Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dialog s…Červenou Karkulkou :)

25. 02. 2011 6:30:00
Představte se pařák! Horko, 35stC ve stínu, nad do běla rozpálenými ulicemi se vlní vzduch, který stoupá směrem k nemilosrdnému slunečnímu kotouči. Při čekání na svou šalinu na nádru se bojíte opřít o zábradlí. Proč? Možná si nechcete o něj spálit zadel ;)

Stojím v davu lidí a vracím se z práce. Lapu po dechu stejně jako ostatní leklé ryby kolem mě a děsím se okamžiku, kdy budu muset do tramvajového vozu MHD nastoupit. Mnozí z Vás znají. Vzduch se pohne i při plně otevřených oknech jen na chvíli v okamžik, kdy se šalina ze zastávky rozjede. Jinak se pak nehnutě roztahuje horký a vysušený do všech koutů šaliny a napomáhá se rozbouřit potokům potu na čele i zádech.

Někdy jezdí řidiči i chvilku po rozjezdu s otevřenými předními dveřmi, aby více provětrali. Ale to si žádný z nich nedovolí v tuhle dobu největší špičky, kdy se plno lidí vrací z práce a studentů ze školy. Neradi ztrácejí své cestující :)

Mám na sobě jen lehké plátěné kapsáče a volné triko bez rukávů, stejně se na mne vše chvilkami lepí potem. A to jsem zatím ještě venku!

No, osmička už je tady. Stojím kousek od prostředních dveří prvního vozu a jsem davem vcucnut dovnitř jako maelstromským vírem. Když se rozvířená masa cestujících nehnutě semkne, zjišťuji své status quo.

Že bych seděl, o tom nemůže být ani řeč! Stojím, na obou nohách... a naštěstí jen na svých! Zezadu i zboku jsem drcen lidským masem různých pachů a různého stupně tvrdosti, jsem rád, že se vůbec mohu nadechnout! Evildentní nátřesk hromadného charakteru v hromadné d(p)opravě ;)

A jak jsem na tom zepředu? Měkký zadeček Červené Karkulky v lehounké sukni v mém klíně!

Zezadu jí nevidím do obličeje, jen profil hodně z úhlu, hladká tvářička, špička pršáku, koutek lesklé rtěnky a hlavně... fakt červená hříva. Barva, přeliv a šampon... a je z toho před mým ksichtem rudý plamen tak třicetileté, stejně jako já vysoké majitelky, a nelze si nevzpomenout na známou pohádku.

Jenže mě to, bohužel či bohudík, často myslí bo nemyslí, dost jednostranně. Určitě znáte... potká Červená Karkulka vlka:

„Vlku, fuj, nech toho, co to děláš?! Vlku! Vlku... vlčku...ách!“

Jo! Tak přesně tahle kravina mě napadla! Do toho kontakt v klíně s měkkým pozadím. Vůně vlasů u nosu. A show se dostavila ještě před tím, než se šalina rozjela směrem k domovu.

Ti, co tipují bouřlivou reakci v klíně, charakteristickou u chlapů jevem, kdy se krev směrem z mozku přelévá do partií v poklopci, tipují správně!

Jenže, jak je v šalině našlapáno a já utiskován, ten hajzlík v poklopci nemá cestu ze zdola vzhůru moc snadnou! Musí překonat měkký odpor pozadí, uhnout trochu stranou a pak... hurá... stoupáme výš a výš a výš... do háje zeleného, tohle musí Karkulka přeci cítit?! Jak mě bylo hloupě, si umí představit pouze nefrotér, který zažil něco podobného! Trapas hned pár zastávek za nádrem :)

Mírně jsem se nahnul, abych více viděl do teď už směrem ke mně decentně natočeného obličejíku, a v duchu jsem si připravoval nějak vtipnou řeč o tom, jak je horko, všichni chtějí dýchat a proto se natahují směrem vzhůru. Jenže Karkulka se jen mírně pousmála a dál se koukala z okna ven. Šalina zastavila. Životského. Při tom zastavení se celá lidská náplň šaliny pohnula díky setrvačnosti nejdříve směrem vpřed a pak zase vzad. Já poslušně s ní. A po ustálení jsem na svém značně napnutém poklopci ucítil změnu. Něco tvrdšího než zadeček ale přesto příjemně měkkého... v tomhle horku by nenapadlo, že něco takového řeknu, ale... opět sympaticky hřejivého!

Můj pohled klouže od pravého ramene Karkulky směrem po její paži, která se stáčí mezi naše těla a mizí mezi mým klínem a jejím zadečkem, dlaní směrem k mému poklopci. No nazdar! Nasucho polknu, a jestli jsem se doteď potil jako kůň, začínám se právě potit jako stádo koní. Šalina se s trhnutím rozjíždí a s ní se začne pomalu nenápadně klouzat po mém vzdutém poklopci i ženská dlaň. Nahoru. Dolů. Zakroužit. Občas palec a ostatní prsty naznačí sevření.

Bělohorská. Karkulka se levou rukou drží madla a pravou rukou mne nenápadně přivádí k šílenství. Když mi dochází, že nemíní přestat, jímá mé vzrušení z celé téhle šílené situace, jejího doteku. A zároveň hrůza, co udělám s tím flekem, který na bavlněných lehkých kapsáčích rozhodně neukryju! Šalina je stále našlapaná k zalknutí, já jsem propocený a zrychluje se mi dech. Karkulka dlaní více přitlačí! Stále nikdo nic nemá šanci vidět!

Novolíšeňská. Na fleky sral pes, tedy vlk, Karkulko, hlavně, proboha, nepřestávej! Ne, abys příští vystoupila! Dech chvilkami zatajuji jen proto, abych prudčeji vydechnul. Mírním se, hlídám se, ale Karkulka to slyšet musí, mám rty hodně blízko v místech, kde má pod vlasy zamaskován sluchový orgán. Jo... uvažuju už taky orgánem!

Masarova. Šalina se mírně vylidní, ale stále jsme nenápadní v davu. Jsem blízko konečného vrcholu. A konečná šaliny je také blízko!

Kotlanova. Karkulka se znovu natočí směrem ke mně, nádherný profil, je krásná, jako z pohádky, nepřestávej... šeptám očima zoufale a ona tiše, maskujíce slova cinknutím šaliny při odjezdu ze zastávky, špitne:

„Udělej se, příští už dávám chůzi směr čerstvý vzduch!“

Už příští?! Tak... to... ano... já ji, se vzrušením umocněným její krásou i hlasem, poslechl!

Když jsem prudce vydechl, na chvilku jsem se neovládl, zasténal nahlas a zaťal jsem prsty své volné pravé ruky do jejího ramene. Dlaň ještě chvíli kroužila mezi námi a já cítil to neskutečné lepkavé mokro v kalhotách. I v tom horku mi po páteři přeběhl mrazík. Svalová křeč se pomalu v dalších stazích uvolňovala. Já se také uvolnil ;)

Jírova. Šalina se na této, dříve konečné zastávce, skoro vylidnila a mezi ostatními vystoupila i moje Karkulka. Správně tušíte, vizitku mi žádnou nenechala...

Sundal jsem si tričko, sroloval ho podél jeho nejdelšího rozměru a vsunul jsem si jeden jeho konec za přezku opasku tak, aby jeho druhý konec, volně visíce jako součást indiánského oděvu, maskoval stále se rozšiřující flek v mém rozkroku. Nahý do půl těla jsem vystoupil na konečné a vydal se k domovu.

Tu Karkulku, už jsem od té doby, nikdy nepotkal.

A vlastně, slíbil jsem Vám dialog, a moc jsem si tou Červenou Karkulkou nepokecal! Nu, třeba to někdy příště napravím?! Blbé je, že už hodně málo jezdím emhádéčkem ;)

Autor: Karel Boháček | pátek 25.2.2011 6:30 | karma článku: 17.13 | přečteno: 1812x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 1982 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 4270 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 365 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 5.87 | Přečteno: 103 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 399 | Diskuse

Štěpán Bicera

Liberální Berlín?

V článku MF Dnes "Evropský den D" se píše: "celé své jméno si Tomáš nepřeje zveřejnit... V liberálním a levicově orientovaném Berlíně by přiznání sympatií k AfD, bylo společenskou sebevraždou." Známe to i ze zdejších diskuzí.

23.9.2017 v 13:40 | Karma článku: 28.83 | Přečteno: 515 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak pojmenovat politiky?

Dnes tu máme další kolo naší soutěže o hledání nejpřiléhavějšího pojmenování určitého fenoménu, po atomové elektrárně a sexu přicházejí na řadu naši milí politici. Aby ne, blíží se volby, tak je to téma aktuální

23.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 161 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1117

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.