Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého veterináře :)

25. 01. 2011 7:00:14
Dívám se na svou věrnou kamarádku, které je něco málo přes rok. Pozoruji, jak běží, ode mě a zase ke mně, vzdaluje se jen proto, aby zase přibíhala a držela si mne na dosah.

Dívám se na ni, v pejskařském i nepejskařském okolí ji nikdo neřekne jinak, než „živé stříbro“. Neustále v pohybu, přátelská ke všem s určitou nepatrnou dávkou nedůvěřivosti, nemá ještě ani s člověkem ani se psem žádnou špatnou zkušenost. Fenka německého trpasličího špice. Super trpasličí jedinec, kilo dvacet živé váhy i s chlupy.

Pozoruji, jak občas pravá zadní tlapka při běhu zůstává viset pokrčená bez kontaktu s terénem, jak moje Šerí chvilku běží po třech a pak zase zapojuje tlapku čtvrtou a nemám z toho dobrý pocit. Zdá se, že vždy v pohybu přestane v kolenním kloubu tlapka pracovat, zasekne se, zablokuje a až po čase ji svaly uvedou znovu do pohybu.

Návštěva veterináře, se kterým řeším běžné problémy včetně očkování, je mým prvním krokem.

Je to mladý kluk, mladší než tehdy já, s perfektním přístupem ke mně i Šerí. Diagnóza se mnou docela zacloumá:

„Luxace kolene, pane Boháčku, bohužel, u malých plemen častý problém, stejně jako dysplazie kyčle u plemen velkých. Kolenní čéšku drží na svém místě šlacha, které u ní bude o něco silnější než vlas. Ta se, bohužel, při špatném došlápnutí snadno utrhne, nejspíš to ani Šerí nijak bolestivě necítila. Ale teď jí prostě čéška při běhu sama od sebe občas vypadne z lůžka a ona nemůže tlapku narovnat. Nebolí ji to, jen omezuje v pohybu. Velký problém je, že se to bude stávat častěji a častěji, až se čéška opotřebuje natolik, že přestane sloužit úplně.“

„Řešení?“ ptám se jednoduše.

„Náročná a drahá operace, nic jednoduchého pro spousty problémů, počínaje problémem s anestézií, protože to nepůjde vyřešit nějakou jednou dávkou narkotika, operace bude dlouhá a náročná, vůbec nevím, jestli se to dá sešít. Poradím Vám jedinou možnost, která mne napadá, ale ani tak nesázím na úspěch.“

Píše mi jméno a adresu a dodává:

„Kapacita chirurg, operuje psy z celé Evropy. Bohužel pro Vás, specializuje se na molosoidní plemena a dysplazii, pes u něj představuje hmotu třicet kilo a výš Bude zlý a arogantní, ale zkuste to.“

Ještě ten den se telefonicky objednávám, podaří se mi zatajit plemeno bez toho, že bych musel lhát a vydávat se za šťastného majitele špice vlčího.

Když se pak o pár dnů uvelebuji se Šerí v dlani v čekárně, připadám si jako blb. Napravo rotvajler, nalevo argentinská doga. Skoro to vypadá, že pacientem jsem já, té psí veverky v mé dlani si nikdo ani nevšimne.

Veterinářovi u stolu je mezi čtyřiceti a padesáti. Mne vítá příjemná mladší žena, chvíli se dívá ne mě, chvíli na Šerí v mé dlani, koutky úst jí cukají, jak se je snaží udržet v úsměvu a nepustit je do smíchu. Asi jsme fakt dvojka k popukání... molosoidní chlápek s trpaslíkem v náruči :)

„Dobrý den.“ říkám co nejpevněji.

„Vy sem lezete s tímhle chcípákem?!“ říká pohrdavě chirurg, který snad bude umět pomoct.

Než stačím odpovědět, pokračuje:

„Trhněte ho doma mezi dveřmi a pořiďte si psa!“

A otočí se ke mně zády:

„Helo, pozvi dalšího.“

Cloumá se mnou vztek díky tomuhle zacházení se mnou i s dalším členem smečky, nadechuju se a je mi jasné, že řeč skončím, až mne bude vyvádět policie.

„Tati, prosím, vždyť ani nevíš, o co jde.“

Tak Hela je dcera, a výborně, zdá se, že bych měl rychle zklidnit hormon a držet s ní krok. Přidávám se:

„Luxace kolene, pane doktore, dostal jsem kontakt na Vás se spoustou dobrých referencí, vyrazte mne až tehdy, když nabudete přesvědčení, že je to ...“ hledám diplomatický výraz... „nad Vaše možnosti.“

Ještě si ji ani neprohlídne a spustí:

„Je to takový chcípák, že šlacha nepůjde sešít! A i kdyby se to pod mikroskopem podařilo, bude to na hovno, při horším došlápnutí to praskne jinde! Což znamená jedinou možnost...nohu toho vašeho chcípa chirurgicky rozebrat včetně čéšky, vybrousit do stehenní i holenní kosti takové kónusy, ve kterých bude čéška držet a nevypadávat i bez šlachy, pak nohu zase složit dohromady, posešívat. Když se tohle všechno podaří a ona nezdechne během operace, je velká šance na uzdravení. Bude náročné řešit byť jen její anestézii, nepůjde to jednorázovou injekcí, budu potřebovat dokoupit ke stávajícímu zařízení jehly tak tenké, aby se dalo anestetikum dávkovat během operace stejně jako u lidského pacienta, do její tlapky, ve které bude mít sakra tenké žíly.“

Během hovoru si ji bere k sobě na stůl, prohmatává jí tlapku, cvičí s ní, občas psík bolestivě vykvikne a snaží se vyprostit, ani jednou se neožene svými zoubky. Trpím s ní, ale dívám se s kamennou tváří na veterináře. Když skončí s vyšetřením, dívá se na tu chlupatou kouli na stole zkoumavě, jako by nemohl uvěřit tomu, že je to fakt pes. Hela se na mne usměje, nadzvedne nepatrně levé obočí, na které její otec z profilu nemůže vidět, a lehce rychle okem mrkne. Dál se tváří vážně. Nemluví. Šerí se dívá ne veterináře a předvede své psí oči. Heh, málem vybuchnu smíchem, protože ten můj chcípák se na doktora teď kouká stejně jako na mne, když baštím pečené kuře. A je to fakt síla pohled! Ani sám velký chirurg neodolá a pohladí ji. Pak rychle ucukne:

„Vemte ji, přidržíte si ji na rentgenu!“

Krátká pohodová procedura a já vím, že se do zákroku veterinář pustí, poznám to. Později než Hela, no, přeci jen svého tátu zná lépe.

„Helo, tři až čtyři hodiny, udržíš ji ve spánku, máme na to?“

„Máme, tati, jen si napočítám dávkování a rozhodnu se pro typ anestézie, ještě si ji vyšetřím kvůli srdci. Já to zvládnu, zbytek bude na Tobě.“

Doktor se otočí ke mně:

„Dobře. Já to zkusím. Nechápu sám, proč to dělám u takovýho chcípáka, ale zkusím to.“

Při ceně zákroku zalapám po dechu, přesahuje její kupní cenu jako fenky s PP, ale co nadělám, nezchudnu kvůli tomu. Zaplatím vyšetření a nechávám symbolickou zálohu na zákrok. V čekárně, kam nás Hela doprovodí, jí děkuju. Jenom se usměje:

„Nebojte se, bude to dobré, táta by řekl na rovinu, že to nedokáže. A já ji nechám jen v takovém limbu, že neucítí bolest, ale probere se hned po zákroku“

Mám chuť ji v políbit, ale jakoby mi četla myšlenky, ustoupí krok stranou a zavrtí hlavou. Vyrážíme domů, já plnou hlavu toho, co nás čeká.

Den Dé. Jsme nastoupení i s pelíškem před operačním sálem, Šerí je neklidná, cítí mou nervozitu, byť se snažím a snažím a snažím... být klidný. Hela se povzbudivě usmívá, když si ji ode mne bere:

„Bude to dobré, uvidíte. Přijďte za čtyři hodky, když skončíme dřív, postarám se o ni sama.“

Byly to nekonečně dlouhé hodiny bloumání po štatlu. Přišel jsem o čtvrt hodiny dříve a během chvilky vykoukla Hela. Usměvavá, pokynula na mne a já mastil za ní do ordinace. Pelíšek se Šerí měla u svého stolu, tam schoulený chlupatý uzlík, s uslzenýma očima, nadzvedla hlavu, když mne viděla, a pokoušela se vrtět ocáskem. Pak vysílením zase hlava poklesla, ale ocásek se nepatrně pohyboval dál a její oči sledovaly každý můj pohyb. Vyholený pravý bok až na kůži, flekatý od dezinfekce, pravá zadní noha komplet znehybněná mohutným obvazem.

„Je to bojovnice,“ řekl chirurg, „bude v pohodě, psi rychleji než lidé žijí, ale stejně rychle se hojí. Zítra se postaví na nohy. Dnes dieta, vody co hrdlo ráčí, zapomeňte na hygienu, pak vše vyperete. Zítra normální strava. Bude si myslet, že nemá nohu, protože ji nevidí. Naučí se po třech. Tohle jsou antibiotika, tři dny jedenkrát denně, pak se stavte na kontrolu a převaz. Musíte ji udržet, aby se nepokusila si obvaz strhat, kdyby bylo zapotřebí, dáme jí límec.“

Ukazuje mi to šílenství, tuhý límec přesahující její čenich, větší než je ona sama a mě je jasné, že se musíme obejít bez toho. Vyrovnám účet v hotovosti a dostávám stvrzenku. Když držím pelíšek v ruce, Šerí spokojeně zavře oči a usíná. Hela mě na rozloučenou pohladí po ruce. Nemůžu oplatit, držím pelíšek s psíkem.

První noc, katastrofa, musím fakt vyprat i pelíšek a decentně i Šerí. Prohlíží si ráno obvazy, ale když jí zakážu jim věnovat větší pozornost, poslechne. Staví se na nohy a děla první kroky... po třech. Nají se. Odpočívá, spí, ale po probuzení je viditelně lepší a lepší. Večerní vycházka, ťapká už vyrovnaně, občas zakolísá, občas se snaží přeci jen zoubky věnovat obvazu, asi noha bolí. Čas letí. Převaz. Poprvé vidím tu šílenou jizvu pomalu přes celou nohu a kroutím hlavou. Nemožné a přeci uskutečněné. Na konci desetidenní lhůty je obvaz sundán a vytáhnuty stehy. Šerí a chirurg jsou přátelé. Hladí ji a ona mu vždy olízne ruku, i když v čekárně se bojí a bát už se bude v jakékoliv čekárně u veterináře navždy.

„Tak, až přijdete příště, už budeme všichni vědět, do čeho jdeme,“ žertuje veterinář. Nikdo z nás v tuhle chvíli netuší, že se za rok potkáme u druhé tlapky, vše bude komplikovanější, ale také dopadne na jedničku.

Hela mne vyprovodí do čekárny a zavře dveře k tátovi. Jsem dnes poslední objednaný. Stojí blízko nás, já Šerí držím v náruči.

„Jak Vám můžu poděkovat, Helo?“

Položí mi dlaň na tvář, palcem mi přejede lehce po rtech, jako by je chtěla otřít od prachu. Pak mne políbí a já ochutnám i její jazyk.

„Poděkovat? Zmiz a dlouho se sem nevracejte. Jsem vdaná!“

Během chvilky jsme v čekárně sami.

Večer Šerí ještě nepřišla na to, že má zase všechny čtyři nohy a já mám strach, že něco není v pořádku. Ráno již pravou zadní občas použije. Další večer už blbne na čtyřech, jako by nikdy nebyl žádný problém :)

A já pocítím širokou škálu možných citů...

seri1.JPG

seri2.JPG

seri3.JPG

seri4.JPG

seri5.JPG

Autor: Karel Boháček | úterý 25.1.2011 7:00 | karma článku: 27.63 | přečteno: 2427x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4275 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 176 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Píseň o byrokracii

Další nedělní večer vám netradičně zpříjemním svým krátkým básnickým zamyšlením o tom, jak je to vlastně v té společnosti úředníků s rovností a svorností.

24.9.2017 v 20:23 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 135 | Diskuse

Libuse Palkova

Blondýnky

Blondýnky jsou častým terčem vtipů a středem pozornosti, ať právem či neprávem. V následujícím seznamu knih, nemůžeme proto vynechat nic z toho, co se traduje o mýtu krásné, povrchní a naivní svůdnice.

24.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 309 | Diskuse

Kateřina Horáková

Detoxikace zvenku

Další ze skvělých tianďáckých věcí, které jsem vyzkoušela, jsou detoxikační bylinné náplasti. Při svém zhýralém způsobu života jsem se rozhodla pro očistu...

24.9.2017 v 19:09 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 777 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.95 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.