Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju své WC :)

1. 02. 2011 7:02:47
Tenhle pevný a hodnotově silně zakořeněný vztah začal, jak jinak, v dětství. Trůnil jsem si nejspíš na svém nočníku a kdoví, co jsem do něj tenkrát dělal, ale nejspíše jsem všimnul, že to do něj nedělá ani maminka, ani tatínek. Možná, nevím, nepamatuji si na tu dobu. Jen si v duchu takto představuji naše první nesmělé vzájemné osahávání a oťukávání.

První vážnější vzpomínka je z doby předškolní. Dvě fronty dětí, dvě otevřené kabinky. Vlevo holky, vpravo chlapci. Tenkrát se mi to moc nepozdávalo, dnes to považuji za minimálně zajímavý námět na zamyšlení. Ale fakt jen na zamyšlení, ve skutečnosti své WC miluji právě a hlavně kvůli nedotknutelnosti svého soukromí ;)

Bral jsem pohodlí vytápěného a splachovacího WC v dětství za naprosto samozřejmou věc. A tak situace, kdy jsem se jako malý kluk ocitl u příbuzných na venkově, a musel jsem ve tmě v chladnu udělat několik plíživých přískoků, maskujíce se před případným bubákem, dvorem a zahradou směrem k dřevěné kadibudce, uvedla do pohotovosti všechny mé reflexy.

Ze všeho nejhorší pak bylo samotné trůnění. Skrz prkna dovnitř, do té výkaly páchnoucí tmy, prosvítalo osvětlení, linoucí se z oken stavení a kreslilo uvnitř prapodivné stíny nejen na mém, strachy pobledlém, dětském obličejíčku. Zvuky noční vesnice se bezpečně postaraly o to, že jsem v kadibudce při jakékoliv potřebě trávil až dvojnásobek času, než v pohodlí svého domácího WC. Při každém podezřelejším šramotu jsem totiž onu činnost pozastavoval až do doby, kdy jsem sám sebe přesvědčil, že zase mohu být trochu hlučnější a všechna strašidla se právě přesunula na sousední dvorek.

Vítal jsem proto návraty domů, byť jinak jsem své dny trávil na venkově rád. Proto jedna z největších dětských radostí bylo zjištění, že i na venkov k příbuzným dorazila civilizace v podobě v domě přítomného splachovacího WC. Luxus vytápěné koupelny s teplou vodou jsem si musel odpustit dál. Ale přiznejme si upřímně, jako kluk jsem neměl problém lézt do postele špinavej jak prase nebo se opláchnout studenou vodou, ale nadělat si do peřin jsem považoval přinejmenším za nepohodlné ;)

Naše přátelství se začalo utužovat ještě více během školní docházky. Domácí úkoly jsem považoval za naprosto zbytečný opruz. Bohužel většina učitelů měl plno pomýlených představ o prospěšnosti vyplnění volného času svých svěřenců touto šikanou. A tak když se můj notýsek a později má žákajda začaly rdít vzkazy typu:

„Váš syn opakovaně nedonesl domácí úlohu z matematiky!“

„Váš syn již měsíc nepředložil ke kontrole čtenářský deník!“

a nepomáhalo mé přesvědčování rodičů, že si, zaboha, nemohu vzpomenout, kde zrovna žákajdu mám, úpěnlivě při tom myslíce na nepatrně nadzvednutý koberec u své postele, přistoupil jsem k ráznému činu.

Odpoledne i večery trávil jsem, jako doposud, v ničím nerušených dětských radovánkách. Budík, který jsem si dal pod polštář, aby jeho hnusný kovový zvuk nepůsobil v noci zbytečně paniku, jsem si nastavil na buzení o hodinu dříve. Patřičné sešity, učebnice a penál jsem měl večer pečlivě nachystané v úkrytu, ve kterém jsem je nalezl i po tmě. Z této mrtvé schránky jsem si vždy všechny propriety po hmatu vyzvednul a přemístil se potichu na své milované WC. Pečlivě jsem zamknul, rozsvítil... a pustil se do práce. V šachtě za klozetem jsem si zřídil schránku nouzovou, kam vše mizelo v momentě, kdy některý z rodičů vstal poněkud dříve a měl neodbytné nutkání WC navštívit. Během spláchnutí jsem jako správný odbojář důkazní materiál včas do nouzové schránky uklidil a úspěšně předstíral rozespalý a unavený ksicht po vykonání potřeby.

Ty dříve uvedené poznámky z bonzbloků sice zmizely, bohužel však byly nahrazeny jinou zákeřností, nepřítelem vymyšlenou a důsledně uváděnou v život:

„Váš syn opakovaně nedonesl RODIĆI PODEPSANOU domácí úlohu z matematiky!“

„Váš syn již měsíc nepředložil ke kontrole RODIĆI PODEPSANÝ čtenářský deník!“

Během let jsem byl donucen tento neudržitelný guerillový boj za pomoci WC vzdát a začal psát úkoly odpoledne za stolem. Nicméně s láskou jsem vzpomínal na doby strávené na prkénku s položeným poklopem.

Další využití WC, jakožto místnosti plně soukromé, přinesla nastupující puberta. Objevil jsem kouzlo možnosti, mít v knize jako záložku hambatý obrázek a pomocí něj a fantazie, čas od času, uvolnit v těle vzrůstající sexuální napětí. Chlupatými dlaněmi a obdobnými výhružkami jsem se nikdy netrápil ;)

A pak, někdy mezi průmyslovkou a vejškou, jsem své milované WC poprvé objal. Již na tom mejdlu jsem měl divný, protivný a neodbytný pocit, že palačinky s banánem a čokoládou, zapíjené vodkou s džusem, nebudou tou správnou poklidnou kombinací. Přesto jsem statečně pokračoval v zapíjení. Celou krátkou cestu domů jsem byl na sebe hrdý, že jsem potupně nevrhnul na ulici. Otevřít dveře mi musela maminka, protože ta protivná fabka při pokusu znásilnit ji nejdříve přívěškem na klíčích a posléze, uvědomujíce si svůj trapný omyl, dobít její otvůrek masívním klíčem od kolárny, vydávala tak hlasité protesty, že maminka neodolala pokušení zjistit příčinu těch protestů.

Neomylným odborným odhadem vyhodnotila můj stav a odvedla mne k záchodu. Intuitivně jsem vytušil, že poloha vkleče, s hlavou v míse milovaného splachovacího klozetu, bude to pravé ořechové a onen tělocvik jsem poměrně rychle zvládl. Již samotný pohled do vodnatých útrob kolenového sifonu se postaral o spolehlivé vyprázdnění mého žaludku v několika po sobě jdoucích, nepravidelných cyklech.

Vrcholem štěstí, které jsem si i v tomto stavu uvědomoval, byla možnost jediným stiskem všechno to vyblinkané svinstvo, z podstatně velké části, zlikvidovat ;)

A pak, jednou, stala se mi během dlouhé cesty busem, prapodivná věc. Už když jsem nastupoval do do té rozhrkané Karosy, měl jsem, zatím nesmělé, ale přesto nucení k... vysypání písku, k vyšplouchání lachtana, k vyždímání lana, zkrátka, už se mi trošku chtělo čůrat.

Cestování a drncání potřebu dělalo, čím dál tím víc, naléhavější. V době, kdy měl mít autobus na své dlouhé cestě první zastávku, jsem již počítal kapky potu, stékající mi po zádech. A říkal jsem si v duchu, že jestli napočítám do sta, požádám řidiče o nouzové zastavení, ať se děje, co se děje. Byl jsem u devadesátky, když bus zastavil.

Bylo to uprostřed města na náměstí s parkem. Hurá, hned naproti zastávce, veřejné WC. Z posledních sil jsem se vypotácel z vozidla a ukořistil asi páté místo v pořadí u jedné kabinky a jednoho pisoáru na místnosti pro pány. Vyšel na mne pisoár a to jsem fakt už mlel z posledních sil a záviděl všem těm chlapíkům, kteří s úlevným výrazem ve tváři opouštěli onu místnost a až soucitně se dívali na frontu čekajících zoufalců.

Konečně na mne došlo! Postavil jsem nad pisoár, za zády další podupávající přeplněné močové měchýře. Rozepnu poklopec, udělám další automatické nacvičené pohyby a... NIC!!!

Ukrutná bolest v měchýři. Neskutečné nucení. A NIC!!! A za mnou, hrůza pomyslet!!! Stál jsem tam nad pisoárem asi minutu a dostával se do stále většího a většího panického transu, až jsem rezignovaně zatáhl nářadí, zamknul zipem poklopec a vypotácel se ven. A v nejbližším křoví, skryt před zraky kohokoliv, jsem měl co dělat, abych si stačil poklopec rozepnout a neustřelit si při následné činnosti proudem obě ruce :)

Od té chvíle se soukromí mého WC stalo pro mne... milovanou nepostradatelnou nutností ;)

Autor: Karel Boháček | úterý 1.2.2011 7:02 | karma článku: 16.47 | přečteno: 1043x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 4072 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.49 | Přečteno: 907 | Diskuse

Karel Boháček

Pašerácká loď ztroskotala na pláži Navagio ostrova Zakynthos. Anebo ne?

Zakynthos známý také jako „Květ východu“ láká turisty svými vůněmi, tajemnými mořskými jeskyněmi, hojným výskytem karet a samozřejmě i nádhernými plážemi, mnohdy dostupnými pouze z moře.

29.8.2017 v 13:57 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 206 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 275 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 759 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
VIP
Počet článků 748 Celková karma 23.47 Průměrná čtenost 1116

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.