Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dialog s... dryádou :)

14. 03. 2011 6:30:00
Podlouhlá budova s vchodem uprostřed. S velkými okny. Pár metrů před vchodem, v chodníku, rostl stoletý dub. Ve chvílích, kdy ulici rozpalovalo letní horké slunce, svými listnatými větvemi poskytoval úlevný stín všem kolemjdoucím.

Byl víkend, prostranství před budovou bylo vymetené. Komunikace podél celé budovy zívala nudou, i když v běžné pracovní dny hučela pod pneumatikami projíždějících, na chvíli zastavujících a pak ve své další cestě pokračujících, osobních aut.

Tak docela pusto tu ale nebylo. Kousek od dubu, na komunikaci podél obrubníku, zastavily nákladní vůz s hydraulickou výsuvnou plošinou a malá dodávka. Muži v pracovních kombinézách během malé chvilky pomocí přenosných zábran a dopravních značek uzavřeli komunikaci včetně chodníku v obou směrech. Po té se hydraulická plošina vydala vzhůru směrem ke koruně dubu, který byl v toto, čerstvě po zimní, roční období bez listí a vypadal jak nahý. Plošina nahá nebyla, měla na sobě lidskou veš v kombinéze. Veš byla ozbrojená... motorovou pilou.

Řev benzínového motoru řetězového ozubení pily probral obyvatele okolních domů. Otvírala se okna, v odhrnovaných záclonách se objevovaly zvědavé ksichty čumilů. Zubaté ostří se nekompromisně zakouslo do jedné z vrchních hlavních větví a během nepatrné chvilky se padající kus dřeva za doprovodného praskotu prodíral korunou směrem k zemi.

A ozval se bolestný sten dryády, neslyšný pro každého, kdo chodí s nohama pevně na zemi. Dub byl jejím odvěkým domovem a jako každá svého druhu, byla s jeho kmenem a životem pěvně a navěky spoutána. Z dosahu jeho větví vydržela být jen pár hodin, pak ji narůstající krutá bolest přitáhla zpět do jeho pevné, ale laskavé náruče. S každou uhynulou větví trpěl nejen strom, ale i jeho vílí obyvatelka.

Jenže dnešní větev neuhynula, byla surově necitlivě odříznuta a na první pohled bylo zřejmé, že další větve budou následovat. Nakonec po kusech bude odřezáván i hlavní kmen dubu tak dlouho, až po něm v chodníku zbude jen nevysoký mohutný pařez. Se smrtí stromu čeká i krutá smrt v k šílenství dovádějících mukách i malou dryádu.

Stál jsem pro ostatní neviditelný opodál, když si mne všimla a rozběhla se ke mně. Kousek přede mnou padla na kolena, bolestí i strachem zbavená smyslů a zaprosila:

„Pane, jsi silný mezi nejsilnějšími, Tvá moc je na zemi skoro neomezená, nedopusť, aby zemřel můj domov a já s ním!“

Za dlouhé vlasy, barvy měsíčním srpkem kosené noční oblohy, protkané pramínky krve a jmelí, jsem si ji přitáhl ke svému obličeji. Podíval jsem se do její tváře, po které stékaly slzy vonící jako smola z čerstvě uříznuté větve. Políbil jsem její rty, chutnající jako duběnkový odvar. Položil jsem dlaň na její vzdorovitě ňadro, přetékající přes moji dlaň, a jemně ho sevřel.

Zřel jsem nedalekou budoucnost dryády i jejího domova. Právě uříznutá větev narušila již tak věkem zchátralý výživný systém stromu. Hniloba, šířící se od kořenů směrem vzhůru vykotlaným kmenem, zaútočí znovu s mohutnější silou a na více frontách. Pak, jednoho letního dne, sluncem zalitá obloha se rychle zatáhne a spustí se liják. Proudy vody v základech stromu a vítr, opírající se do větví oblečených v listoví, se postarají o zbytek. Mohutný strom se vyvrací a umírá. S ním i dryáda, zatím se chvějící strachem ze smrti i rozkoší, v mé náruči. A s nimi... skoro desítka lidských štěňat...

Vydal jsem v duchu pokyn, kterému se jen těžko vzdoruje. Zastavil jsem motory. Vymazal jsem paměť nejen dělníkům, ale i jejich řídícímu centru. Vymazal jsem všechna písemná rozhodnutí, směřující ke kácení příbytku dryády. Skryt před zraky smrtelníků, bral jsem si její, plnými ženskými křivkami oplývající, tělo. Po její brzké smrti si vezmu i její duši.

Když jsme skončili, okolí stromu bylo prázdné, uříznutá větev odstraněná včetně úlomků a pilin, ulice znovu zívala nudou a zavřená okna okolních domů ukrývala svou špínu za zataženými krajkami.

Pohladil jsem ji naposled před odchodem po tváři a majetnicky políbil:

„Brzy nashledanou!“

Po pár krocích jsem se ohlídl a nahlas přečetl nápis nad vchodem do budovy s velkými okny...

... Mateřská škola...

Autor: Karel Boháček | pondělí 14.3.2011 6:30 | karma článku: 17.78 | přečteno: 841x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 1982 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 4270 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 365 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Martin Mařák

Listy z Umwurfu

Umwurf si musíš najít sám, neboť k němu nevede žádná značená cesta, je prostě schovaný někde v hlubinách, či výšinách hor, uprostřed lesů, kde tě nebudou otravovat zástupy turistů a podobně.

23.9.2017 v 16:00 | Karma článku: 5.33 | Přečteno: 97 | Diskuse

Robert Brinda

Noční můra houbařů.

Kategorizuji houbaře: Takyhoubař - houbař - pan houbař - mykolog. Pan houbař by měl znát aspoň deset hub jedovatých a nejméně dvacet jedlých. Protože to splňuji, považuji se za pana houbaře. Občs mi ale zvědavost nedá a hledám:

23.9.2017 v 14:15 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 391 | Diskuse

Štěpán Bicera

Liberální Berlín?

V článku MF Dnes "Evropský den D" se píše: "celé své jméno si Tomáš nepřeje zveřejnit... V liberálním a levicově orientovaném Berlíně by přiznání sympatií k AfD, bylo společenskou sebevraždou." Známe to i ze zdejších diskuzí.

23.9.2017 v 13:40 | Karma článku: 28.25 | Přečteno: 506 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak pojmenovat politiky?

Dnes tu máme další kolo naší soutěže o hledání nejpřiléhavějšího pojmenování určitého fenoménu, po atomové elektrárně a sexu přicházejí na řadu naši milí politici. Aby ne, blíží se volby, tak je to téma aktuální

23.9.2017 v 13:30 | Karma článku: 7.00 | Přečteno: 157 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1117

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.