Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého tatéra :)

28. 01. 2011 6:56:19
Psal se 1994. Český kapitalismus byl v plenkách. Česko bylo v plenkách. Vlastně v plenkách bylo vše, na co se člověk zaměřil. A mě skončila jedna etapa života. Což zákonitě znamená, že jiná by měla začít. A já měl neodbytný pocit, že ten nový začátek by měl být něčím okořeněn. A absolutně jsem neměl páru, čím by to vlastně mělo být.

„Všem hezké slunečné dopoledne, máme dnes středu, třetího srpna 1994, a vaše rádio Krokodýl má pro vás opět překvápko! U dnešních písniček na přání si budeme povídat o tetování, které u nás je zatím spojováno spíše se světem zločinu a trestaneckých kérek, než jako samotný umělecký směr, symbol módy nebo postoje k výrazným životním změnám. A povídat si o tetování s námi bude známý kanadský tatér, který se v Praze zúčastnil celosvětové soutěžní výstavy a odvezl si z ní jednu z prestižních cen! Od mikrofonu vás opět zdraví Naďa Jandová!“

Tak! Slyšeli jste to taky?! Postoj k výrazným životním změnám! Poslouchal jsem dál písničky a hlavou mi běželo... špaténka, v Brně ještě není žádné tattoo studio, v Praze, jak zjišťuji pomocí telefonních informací (to je prča, co, ale internet tady byl taky tenkrát v plenkách) jedno nic moc a já se právě rozhodl, že si nechám udělat kérku.

A tak čekám na konec vysílání a vytáčím číslo rádia Krokodýl. Chvilku to přepojování od čerta k ďáblu trvá, ale nakonec:

„Halo?“

„Ahoj, tady Karel.“

„Ahoj, Ty žiješ? Slyšela jsem, že ...“

Skáču jí do řeči:

„To neřeš, hele, kde najdu toho kanadskýho tatéra?“

„Dobře víš, že Ti nemůžu nic říct, tak co to zkoušíš?“

Chvilku to trvalo, vlastně to byla taková soustavná mediální masáž, musel jsem dát fant, ale mám, Harley klub na Palmovce, adresa, telefon (pevná linka, jasně, mobily byly taky v plenkách).

Druhý den po desáté hoďce to zkouším a klika... já neumím pořádně anglicky, on češtinu láme, ale mám to zkusit zastavit se neděli někdy dopoledne, snad ho tam prý zastihnu. Teda, ne, že by se mi chtělo jet na blind do Práglu, ale když už jsem se dostal tak daleko, no, co, udělám si výlet.

Když v neděli stojím před klubem Harley, stále ještě mě ani ve snu nenapadlo, že jde opravdu o... Harley Davidson. Zazvoním. Vousáč v kůži, co mi otevře, na mě působí dost ujetě a ujetě se chová:

„Co tu chceš?“

„Já... já jsem domluvenej s Pítrem, kvůli kérce.“

„Ty vole, na kolikátou?“

Polknu nepěknou poznámku, že je mu do toho houbelec:

„Dopoledne.“

Řehtá se mi do ksichtu:

„Tak to si v klidu můžeš skočit na oběd, jestli jste se domlouvali v češtině. Večer tu bude jak na koni!“

Ale pustí mě dovnitř. Po pár krocích velká hala, málem se posadím na prdel, plná motorek! A kolem nich chlápci v kůži a řetězech a holky... v kůži a řetězech. Všichni něco leští nebo se v něčem vrtají, případně jen tak plkají a okukují motorky těch druhých. V džanách a kárované košili tu vypadám dost nepatřičně. Koukám jako vyoraná myš na traktor a je to na mě asi vidět, protože jedna z těch vamp, dlouhovlasá zrzka v mém věku, se ke mně se smíchem přitočí:

„Copak, mastňáku, kde máš svou mašinu?“

Chvíli přemýšlím, na co se mě doopravdy ptá, jestli na motorku nebo případný dámský doprovod a pak se rozhodnu zvolit taktiku nahluchlého lonťáka:

„Jdu za Pítrem si domluvit nějakou kérku.“

Otočí se ke mně zády, rozepne si kožené motorkářské kalhoty, tvořící její druhou kůži, ze které se vysvlíkne kroutivým pohybem hada tak, aby mi ukázala část svého kulatého pevného zadečku a na něm... kérka malého čertíka s vidlemi.

Kolem se ozývá chechtání, ani jsem nepostřehl, že během našeho krátkého intermezza jsme se stali středem pozornosti.

„Teda, Ďáblice, tys to na něj rozbalila pěkně rychle! Vždyť se poleká a zdrhne, copak neumíš balit chlapy normálně a musí na ně hned vystrkovat prdel?“ pronese další borec a ukazuje mi pokérované rameno. další zase nadloktí, ten pro změnu lýtko. Pěkná sebranka. Tedy sbírka tetování ;)

Čas letí. Uběhnou necelé dvě hodky a objevuje se i Pítr. To je dobré. Naši domluvu si nejdřív nepamatuje. To je zlé. Naštěstí jen chvilku. Já už jsem totiž mezi motorkáři za ty dvě hoďky jako doma a nenechám se snadno odbýt! Vede mě do jednoho z koutů v hale, kde je křeslo a židle a pracovní stůl. Také nějaké skříňky. A z těch vytahuje haldy katalogů obrázků i fotek vlastních prací. A do pr... jen prohlédnout to bude trvat půl roku. Bezradnost je mi v tu chvíli asi hodně podobná a tak Pítr spustí:

„Jak velké?“

Ukazuju vymezený prostor.

„Nemůžeš chtít tetjůing indijen vesnice na desetník!“ a vymezený prostor na ramenu zvětší skoro na trojnásobek kresbou prstu na mé košili a zároveň odsune několik katalogů stranou:

„Ejšja?“

„Coo, aha, Asie, ne nic takového!“ stranou letí další katalogy.

A tak postupně ze mne dostane, co si přeji, aby kérka vyjadřovala. Párkrát se podívá do jednoho z katalogů a pak od ruky během chvilky vykouzlí siluetu mé budoucí kérky. Líbí se mi to, a tak kývnu a vyndám svazek bankovek z kapsy. Vezme si jen jednu:

„Drahé colours! Vysvleč se do půl těla!“

Tady, přede všema? A co nějaké soukromí? Hygiena třeba? Můj mozek řve a protestuje, i když já už dávno bez košile sedím v křesle.

„Heezkýý!“ ohodnotí Ďáblice nejspíš moji strytýzovou produkci. Položí mi dlaň na rameno a dovádivě špitne:

„Neboj, budu tu těch pár hodin s Tebou. A když budeš chtít, večer ti ukážu svou další kérku.“

Pár hodin??? Večer??? Začíná mi docházet, že tohle asi nebude záležitost na půl hoďky. Nejdřív holicí pěna a břitva likvidují všechny potenciální drobné chloupky v místech, kde se bude obrázek tvořit. Následuje dezinfekce lihem. Vně. Pro vnitřní dezinfekci koluje láhev vodky. Budoucí tattoo Pítr nakreslí na jemný pauzák měkkou tužkou. Pak vezme lékařskou vazelínu a důkladně mi mázne rameno. Přiloží obrázek aversem ke kůži a do mastnoty se vtiskne jeho zrcadlová podoba. Ukáže mi nastaveným zrcadlem pozici obrázku na mém těle. Nesouhlasím. Smázne další dávkou vazelíny a obtiskne znova. Zrcadlo. Souhlas.

Základní obrys provádí elektrickým tetovacím strojkem, barva černá, dvě jehly. Strojek vkládá barvu do kůže pomocí skupiny jehel, které jsou spájeny na násadě. Ta je řízena oscilující jednotkou. Jednotka rychle a opakovaně řídí jehly uvnitř i mimo kůži, obvykle 80 – 150 x za sekundu. Bolest je snesitelná, občasné červené krůpěje na mé kůži Pítr hned stírá papírovým ubrouskem. Celé to trvá přes hodinu, a když je dokončeno, mám plochu kresby i nejbližší okolí podrážděné do ruda a značně citlivé. Pak přichází ke slovu násady se čtyřmi až šesti jehlami, dotvářejí černou barvou stínování a bolest začíná být citelnější. Ďáblice se na mě občas usměje, občas něco zašvitoří, občas mě pohladí po tváři nebo ruce. Kolem panuje dál běžný ruch, motorkáři přicházejí a odcházejí. Bolí mě záda. Uběhla další hodina a půl.

Nakonec barvy. Rameno, klíční kost, všechno je v jednom ohni, jedná velká odřená rána. Mám pocit, že další pohyb tetovacího strojku v téhle živé ráně už nemůžu vydržet. Obzvlášť chutná je násada s osmi nebo deseti jehlami! Trvá to další skoro dvě hodiny a jedinej, kdo je v pohodě a čerstvej, je Ďáblice. Já už si občas syknu nahlas bolestí, z Pítra kape pot. Ale vydržíme oba. Když své dílo dokončí a rozprašovačem nastříká líh do té barevné rány, mám chuť mu urvat hlavu.

Narůžovělý líh mi stéká od ramene po celé paži a šeptá všem, co zrovna okukují hotové dílo, že jsem udělal krok, který nelze bez jizev vzít zpět.

Pítr si zapálí špinku a natáhne ze všech sil, zapije hltem vodky. Podá Ďáblici zrcadlo a ta mi ho nastaví tak, abych viděl svou kérku i z jiného úhlu, než svrchu. Já se hlavně konečně protahuju, narovnávám, vytahuju ztuhlé a smrštěné svalstvo trupu do normální délky. To, co vidím v zrcadle, naplňuje moje očekávání a prožitá bolest je symbolem zrodu. Nového začátku.

Zubím se s vděkem na trošku podivínského chlápka, co mi k tomu začátku nového bytí pomohl a bolestí smyl zbytky toho bytí předešlého. Hlavou mi běží ta spousta vlastně náhod a šťastných okamžiků, majících na svědomí, že jsem právě teď a tady. A evildentně nejsem sám, kdo tyhle pocity někdy prožil, protože ta skupina pro mne cizích bláznů od nablýskaných strojů se kolem mne semkne, někdo mi podá ruku, někdo mě plácne do ramene (naštěstí vždy do toho druhého, při pomyšlení, že by se někdo trefil do té čerstvé kérky, mi cvaknou zuby strachem), od žen dostávám pohlazení i pusu, což nelibě nese Ďáblice, která si mě jaksi nejspíš adoptovala.. A u všech vidím v očích pochopení.

V té chvíli ještě nevím, že tetování se i přes vydatné doporučené mazání lékařskou vazelínou během dvou týdnů změní v hnusný barevný promaštěný strup. A krásný obrázek zbude až... po postupném vyloupání toho strupu. A že se občas může z těla vyloupnout víc, než by si jeden přál, a pak znovu nastupují barvy a jehly provedou patřičnou opravu.

A v noci, když hala s motorkami ožívá dunivou muzikou a divokými tanečními reji přítomných pekelných andělů, mi Ďáblice v jedné z ložnic pro hosty o patro výše ukáže své druhé tetování. Místo chloupků v klíně se po podbřišku plazí černočervená ještěrka.

Prohlédl jsem si ji za svitu lampičky několikrát a hodně zblízka ;)

Autor: Karel Boháček | pátek 28.1.2011 6:56 | karma článku: 20.59 | přečteno: 1238x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 4072 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.49 | Přečteno: 907 | Diskuse

Karel Boháček

Pašerácká loď ztroskotala na pláži Navagio ostrova Zakynthos. Anebo ne?

Zakynthos známý také jako „Květ východu“ láká turisty svými vůněmi, tajemnými mořskými jeskyněmi, hojným výskytem karet a samozřejmě i nádhernými plážemi, mnohdy dostupnými pouze z moře.

29.8.2017 v 13:57 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 206 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 275 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 759 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
VIP
Počet článků 748 Celková karma 23.47 Průměrná čtenost 1116

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.