Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého kapitána :)

29. 01. 2011 8:20:00
Nebyla to vůbec špatná zastávka po delší cestě italskou i francouzskou Rivierou. Původně rybářská vesnice L'Estartit, dnes docela navštěvované turistické centrum. Zakopnout se o něj dá asi 60 km od jihofrancouzských hranic.
        Illes Medes a L ́Estartit z pahorku Rocca Maura Illes Medes a L ́Estartit z pahorku Rocca Maura

Od Barcelony, poněkud známějšího města, vlastně hlavního města Katalánska, města s chrámem Sagrada Familia, se L'Estartit nachází do 150 km severně. Restaurace, diskotéky a hospůdky zde lemují dlouhou a širokou písčitou pláž, kterou z obou stran v této zátoce uzavírají skalní útesy, typické pro tuto oblast Španělska.

V noci to v těch diskotékách fakt žije ;) Normálně mě skupinový tanec nijak zvlášť neoslovuje, ale flamengo půl tucta barových tanečnic na mě přímo orgasticky řvalo. Bohužel, odcházel jsem neukojen.

Na dohled od pobřeží, naproti přístavnímu molu, se nacházejí vápencové ostrovy Illes Medes. Okolní podmořský svět je druhově velmi rozmanitý a jedinečný a proto zde platí přísné předpisy ochrany přírody. Milovníci potápění zde najdou jedinečnou možnost prozkoumávat četné podmořské jeskyně a tunely.

Já jsem měl nějak adrenalinu plné kecky, tak jsem místo potápění zvolil výletní kocábku zhruba pro sto turistů, s proskleným dnem a mohutnými skleněnými průzory v podpalubí. Když jsem dorazil do přístavu, podpalubí kocábky bylo plně obsazeno. Německá výprava. A tak jsem se usadil nahoře kousek od kormidla a zapálil si oblíbenou stovku marlboro.

Kapitán lodi, kormidelník, plavčík, veškerá obsluha byla v jedné osobě u kormidla. A byl jak vystřižený z obrázku, typický mořský vlk. V modrobíle pruhovaném triku, s bílou placaticí na kudrnaté hlavě, bílé plátěné kalhoty dotvářely obrázek. Věk blízko šedesátce. Jen místo dýmky tahal jednu ručně balenou špinku za druhou.

Z podpalubí se ozývalo spokojené chrochtání německých obdivovatelů podmořských krás, rušené jen občasným zvukem typickým pro otevření škopku v plechovce. Nahoře bylo pár dalších nadšenců, kterým se v podpalubí nejspíš neudělalo dobře. Naproti mě zrzka v bílých bikinkách a já marně přemýšlel, co na svém partnerovi vidí zajímavého.

Propluli jsme klidným tempem kolem ostrovů a zamířili volným mořem podél skalami rozervaného pobřeží, kterému se Costa Brava (Divoké pobřeží) neříká pro nic za nic. Já do té doby fotil všechno, co mi padlo do oka, na třídění bude času dost. A pak mě napadlo, klasicky na rozjíveného turistu, nechat si udělat společnou fotku s kapitánem. Foťák jsem s úsměvem vrazil zrzce, spoléhajíce na její inteligenci a technickou zdatnost namíchanou s empatickým čtením myšlenek, a udělal pár kroků směrem ke kapitánovi. Nabídl jsem mu svou stovkovou špinku a ukázal mu na zrzku s fotoaparátem. Zároveň jsem jen tak zlehka uchopil levou rukou kormidlo a pravou jsem hodlal obejmout kapitána a zapózovat.

Jenže milý zkušený námořní vlk si to celé vyložil jinak:

„Por lo tanto, disfrutar a un amigo!“

A nechává mě stát u kormidla, sám se postaví k zábradlí, ke mně zády, a vychutnává si chuť tabáku. Uchopím pevně kormidlo oběma rukama.

Moje sebevědomí mi nedovolilo si připustit, že kormidlo téhle kocábky a volant auta, budou přeci jen v kategoriích rozdílných manévrovacích vlastností.

Loď se mírně stáčela z původního směru doleva k pobřeží. Pohnul jsem suverénně mírně kormidlem vpravo. Nic. Hm. Otočil jsem kormidlem trošku víc. Jako by se dál stáčela doleva. Divný, fakt divný, ale já jsem frajer frajerovatej... kapitán je v klidu a pokuřuje... tak nic nehrozí... točím kormidlem znova doprava a to tak, že velmi!

Uáá, kocábka konečně reaguje... a jak! Náhle se její příď v prudkém úhlu směrem doprava zařízne do vlny takovým způsobem, až se celá loď nakloní tak, že pár věcí ze stolků mizí v moři. Také řada prosklených průzorů na pravoboku, dosud pod vodou, náhle svět pod hladinou opustí a vykoukne směrem k modré obloze. Chrochtání turistů v podpalubí se změní v unisono řev, který nevypadá jako nadšený. Asi nemají rádi houpačku, máčky!

Kapitán se zaklesne loktem za zábradlí, ani hlavu ke mně neotočí a spokojeně dál pokuřuje. Přítel zrzky něco huláká, ale já mu nerozumím. Zrzka mě dál poctivě... fotí.

Dobrá, dobrá, točím tedy rychle kormidlem doleva, abych loď srovnal. Jenže si při tom vůbec neuvědomuju první lekci, kterou už mi loď uštědřila, a tak, když se mi zdá, že nevidím adekvátní reakci lodě na otočení kormidlem, otočím s ním ještě pro sichr dvakrát. Ó ano, správně předpokládáte, náhle se lodní příď v prudkém úhlu směrem doleva zařízne do vlny takovým způsobem, až se celá loď nakloní tak, že pár dalších věcí ze stolků mizí v moři. Také řada prosklených průzorů, pro změnu na levoboku, dosud pod vodou, náhle svět pod hladinou opustí a směje se mi do ksichtu. Méně se smějí němečtí turisté za sklem. Můj druhý manévr je přesvědčí, že v podpalubí opravdu, ale opravdu, není bezpečno.

Jako krysy vybíhají ven na vzduch, křičí, pár jich po tomto dvojím zhoupnutí, dokonce naprosto bez ohledu na profláklou německou systematičnost, nesystematicky zvrací. Kapitán se jen více rozkročí a zády ke mně dál u zábradlí kouří. Přítel zrzky má nezdravě zelenou barvu v obličeji a slzy na krajíčku. Zrzka stále zuřivě mačká spoušť fotoaparátu.

Mně obvykle bývá také na houpačce blbě, ale tady mne evildentně natolik zaujalo otáčení kormidlem, že jsem na nějaké nelibé pocity zapomněl.

Ještě několik dalších obdobných manévrů mě dovede k pochopení, že prostě loď na kormidlo reaguje s velkým zpožděním a já s tím musím zkrátka počítat. Tohle mé zjištění je bohužel doprovázeno několika nepříjemnými, leč v podstatě zanedbatelnými jevy. Zvrací už více jak dvě třetiny německé výpravy včetně jejich otrlého delegáta. Poblinká se i přítel zrzky. Kapitán se nahlas řehtá.

A pak jev nezanedbatelný... zrzka stále mačká spoušť fotoaparátu. Řehtám se s kapitánem, celý šťastný, že mi dovolil zkusit zkrotit tuhle lodičku a že se mi to přeci jen nakonec povedlo, neb konečně plujeme stabilně a v přímém směru. Smích doprovázím nabiflovanými španělskými frázemi a českými upřímnými větami.

Věnuju kapitánovi zbytek svých marlborek, jen jednu si z krabičky ještě vytáhnu a hned, co předám kormidlo do těch správných rukou, si zapaluji.

Zrzka přestala fotit a tak jdu k ní, vyfouknu vdechnutý kouř a vydoluju ze sebe větu:

„Vielen Dank, la miel!“

„Nemáš zač, miláčku!“

Večer jsme ohnivé flamengo už pozorovali spolu a popíjeli při tom ledovou sangrii. Ranní probuzení bylo ve znamení oranžového slunce na obloze i u mě na polštáři ;)

Autor: Karel Boháček | sobota 29.1.2011 8:20 | karma článku: 15.48 | přečteno: 841x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4275 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 176 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Píseň o byrokracii

Další nedělní večer vám netradičně zpříjemním svým krátkým básnickým zamyšlením o tom, jak je to vlastně v té společnosti úředníků s rovností a svorností.

24.9.2017 v 20:23 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 135 | Diskuse

Libuse Palkova

Blondýnky

Blondýnky jsou častým terčem vtipů a středem pozornosti, ať právem či neprávem. V následujícím seznamu knih, nemůžeme proto vynechat nic z toho, co se traduje o mýtu krásné, povrchní a naivní svůdnice.

24.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 309 | Diskuse

Kateřina Horáková

Detoxikace zvenku

Další ze skvělých tianďáckých věcí, které jsem vyzkoušela, jsou detoxikační bylinné náplasti. Při svém zhýralém způsobu života jsem se rozhodla pro očistu...

24.9.2017 v 19:09 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 777 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.95 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.