Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Příběh voyeura - pokračování

2. 01. 2013 8:45:07
... znova zaostřím na lavičku. Taška. Už tam není. Cítím zklamání. Obrovské. Hořké.

Nemohu se nadechnout a ani se mi nechce tomu uvěřit. Přibíjí mne to na místo a tečou mi slzy. Stejně, jako tenkrát...

Jako ve snu stisknu ovládání a můj vozík se otočí na místě a míří od pozorovatelny k ledničce. Periferně vnímám pahýly svých nohou, trčící z vozíku a stále polykám vlastní slanou chuť...

***

Když jsem se dostal k ledničce, byl jsem z nejhoršího venku a na tu podělanou tašku jsem zapomněl... na svoje nohy amputované v půli stehen... ne.

Na to se zapomenout nedá...

Vytáhnul jsem ze šuplete v chlaďáku vakuované párky a hořčici. Kremžskou. Má neuvěřitelnou schopnost udělat z nepoživatelné hmoty chutnou uzeninu. Rohlíky byly od včera. Mikrovlnka z nich vytvořila čerstvé pečivo. Jo, teplá večeře, už maminka mi říkala, že je to zdravé ...

Dojídal jsem, když se od ozval zvonek. Od vstupních dveří.

Nečekal jsem tenhle večer nikoho.

Žádný večer nikoho nečekám.

Už pár let.

Asi proto jsem vystřelil se svým vozítkem směrem ke dveřím s dost velkým zpožděním. A než jsem k nim dorazil, hlavou mi toho proběhlo víc než dost.

Jak to, do hajzlu, že jsem si dosud nenechal namontovat ven kameru, abych viděl, kdo je za dveřmi???

Vlastně ale... nikdo z těch, co mi dříve patřili do života, nevěděl, kam jsem se přestěhoval. Jednou jedinkrát na mne zazvonila sousedka, starší dáma, přišla se seznámit a přinesla nějaké buchty. To jsem ještě neměl svůj dalekohled a zpíjel jsem se do němoty a napravoval se další dávkou chlastu hned po probuzení z té němoty.

Probudila mne z ní zvonkem.

Poblil jsem jí nohy.

Od té doby nikdo nezvonil.

Časem jsem přišel na to, že nemám sílu se k smrti uchlastat a sáhnout si na život jinak... jsem nedokázal. A pak jsem si koupil dalekohled. A dostal chuť přežít.

Teď by se hodila ta kamera za dveřmi!

Parkoval jsem dávno u nich, ale ruku jsem neměl ani na klice. Poslouchal jsem. Slyšel jsem vzdáleně ulici... z blízka tlukot svého srdce... jinak nic. Několikrát jsem se nadechl a vydechl. Vysál jsem si z mezery mezi zuby zbytek párku. Polknul.

Sáhnul jsem na kliku a stiskl a začal otevírat. Otevřel jsem na maximum, co mi řetízek dovolil a nakoukl z vozíku ven. Nikdo. Jen nepatrné zašustění igelitu, ale z vozíku toho tou škvírou až tak moc vidět nebylo. Zavřel jsem znovu. Vyháknul jezdce na řetízku z ocelové mezery. Ticho. Jen kývající se řetěz jemně cinká o zárubeň.

Otvírám. Bojím se.

Uhnu s vozíkem trochu stranou a nechám dveře setrvačností narazit do zdi. Ale dřív, než se tak stane, převalí se přes práh igelitová taška, opřená o dveře do mého bytu. Nevěřícně na ni koukám. Když na chvilku zavřu oči, pod víčky znovu vidím dvě drbny, důchodce, lesby, další netečně kolem lavičky s taškou procházející osoby.

Nechám oči zavřené. A představuji si, jak natahuji trup i ruku směrem k podlaze. K tašce. Beru ji za dno. Zvedám a z ní se na podlahu skutálí...

... moje hlava.

Vytřeštěné oči na ní jsou plné bolesti jako ve chvíli, kdy jsem se, v polosedě, probral na nemocničním lůžku a sáhl si do míst, kde jsem měl mít nohy. Jsou plné i překvapení toho momentu, kdy jsem přes pokrývku nahmatal místo nohou... postel. Řez na krku pod hlavou je proveden čistě, chirurgicky. Hlava má otevřená ústa v němém obviňujícím výkřiku.

Když jsem oči znova otevřel, podlaha byla prázdná. Rozesmál jsem nahlas takovým způsobem, že se naproti přes chodbu otevřely dveře jiného bytu.

Rychle se zavřely.

Asi špatně odhadla vzdálenost, na kterou jsem jí schopen poblít nohy.

Řehtám se dál.

Nechávám otevřené dveře a jedu k pozorovatelně. Otvírám okno. Kurevsky drahý dalekohled letí z okna.

Bydlím dost vysoko.

Za ním letí i mobil.

Koupím si nový. Časem. Až se naučím vše si obstarat sám, bez telefonu.

Zavírám okno, házím na sebe bundu, zamykám byt a nacouvám do přivolaného výtahu. Po dlouhé době se cítím... skvěle. Jako malý kluk, který jde poprvé sám ven... za dobrodružstvím...

Nejdříve ale zamířím k lavičce v parku. Tak... pro jistotu ;)

Autor: Karel Boháček | středa 2.1.2013 8:45 | karma článku: 27.41 | přečteno: 1579x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 1981 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 4270 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 365 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Horňáci a dolňáci

Kdo by neznal ono klasické dělení nás chlapů podle toho, zda jsme víc okouzleni ženskými ňadry nebo klínem.

22.9.2017 v 21:32 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 167 | Diskuse

Klára Tůmová

To bude veselo!

Ne každé vylepšení je opravdu k lepšímu, ne všechno nové přinese ulehčení a pohodlí. Zvlášť když se vyskytne moucha a všechno jde ne úplně dobrým směrem. Jó, tady bude brzy veselo. Ovšem nebudu to já, kdo se pobaví.

22.9.2017 v 21:04 | Karma článku: 4.84 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Sex je nás-dělá dobře mně i tobě

Povzbuzena úspěchem předchozí soutěže, týkající se názvu jaderné elektrárny, rozhodla jsem se vyhlásit další. O čem bude, snad dostatečně napovídá nadpis, který jsem si vypůjčila z jedné známé písničky.

22.9.2017 v 19:55 | Karma článku: 8.57 | Přečteno: 460 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: jak být kruci sexy v plenkových kalhotkách?

"A příště vám dám pijavky na kostrč." Tak. A mám to mít. Aby se nastartovala činnost lymfy a vylepšilo se fungování mého těla co se týče vnitřních ženských orgánů, musím něco vydržet.

22.9.2017 v 19:50 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 176 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška Ruger 10/22 – malorážka na kontrolu “demonstrantů”

Izrael, Pásmo Gazy roku 2000 – ulice jsou opět plné demonstrujících. Takzvaná druhá intifáda je v plném proudu. Demonstrujících je stále víc a víc, hrozí násilnosti.

22.9.2017 v 15:38 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 702 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1117

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.