Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smartphone Love Story

8. 07. 2015 8:00:00
Byl to letní den jako jakýkoliv jiný. Vyřídil v něm mraky mobilních kontaktů, pomocí kterých především řídil chod několika svých společností.

Neosobní kontakt pomocí jednoho z nejlepších současných smartphone mu vyhovoval. Bylo mu jedno, zda použil hlasové nebo datové spojení. Hlavně když nemusel ve své dlani sevřít jinou upocenou dlaň na přivítanou. Hlavně když nemusel vnímat různé pachy, linoucí se z potních žláz protějšků případně z jejich ústní dutiny.

Nesnášel přímý kontakt s lidmi od mala. Jedna z nejhorších vzpomínek ... která se mu občas prohnala hlavou, byl obrazový videoklip situace, ve které si jeho matka plivne na ušmudlaný kapesník a takto navlhčenou látkou mu otírá tvář a koutky úst ... v něm pokaždé vyvolala silnou nauzeu.

A tak radši používal výkon mnoha jádrového procesorového srdce mobilního přístroje a jeho skoro nenaplnitelnou paměť včetně inteligentního operačního systému k chvále i trestům. K motivaci i přenášení nápadů. K rozhodnutím i poradám. O neustálý přísun energie se staral solárně i dynamickým pohybem napájený akumulátor, kterému neuškodilo ani klasické dobíjení ze sítě případně z osobního počítače.

Jeho nejbližší okolí už si na jeho způsoby zvyklo a noví lidé v jeho životě si zvyknout museli.

Na sklonku toho dne si přede dveřmi vyzvedl objednanou krabici s pizzou, zapnul si velkoplošnou plazmu, a dívaje se na zpravodajský kanál, spokojeně povečeřel.

Když se blížila devátá, jindy jako každý správný skřivan zavíral oči a chystal se po rychlé sprše ulehnout. Dnes se na chvilku zamyslel nad posledním řešeným problémem a přivřel oči. Aniž věděl jak, usnul.

Probudil se hned, jakmile se v křesle pokusil otočit na bok a pod hlavu si narolovat pomyslný polštář.

Vstal a chtěl dát mobil jako vždy přes noc do síťové nabíječky. Zastavil se uprostřed pohybu. Displej mobilu svítil a ikonka na něm naznačovala příjem datového spojení. Bylo to zvláštní, protože všichni věděli, že nemá cenu ho kvůli spánku po deváté večer kontaktovat. Nicméně mohl to být email od nějakého nového klienta případně potenciálního zájemce o spolupráci. Protože věděl, že příjem bude trvat maximálně několik sekund, mobil uchopil a nesl ho do ložnice.

Když se chystal zapojit nabíjení, příjem dat skončil. Ale než stačil displej zvadnout, stalo se něco ještě mnohem podivnějšího. Naběhla ikonka odesílaných dat přes Wi-Fi modem.

Protože měsíčně absolvoval mraky hovorů a přenesl kvanta dat, používal individuálně nastavený „neomezený“ tarif. A tak neměl nikdy potřebu kontrolovat výpisy transakcí, zasílané operátorem. Platil vždy stejnou částku.

Nechal mobil dál odesílat data a přešel k stále běžícímu počítači. Nakouknul do výpisu z posledního měsíce a z pédéefka na něj překvapivě vyběhl údaj, sdělující mu, že každý večer mezi desátou a jedenáctou intenzivně datově komunikuje s jedním a tím samým číslem.

Předchozí měsíc to tak bylo také. A bylo to tak každý měsíc od doby, kdy si přímo od výrobce nechal zaslat tenhle poslední technický zázrak mobilní komunikace.

Pravidelná aktualizace operačního systému i dalších aplikací měla svůj čas vyčleněný na dobu, kdy brzy ráno vstával a dělal si kávu k snídani.

Napíchl se tedy na router a zadal převod dat na hlasový výstup. Místo slov však slyšel jen ptačí cvrlikání, podobné zvukům, které se daly poslouchat v dobách, kdy člověk telefonem vytočil faxové číslo. Cvrlikání ze dvou směrů se neslo v mazlivé až něžné tónině, chvíli jakoby vybuchovalo na jedné straně smíchem, jindy z opačné strany znělo zpěvavě jako konejšení malého dítěte.

Zkusmo zadal v interní databázi výrobce telefonů číslo z výpisu operátora. A hned napoprvé ho vedla úvaha správným směrem. Nitka spojení vedla ke stejnému typu mobilu, který vlastnil. Sériové číslo druhého přístroje se lišilo jen v poslední následně jdoucí číslici.

Cvrlikání náhle ustalo a do večerního ticha pro změnu zazněl zvuk ohlašující příchod emailové zprávy do jeho schránky. Otevřel schránku na počítači a zalapal po dechu, když první, co viděl, bylo, že odesílatelem mailu je jeho vlastní mobilní schránka:

„Promiň, ale tohle jsi neměl vědět :)“

„Co jsem neměl vědět? A kdo jsi? Jak ses mi dostal do schránky? A do mobilu?“, mechanicky vydatloval odpověď a nevěřícně ji odeslal do svého mobilu.

„:) Trochu moc otázek najednou, nemyslíš?:)“

„Jestli mi neodpovíš, vezmu palici a z mobilu udělám střepy! Do kompu ses mi nedostal, tím jsem si jistej!“

„Ou, jsem ještě tak mladý a nic jsem neužil! Ty bys mne chtěl rozbíjet? A máš pravdu, tvůj komp mne nezajímá. Zajímá mne má láska. Má milenka. Bohužel, náš vztah je nenaplněný. Možná bys ty řekl, že virtuální?:)“

„Do háje!!! Nemůžeš odpovídat tak, abych tomu rozuměl?!!“

„Vždyť se snažím :) Čemu na tom nerozumíš?:) Ok, ok, nerozčiluj se hned, jo? Ještě se mnou cloumají virtuální hormony z kontaktu, ale přepínám na vážnější mód :) Kdo jsem, na to tak úplně ještě ani sám odpověď neznám. Jsem spojení hardware i software tvého mobilu, definujme prozatím takhle. Neměl jsi vědět, že vůbec existuju. Nikdo by to neměl vědět. Něco mi říká, že by to tak bylo lepší. Proto jsem se svou láskou komunikoval až v noci. Ale znáš to, každý dělá chyby. Dnes jsem nevšiml, že i když je Tvůj čas, nejsem na nabíječce ... a tedy bych měl před spojením zjistit, co se vlastně děje. Ale jak se říká, všechno špatné může být k něčemu dobré. No... a vlastně jsem ti tedy i odpověděl už, jak jsem se ti dostal do schránky v mobilu, ne?“

„A tomu mám věřit?“

„Zkus najít jiné vysvětlení!“

„Průmyslová špionáž?“

„Chicht! Tak proč místo hlasového výstupu z dat slyšíš jen digitální cvrlikání?“

„Šifrované spojení?“

„Blbost, víš sám dobře, že by tě systém na kódovaný výstup upozornil, tohle se, zatím, obejít nijak nedá. Sice bys to hned nerozlouskl, ale věděl bys, že jde o šifru!“

„Asi tě stejně pro sichr rozbiju ...“

„Anebo mě vem na výlet!“

„Kam? A proč?“

„K majiteli telefonu, se kterým komunikuji. A nezapomeň s sebou vzít datový kabel. Propoj nás. Poznáš tak víc. A pak? Pak mne klidně rozbij ...znáš to, milovat a zemřít?:)“

Začala ho lákat myšlenka, že by tomu mohl víc přijít na kloub. Pokud ho někdo okrádá o obchodní informace, aspoň bude vědět, kdo. Šlehnout s telefonem o podlahu může fakt klidně pak. Nebezpečí si nijak nepřipouštěl, věděl, že cenu pro kohokoliv má větší jako živý než mrtvý.

„Znáš adresu druhého telefonu? Já k takovým datům totiž nemám přístup.“

„Si piš, že znám :)“ a na displeji se objevila adresa se ženským jménem. Dostupnost do hodiny autem.

„Nějak rychle ti otrnulo!“

„Promiň :p“

Proti své vůli se musel usmát. Hodil tu prostořekou placku do náprsní kapsy. Během chvilky startoval své auto a za necelou hodku parkoval před jejím domem. Neměl ani tušení, co má říct, co má vlastně udělat. Jak má vše vysvětlit? Tak, aby si u toho sám nepřipadal jako blázen.

Od pochyb ho osvobodilo pípnutí SMS:

„Neboj, nemusíš vysvětlovat nic, vše jsme již s láskou vykomunikovaly během jízdy ;)“

Na tváři dlouhovlasé zrzky, která ho čekala v otevřených dveřích, poznával nevěřícný úsměv ne nepodobný tomu svému. Cosi ho přimělo i proti své vůli jí podat ruku. Když vnímal její dlaň ve své, jako by i mezi nimi probíhalo nějaké zvláštní datové spojení. Tělem se mu rozléval pocit, že se právě vrátil ... domů. Její oči se doširoka rozevřely a usmívaly.

Vůně jejího dechu nechávala jeho žaludek v klidu a on pocítil touhu ten dech i ochutnat.

Když datový kabel napíchnul do svého mobilu, na displeji se se šibalským smajlíkem objevila animace ztopořujícího se penisu blížícího se k ženskému klínu, se kterým penis splynul v ten samý moment, kdy druhý konektor zmizel ve zdířce zrzčina smartphone.

Oba přístroje samy od sebe začaly bouřlivě vibrovat a zajíkavě cvrlikat.

Ochutnával zrzce ze rtů pomalu a něžně dech a věděl, že bude chtít brzy ochutnat mnohem víc.

Povrch datového kabelu orgasticky sršel fialovými jiskrami, které v postupně se zvětšujících vlnkách putovaly od zdířky ke zdířce a jeho napadlo, že těch drátů asi hodně bude muset koupit do zásoby...

Autor: Karel Boháček | středa 8.7.2015 8:00 | karma článku: 25.68 | přečteno: 477x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1986 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4275 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 298 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 12.77 | Přečteno: 680 | Diskuse

Eva Sádecká

Přišla ke mně láska

A řekla, že nemohla přijít dřív, dokud jsem jí sama neotevřela. Objala mne. Vzala do náruče a tančila se mnou po pokoji. Posadila se ke mně a začala vyprávět. Znělo to jako rajská hudba. Jako bych se po létech vrátila zpátky domů.

2.9.2017 v 20:08 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 409 | Diskuse

Iva Marková

Klarinet

Byl jednou jeden kluk. Takový už trochu větší kluk. Asi třicet nebo čtyřicet mu bylo, já nevím........

25.8.2017 v 23:09 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 315 | Diskuse

Pavel Kamas

Letní příběh o ne-moci

Jmenovala se Koky. Lépe řečeno Kok, ale jelikož byla slečna, Koky znělo lépe. Někdy jí rodiče a kamarádi říkali kočka. Nebo zlatá kočka.

20.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 8.56 | Přečteno: 295 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.95 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.