Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého Araba :)

30. 01. 2011 8:20:00
Ty woe, už nikdy nebudu pít! To je první myšlenka, která mě napadne. Proč mě tak šíleně bolí pravý podbřišek, je myšlenka druhá a ta je následována uvědoměním. Kdepak chlast!

Hlavou se mi žene rychlý videoklip. Bolest břicha. Ukrutná. Telefonát. Sanita. Vyšetření. Mladá hezká sestra s ohněm ve vlasech. Po injekci se mi navaluje. Operační sál a bodající světla v očích.

„Počítej pozpátku od desíti, chlapče!“

„Deset, devět, osm...“

... a tak se kolem sebe rozhlížím. Sluncem prosvětlený nemocniční pokoj. Tři lůžka nalevo od vstupních dveří, já ležím na prostředním. Po pravé ruce na mne z postele kouká tak o deset let starší vousáč. Tři lůžka napravo od dveří. Na prvním leží úplný mladíček. Oba dva se na mě zubí, vousáč se až tiše pochechtává:

„Heh, dobré ránko, slušňáku!“

Než stačím údiv nad oslovením vyjádřit nejen vykulenýma očima, vejde dovnitř sestra. Vzpomínám si na ni, dávala mi před operací oblbovačku. Mile se na ni usmívám. Kdyby se dalo očima zabíjet, asi bych umřel smrtí hodně bolestivou, jaký na mne vrhne pohled. Tiše se uchechtává nejen vousáč, ale vidím i mladíčka, jak se drží rukama za břicho a cukají mu koutky. Jsem tu za totálního blba, nemám šajna, co se to hraje za gamesku!

„Za chvilku je vizita, pánové, tak alou z betlí! Truška, tady máte vaše léky. Zelenáči, po vizitě a snídani tě vezmu na převaz, ale teď vztyk! Výjimku má dnes Boháček, vizitu může přivítat vleže. Dneska. Ale nikdo mu nebude závidět, má před sebou desítku injekčních dávek antibiotik a já se mu postarám o to, že minimálně na tuhle první do smrti nezapomene! Natočte se, Boháčku!“

Mám ještě anesteziologickou kocovinu, tak nic nezkoumám, neprotestuji, au, bolí mě břicho, když se otočím na bok a vystrčím na sestru holý zadek. Prásk! V první chvíli si myslím, že někdo vystřelil a trefil mě kulkou do zadele! Heknu docela nahlas, otočím hlavou a vidím, jak sestra z mého sedacího svalu vytahuje prázdnou injekční stříkačku.

Heigh ho! Jestli mi takhle budou píchat i ostatních devět dávek, jednou napíšu povídku s názvem... Miluju injekční jehlu ;)

A když rozhněvaná Furiae opouští náš pokoj, do zad se jí zabodnout moje slova:

„Za co? Bohyně, za co?!“

Prásknutí dveřmi je jediná odpověď, které se dočkám. Mí dva spolunocležníci se řehtají naprosto nepokrytě a řvou něco o prče a trhajících se pooperačních švech. Pak se pokouší na střídačku oba vysvětlovat:

„V noci tě dovezli kolem třetí z operačního sálu...heh... au... hihi... my byli vzhůru, tahle tvoje bohyně ti sem šla přestlat postel, asi ses jí nějak na první pohled líbil, tak nás světlo probudilo...uhahá, já chcípnu... jo, říkala, že akutní slepák a budeš potřebovat klid...jau... hihihi... pak tě dovezli... na chvilku se probral... nám si se omluvil, že nás v noci rušíš ze spánku takovou banalitou a zase si vytvrdl... ty vole, mě ty stehy fakt prasknou...uhahá... chlapa jako ty nemohla bohyně sama dostat z lehátka na postel, tak tě začala budit... byla samá něha... Kájo, vstávej, pomoz mi, no tak, udělej to pro mě...buhehé... ty ses vzbudil... a víš, co si jí řekl?“

„Hele, já si ani nepamatuju na to, že bych se v noci omlouval takovým hajzlíkům, jako jste evildentně vy dva, natož že jsem rozmlouval i s touhle kocí!“

„Buhehé, slušňáku, rozmlouval, jó, rozmlouval, tys na ni...heh, au... tys na ni vybalil.... auauaua, takovejhle vál... kurvičko, nech mě ještě spát, šukat se teď nebude, bolí mě břuch...muhehé, slušňáku, ty seš fakt klasa!“

A oba se na svých postelích svíjeli smíchem a já jsem plynule ze studu přešel do smíchu také. Stehy na podbřišku se mi bolestivě napínaly a tak jsem jen přerývaně hýkal stejně jako ti dva loupežníci z našeho pokoje. A v této náladě nás zastihla vizita. Byla rychlá, já se jen trochu otřásl nad větou primáře:

„Tak vás jsem dostal pod nůž za pět minut dvanáct. Když jsem vás kuchnul, střevo samo od sebe prasklo a nahodilo mi brejle, proto teď dostáváte preventivně antibiotika. Dovést vás později, ležel jste na jipce anebo...! Ale jinak, pánové, za chvilku k vám přivedeme dalšího bojovníka, buďte na něj hodní, je silně nábožensky založen.“

A přivedli. Arab jak poleno. V mém věku. Vypadal vyplašeně. A začalo další divadelní představení. Dva další doktoři, dvě doktorky a hlouček studentů, ti všichni dělali obecenstvo včetně nás na postelích. Dokud měl řeč primář, zábavné to nebylo. Oboustranná tříselná kýla, nutnost okamžité operace:

„Sabure, sundejte se kalhoty a ukažte se tady lékařskému konziliu.“

„Allah akbar, kalhoty dolu? Tady? Cizí žena koukat na Sabur chlouba? Klobouk tobě na hlavu, doktore, Sabur muž... ty jít řezat, jasný, žádná žena prohlížet!“

Heh. Všichni se otočili směrem, odkud se to ozvalo. K nám. Culil jsem se a držel za břicho. Truška se taky bavil. Jo, zapadl jsem do party rychle. A komedie pokračovala. Po jednání, které se podobalo trhoveckému smlouvání, si Sabur vyjednal podmínky. My na postelích jsme mohli zůstat. Pak už jen primář a ještě jeden doktor, ostatní ven z místnosti. A ti študovaní zbyvší znovu zkoumali a zkoumali a vynesli ortel. První operace nalevo, vypadlo to hůře a komplikovaně, po čtvrtroce pravá strana. Jo, jo, doktor míní, Sabur mění:

„Alláh akbar, doktore, ty zbláznil sebe a myslíš, že zbláznit i mě? Ne a ne a ne! Jednou řezat, všechno řezat! Nic diskuse!“

„Sabure, si to tady pleteš autodílnou, to nejde, to není tak jednoduchý,“ pokoušel se chabě bránit primář.

„Já hledat jiný opravna, Alláh akbar, jiný opravna, kde opravit boule u koule naráz!“

Mě už od smíchu tak bolelo břicho, že jsem neměl sílu se smát víc.

Ukecal je. Nekecám. Když po nějaké době přišla sestra a snažila se mu dát injekci, my jsme už věděli, že je Sabur původem z Afghánistánu, znali jsme detaily z pěstování makovic, finanční náročnost mnohoženství i zdánlivou jednoduchost rozvodů. Sestra přišla a za našeho bujarého smíchu byla Saburem nemilosrdně odejita, injekci přišel znovu píchnout doktor. Nejspíše se proti němu všichni v tenhle moment už spikli a teď se mu pomstili za všechny dřívější ústupky, protože několik minut od doby, kdy ho doktor napíchnul, se Sabur dostal do euforického rauše!

Když se znovu objevila sestra, Sabur při svlékání tancoval striptýz! Alláh akbar, nechal se i vyholit v blízkosti své chlouby a ještě nám při tom vyprávěl veselé historky z natáčení. To už jsme skoro řvali smíchem a nakazili jsme i sestřičku.

Na operačním sále byl přes šest hodin.

Pak ho přivezli na pokoj. Komplet ovázaný, polonahý, vypadal bezbranně. Vyspával ještě další hodinu. Pak ho probrali, základní vyšetření, spinkej dál, Sabure.

Spal celou noc.

„Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh – není boha kromě Alláha a Mohammed je jeho prorok! Ssst, Karlos!“

Rozespale mžhourám očima na hodinky s osvitem:

„Co blbneš, Sabure, je teprve pět?“

„Mít žízeň, ve stolku mít kokakolu, prosím!“

„Si upad, šašku? Naleju Ti sklenici vody a pij pomalu, radši, může se Ti udělat blbě!“

Došoural jsem se k umyvadlu a napustil mu sklenici vody. Sednul jsem si k němu a pomohl mu párkrát si loknout.

„Karlos, tak ty klidně vypít ta kola, já mít i nějaká ovoce a tak, jsi můj host.“

„Dík, ale mě operovali na slepák pár hodin před tebou a myslím, že bublinky s ovocem by mi asi ve střevech nadělaly pěknou rotyku, tak jen ochutnám. A ty spi, za chvilku nás vzbudí sestra a bude nám měřit teplotu.“

„Karlos, já nahý, kdo mě svlíkat, doktor jen na mě koukat?“

Chvilku jsem přemýšlel nad tím, že mu milosrdně zalžu, ale nakonec by se asi stejně dozvěděl pravdu, tak jsem to vybalil rovně:

„Sabure, ty prase, se svlíkáním Ti pomáhala ta macatá bloncka a ty si jí při tom málem sliboval manželství, jak jsi byl po oblbovačce v ráži!“

Čekal jsem výbuch zoufalství.

„Karlos! A přijala?“

Vybuchl jsem v smích, za mnou mi probudivší se marodi přizvukovali. A Sabur se culil s námi, jen bylo vidět, že bolesti má opravdu velké.

Ráno měla službu opět má Bohyně. Mé omluvy a pokusy vysvětlit vše pravdivě, že si ani nepamatuji, co jsem jí řekl, utnula rázně:

„Otoč se, ty zbabělče!“

Prásk. Znova se střílelo. Nakažlivý smích dostal i Sabura. A pak za ním začaly proudit návštěvy. Jedna za druhou. Nosily jídlo a pití. Postel naproti Saburovi se pomalu, ale jistě, měnila v bufet. A Sabur, který pookřál a měl hlad i žízeň, pozapomněl na naordinovanou dietku a papal. A bumbal. Ale nikdy nezapomněl nabídnout. A tak jsme různých laskomin, na rozdíl od Sabura ale střídmě, ochutnali všichni.

Z odpolední siesty na všechny probudilo Saburovo Alláh akbar, opakované neustále dokola. Držel se při tom za břicho a mezi slovy hekal.

„Sabure, co je?“

„Karlos, já vůl, já vůl! U nás doma, teď mi máme ramadán. Ale tady já na to sral... a Alláh slepákem teď asi potrestal!!!“

Smíchem se dva stehy potrhaly Truškovi, já přišel o tři.

Na ošetřovně jsem se tvářil tak zkroušeně, že se Furiae změnila v Afrodíté, a když mě převazovala, naklonila se k mému uchu a špitla:

„Hned, jak tě břuch přestane bolet, šukat se bude!“

Autor: Karel Boháček | neděle 30.1.2011 8:20 | karma článku: 17.81 | přečteno: 1698x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4275 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Bůh je Láska a Láska je Bůh

Bůh! Říkali, že trestá. Že nemá slitování. "Boj se, když nečiníš dle Jeho vůle." Děsil mě. Šokoval lačností po krvi nepřátel. Ale byl to správný výklad? Je Bůh skutečně krvechtivý a nemilosrdný?

24.9.2017 v 20:50 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 176 | Diskuse

Štěpánka Semecká

Píseň o byrokracii

Další nedělní večer vám netradičně zpříjemním svým krátkým básnickým zamyšlením o tom, jak je to vlastně v té společnosti úředníků s rovností a svorností.

24.9.2017 v 20:23 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 135 | Diskuse

Libuse Palkova

Blondýnky

Blondýnky jsou častým terčem vtipů a středem pozornosti, ať právem či neprávem. V následujícím seznamu knih, nemůžeme proto vynechat nic z toho, co se traduje o mýtu krásné, povrchní a naivní svůdnice.

24.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 309 | Diskuse

Kateřina Horáková

Detoxikace zvenku

Další ze skvělých tianďáckých věcí, které jsem vyzkoušela, jsou detoxikační bylinné náplasti. Při svém zhýralém způsobu života jsem se rozhodla pro očistu...

24.9.2017 v 19:09 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 210 | Diskuse

Martina Studzinská

Třída all inclusiv

...aneb malé "třídní foto", tedy popis toho, co musí český učitel v průměrné třídě zvládnout za dopoledne. Připočtěme k tomu dvě až tři hodiny odpoledne u počítače nad administrativní prací a pár hodin týdně na schůzích.

24.9.2017 v 17:23 | Karma článku: 23.86 | Přečteno: 777 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.95 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.