Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svou mořskou pannu :)

31. 01. 2011 6:00:00
Jsem takový blázen, že si ten den přivstanu ještě za tmy. Jen světlo hvězd mi pomáhá zdolávat skalnaté útesy, mezi nimiž se skrývá malý pruh těžko dostupné písčité pláže, kryté před pohledy shora skalním převisem.

S foťákem na popruhu, sestupoval jsem výstupek po výstupku. Chtěl jsem dole na tom malém kousku země zastihnout východ slunce a svým neumělým způsobem pomocí automatu si pořídit vzpomínku na zimu ke krbu.

Ještě chybí překonat poslední skalní ostroh téhle cesty, pomocí které jediné se dá vyhnout převisu. Pár posledních metrů. Začíná svítat. Ještě chvíli a v moři se začne zrcadlit první pruh sluneční červeně.

Už se jen přehoupnu přes balvany a... zastaví mě tichý úpěnlivý pláč.

Pláč zní jako bublání a zurčení malé mořské vlnky vržené na pobřeží a hledající cestu zpátky mezi oblázky. A když se cestu nalézt nepodaří, se slábnoucím šuměním se vlnka vpíjí do země...

Opatrně přes balvany nakouknu. Já jsem já, a tak mne ani nepřekvapí, že v písku usedavě pláče... mořská panna.

Nejdřív ke slovu přichází rozum. Připravuji si foťák, bezva snímky, kam se hrabe východ slunce. Mám ji už v hledáčku. Stále pláče. Slzy jako perly, které mořský vánek nestačí na tvářích vysoušet, jsou pohlcovány beztak už slaným pískem.

Já mám srdce, ne že ne. Foťák odkládám vedle sebe. Slunce již vykukuje mezi vlnkami a mě je jasné, že dnes žádnou moderní techniku nebudu potřebovat. Písek neúplně tlumí mé kroky, a proto ke mně panna otočí hlavu a upře zkoumavě oči, snažíce se proniknout přes slznou mlhu. Je ticho, přerušované jen občasným vzlyknutím a šplouchnutím vlnek, a v tom tichu mi zazní hlavou její myšlenka:

„Kdo jsi a co chceš v mém pokojíčku?“

Sluneční kotouč těsně nad mořem vysílá své paprsky do všech stran, přesto vidím jen slunce a moře ve čtvrtině oblouku vidění. Krk bych dal za to, že stojím na písčité pláži mezi skalními útesy, ale místo nich, ve zbývajícím poloměru oblouku, vidím jen bílou mlhu.

„Promiň, myslel jsem, že lezu po skále k moři na malou písčitou pláž, ostatně, nelezl jsem na ni poprvé, jen to bylo poprvé za tmy. Možná jsem se zmýlil v cestě, ale stejně nerozumím tomu, jak jsem ocitl ve Tvém... pokojíčku jsi říkala?“ usilovně jsem tenhle text nechal znít svou hlavou a viděl, že dorazil k místu určení.

Přestala plakat, na obličejíčku rámovaném vlnami moře v barvě večerních červánků, se jí objevil mírně užaslý, posmutnělý výraz:

„Ty nevíš, že do pokoje mořské panny nesmí smrtelník vstoupit? A pokud vstoupí, že ven se dostane již jen jako mořem políbená mrtvola?“

Wow, ty má fantazie, přestaň blbnout a vrať mě zpět na zem, na pláž! Co se zdá, je sen, tak se probuď, kemo! Zavírám oči a zase je otvírám. A jsem nucen si s konečnou platností přiznat, že tahle realita přesáhla mou nechtěnou fantazii!

Rezignuji a poddám se:

„Musí být jiná cesta! Proč jsi plakala?“

„Chtěla jsem poznat i nepoznat lásku se vším, co k ní patří. S nadějí, touhou, něhou i vášní, bolestí i uzdravením. Hledala jsem ji i nehledala. Pláču nad každým, kdo je na tom stejně jako já!“ a skoro až šibalsky mrkla na své tělo od pasu dolů. Všichni znáte, proč bych plýtval popisnýma písmenkama ;)

Přestal jsem myslet na cestu, jak vyváznout. Sedl jsem si k ní. A udělal přesně to, na co jsem v daný okamžik měl chuť a pevně ji objal. Život je nabídka a poptávka a já žiju jenom jednou!

Cítil jsem na hrudi teplo jejího těla, do mé kůže se vtiskly hroty jejích drobných pevných ňader. Projel mnou blesk a zapálil moje vzrušení.

Její rty byly slané i sladké zároveň, s příchutí hloubky i mělčiny, vírů i skelné hladiny, přílivu i odlivu. Její jazyk hladil jako mořská řasa, žahal jako medúza, útočil mezi mé rty bleskurychle jako muréna, stahoval se zpět pomaleji než chapadlo krakatice ovinuté kolem bránící se kořisti.

Jen chvíli jsem se při nekonečném polibku díval do jejích očí. Pak jsem se přikryl víčky. A pod nimi začal snít. Představil jsem si... její nohy. Dlouhé, štíhlé, roztažené, pokrčené, nabízející mi klín mezi nimi. Líbal jsem v duchu sametovou hebkost její kůže nad koleny. Představil jsem si, jak do klína nořím svůj jazyk. Jak voní její vzrušení. Jak ochutnávám její touhu. Jak budím její vášeň. Na svých tvářích jsem cítil chvění svalů stehen, napínajících se při nastupující rozkoši.

Nadechla se a zadržela dech. Ještě, než vydechla, vstoupil jsem sám do jejího mokrého klína a vybuchl s ní společně. Rozplynuli jsme se jako příbojová vlna za korálovým útesem, ona ve mě a já v ní.

Odhrnul jsem oponu svých víček a odtrhnul jsem ztěžka od ní svoje rty. Dýchala stále rychle, přerývaně, v otevřených očích usměvavý úžas. Sklouzla pohledem ke svému tělu zakončenému ploutví a usměvavý úžas z její tváře... nezmizel.

Natáhla se k nočnímu stolku a v její natažené dlani směrem ke mně se objevila malá pootevřená tyrkysová krabička, uvnitř které spala růžová perla. Jednou rukou jsem jí děkoval pohlazením po tváři a druhou rukou jsem si od ní vzal dárek. Druhý v pořadí. Zasloužím si tolik dárků?

Políbil jsem ji zlehka na ústa a znovu zavřel oči.

„Nabíjím... odstupte všichni... teď!“

Bolest. Na hrudi. Pálící bolest.

„Nabíjím znovu... odstupte... teď!“

Do hajzlu, chcete mě zabít? Co to se mnou děláte?

„Naskočil, máme ho!“

Víčka mám zatížená rybářskou sítí plnou třepotajících se rybích ocasních ploutví. Ležím na písku, na nahé hrudi pocit ohně. Elektrody defibrilátoru jsou připraveny v něčích rukách nad mou hrudí.

„Chlape, vy máte nápady, ve tmě lízt po útesech! Měl jste kliku, že si vašeho pádu všimla posádka rybářské bárky. Nemohli přes příboj pomoct přímo, ale skočili dva za vámi a dovlekli vás na pláž, zatímco zbytek na lodi zalarmoval záchranáře!“

Nevidím do tváře toho, kdo mi to říká... a je mi to jedno. Natočím hlavu tak, abych viděl na svou ruku volně položenou podél boku. Rozevírám pěst. V dlani mám uzavřenou lasturu. Natahuji ruku směrem k hlasům. Někdo si ode mne lasturu bere.

„Proboha! Kde jste k tomu přišel? Perlotvorka mořská se v našich vodách vůbec nevyskytuje! A je v ní perla, růžová! To je nádhera!!!“

Usmívám se. Co bych jim asi tak měl říct? Jen jedno vím jistě. I kdybych svou mořskou pannu neměl nikdy znova vidět, už navždy si v sobě ponesu její polibky. A ona moje.

Čekat s fotoaparátem na východ slunce, ve tmě mezi skalními útesy, vydávám se znovu hned po propuštění z nemocnice...

Autor: Karel Boháček | pondělí 31.1.2011 6:00 | karma článku: 18.88 | přečteno: 1557x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 4072 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.49 | Přečteno: 907 | Diskuse

Karel Boháček

Pašerácká loď ztroskotala na pláži Navagio ostrova Zakynthos. Anebo ne?

Zakynthos známý také jako „Květ východu“ láká turisty svými vůněmi, tajemnými mořskými jeskyněmi, hojným výskytem karet a samozřejmě i nádhernými plážemi, mnohdy dostupnými pouze z moře.

29.8.2017 v 13:57 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 210 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 276 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
VIP
Počet článků 748 Celková karma 23.47 Průměrná čtenost 1116

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.