Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Neumětel

4. 07. 2014 8:00:00
Zhluboka se nadechl a pustil se do díla. Neměl s touhle prací žádné zkušenosti, ale osobní hrdost mu nedovolila myslet na selhání.

Věřil, že vytvoří něco, na čem každý nechá oči. Harmonii, která osloví srdce. Záhadu, která potrápí mozek!

Vzal svou oblíbenou temně rudou. Vlastně ani nevěděl, proč se zrovna tahle barva stala od mala jeho oblíbenou, možná měla předznamenat jeho životní poslání. Kdyby ho někdo mohl pozorovat při práci, viděl by spokojený úsměv už od chvíle, ve které to barvami jen zavonělo ... byla to příjemná změna oproti pachům, na které byl zvyklý.

V očích by mu pozorovatel našel mírné napětí. Dobře věděl, že nesmí chybovat, stejně jako jindy. Že nebude možnost opravy. Že vše musí dát na první dobrou v jasně vymezený čas, protože na etapy jeho obraz prostě vytvořit nelze.

Právě proto si dopředu vše pečlivě rozplánoval. Skica vznikla bez měřítka v jeho hlavě jako plochý přelud, který se rozměrově přizpůsobil až při realizaci a stejně tak až tehdy získávala svůj barevný háv.

Ponořil se někam mimo realitu prostoru i doby. Sám se stal barvami. Byl nanášen. Unášen. Překrýván. A čas pádil jako zběsilý slepý kůň, narážel do všeho, co se mu postavilo do cesty.

Když se probral z tvůrčího transu, chyběla už jen signatura.

V mihotavém světle pouliční lampy nemohl nevidět, že ta temně rudá se stala vesele červenou a ostatní barvy jakoby tu její veselost podporovaly, doplňovaly, zesvětlovaly.

Automaticky připojil do pravého spodního rohu svou signaturu, která se jindy vyskytovala především na malých papírových blokových útržcích nebo větších zprávách, a černý sprej schoval k těm ostatním, do batohu na hrudníku. Zkusmo zatáhl za horolezecké lano, mizící z osvětlené fasády domu ve tmě někde ve výšce a pomocí kladky se začal posunovat nahoru. V šeru se přehoupl přes římsu a po chvíli zmizel v otevřeném půdním vikýři.

Sundal batoh a větrovku. Odjistil lano upoutané k pozednici a omotal si ho celé kolem pasu. Zamaskoval vše obléknutou větrovkou, batoh s barvami nahodil na záda a proklouznul poklopem z půdy na poslední patro společné chodby prvorepublikového domu. Potichu seběhl schodiště a vyběhl na ulici.

Zpovzdálí se pootočil, aby si s odstupem mohl prohlédnout své dílo. Při představě, co vše asi ráno vylepšená fasáda způsobí, se pousmál. Tak rychle, jako se mu na tváři objevil úsměv, v očích se mu vlhce zalesklo. Zamrkal, hřbetem ruky si otřel obě lícní kosti a dal se do chůze. Po chvilce bylo slyšet z vedlejší ulice klapnutí dveří.

***

Ráno se probouzelo do slunečného dne. Na dětském lůžkovém oddělení začínal běžný režim. Sestry obcházely pokoje a pouštěly okny přes ozdobné mříže do místností létem vonící čerstvý vzduch. Po noční, unavené a nevyspalé, vykonávaly svou povinnost mechanicky, naučenými úsměvy zdravily malé, vesměs holohlavé, pobledlé pacienty. Těžko říct, která z nich vykřikla úžasem jako první a začala nahlas volat na ostatní. Každopádně během malé chvilky byla otevřená okna v obležení těch malých holohlavců a do ulice se nesl dětský smích a užaslé štěbetání.

Fasáda protějšího domu ožila cirkusem. Mezi okny žonglovali a metali kozelce smějící se klauni, na lanech se procházely ladné provazochodkyně, na kolech jezdili úctu budící medvědi, o kus dál troubilo malé slůně na heligón a pozorně mu naslouchali divoké šelmy.

„Pane doktore, honem, vzbuďte se, tohle musíte vidět!“, vtrhla sestra na lékařský pokoj, nechala do široka otevřené dveře a zase vyběhla ven.

Protřel si unavené oči, a posadil se. Zívnul, postavil se, oblékl si bílý plášť a vykročil k chodbě. Nepatrně vykukující batoh s barvami a koncem lana ho přinutil udělat krok zpět a nohou ho kopnout hlouběji pod lůžko...

Autor: Karel Boháček | pátek 4.7.2014 8:00 | karma článku: 32.47 | přečteno: 2167x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 1981 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 4270 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 365 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 296 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 679 | Diskuse

Eva Sádecká

Přišla ke mně láska

A řekla, že nemohla přijít dřív, dokud jsem jí sama neotevřela. Objala mne. Vzala do náruče a tančila se mnou po pokoji. Posadila se ke mně a začala vyprávět. Znělo to jako rajská hudba. Jako bych se po létech vrátila zpátky domů.

2.9.2017 v 20:08 | Karma článku: 11.82 | Přečteno: 407 | Diskuse

Iva Marková

Klarinet

Byl jednou jeden kluk. Takový už trochu větší kluk. Asi třicet nebo čtyřicet mu bylo, já nevím........

25.8.2017 v 23:09 | Karma článku: 13.64 | Přečteno: 314 | Diskuse

Pavel Kamas

Letní příběh o ne-moci

Jmenovala se Koky. Lépe řečeno Kok, ale jelikož byla slečna, Koky znělo lépe. Někdy jí rodiče a kamarádi říkali kočka. Nebo zlatá kočka.

20.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 292 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1117

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.