jaký datum???

„Dnešní, pane Boháčku, dnešní!“

A jó, logika, Boháčku, logika, říkám si v duchu pro sebe. Nejsou tam kolonky, jen shluk stop po nějakém mravenci, co se jim tu docela rovně procházel po papírech. Tak tam namastím to datum a podepíšu se. Ták!

„No, a teď už to jenom zanechte na podatelně.“ usměje se na mě.

Podatelna? Vyděsím se při pomyšlení, že bych znova v tomhle bludišti bez její nápovědy měl hledat nějakou skříňku bo co s názvem podatelna. A co mi tam kdo podá?

Jak je krásná a hodná a opuštěná, tak je silně empatická:

„Anebo víte co, já mám za chvilku cestu kolem na oběd, tak to nechám zaevidovat sama, co Vy na to?“

No není k pomilování? :)

Když za sebou zavírám dveře od její kanceláře, všimnu si tabulky... MÍSTOSTAROSTA.

Je čtvrtek. Zítra začínají... komunální volby...

Autor: Karel Boháček | sobota 22.1.2011 8:05 | karma článku: 16.09 | přečteno: 1424x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4275 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 176 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Píseň o byrokracii

Další nedělní večer vám netradičně zpříjemním svým krátkým básnickým zamyšlením o tom, jak je to vlastně v té společnosti úředníků s rovností a svorností.

24.9.2017 v 20:23 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 135 | Diskuse

Libuse Palkova

Blondýnky

Blondýnky jsou častým terčem vtipů a středem pozornosti, ať právem či neprávem. V následujícím seznamu knih, nemůžeme proto vynechat nic z toho, co se traduje o mýtu krásné, povrchní a naivní svůdnice.

24.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 309 | Diskuse

Kateřina Horáková

Detoxikace zvenku

Další ze skvělých tianďáckých věcí, které jsem vyzkoušela, jsou detoxikační bylinné náplasti. Při svém zhýralém způsobu života jsem se rozhodla pro očistu...

24.9.2017 v 19:09 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 777 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.95 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.