Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pohádka pro dospělé

12. 10. 2015 8:00:00
Sychravý vítr rozehrával v listoví tklivou melodii, vybrnkávanou také i na stříbrných strunách posmutněle bledého měsíce.

Okolní les ji doprovázel disharmonickou kakofonií, která se na divokým houštím obklíčené pasece měnila v umíráček.

Klečela na noční rosou uplakané trávě. Chladný vítr se pohrál s hroty nahých ňader v hlubokému předklonu nemilosrdně zabodnutých do stehen.

Polodlouhá sukně prozrazovala ne příliš vzdálený život plný luxusu, stejně jako bosá drobná chodidla vzpomínala na nedávnou měkkost střevíčků.

Dlouhé rezavě vlnité vlasy jsem jí pečlivě odhrnul ze šíje a nechal je ve stínech volně splývat na zem. Díval jsem se jí do dlaní spoutaných za zády a i v tom šeru jsem věděl, že čáru života bude mít nemilosrdně přerušenou hlubokou rýhou.

Tak hlubokou, jako by ji tam vyrylo ostří mého meče.

Neprosila. Byla na to příliš hrdá a navíc věděla, že mne ... je zbytečné prosit. Miloval jsem lov. Ale okamžiky, kdy jsem měl uštvanou zvěř dorazit, jsem nesnášel. Nic mi nepřinášely. Pocit uspokojení se dostavoval už ve chvílích, kdy se lov neochvějně blížil k úspěšnému konci. Rasovina byla jen nezbytná nudná rutina.

Plochou stranou svého meče jsem té lani vzdával čest dotykem na šíji. Když ucítila blízkost ledově lhostejného ostří, zachvěla se a sotva slyšitelně ... zasténala.

Zvedal jsem meč do výše a chystal jsem se jedním ostrým švihem štvanici ukončit. Mýtinou se na malý moment prohnal roztančený vír a laškovně si pohrál s jejími vlasy. Můj smysl pro preciznost mi nedovolil dopustit jejich zohavení. Spustil jsem meč a suchou horkou dlaní je znova shrnul ze šíje na stranu.

Ozvalo se další tiché zasténání, které mi svou naléhavostí projelo až do mozku. Přehmátl jsem na jílci meče a zabodl ho přes její rameno prudce a hluboko do země. Prohnula se jako luk, pootočila hlavou nepatrně do strany a hrdlem se opřela o čepel. Po třetí zakňučela.

Zaklekl jsem, pouštěje jílec meče, za ni, dlaň jsem jí položil znova na šíji a pod prsty jsem nechal několikrát proklouznout napnuté zatuhlé svaly. Až dosud strachem prosycenou nocí se začal šířit pach mužského vzrušení a vůně ženského chtíče.

Sukni jsem jí vyhrnul nad bělostný zadek a rozvázal tkanici na svých kalhotách. Vychutnával jsem si pomalý průnik do jejího mokrého blanitého horka. Byl jsem tak vláčný, jak jen jsem v tenhle moment zvládnul. Vyšla mi pohybem boků vstříc tak prudce, jakoby snad ani nebyla pannou, ale zkušenou děvkou.

Neopatrně při tom hrdlem zavadila o ostří mého meče a na kůži se jí z řezné ranky vylilo několik rubínů. Zabořený hluboko v jejím lůnu snažil jsem se oběma dlaněmi zbavit ji tahem za ramena dalšího kontaktu s ocelí, ale až skoro trucovitě se bránila. Pochopil jsem a dlaněmi na ramenech jemně zpracovával kůži ve chvílích, při kterých jsme pomalu a plynule kroužili a já navíc klouzavě ochutnával sevření jejího lůna. Pokaždé, když začalo křečovitě pulsovat, ustal jsem v pohybu a nechal ji zuřivě vydýchávat zdánlivě prchající slast.

Byl jsem ... znova na lovu. Hrál jsem si s ní jako šelma se svou kořistí, i když postupem času se ta hra i pro mne stávala mučivější a mučivější a žádostivost mne ovládala víc a víc.

Její už nepřetržité sténání mne zbavovalo sebeovládání a tak muselo přijít neodvratné. Přestože jsem cítil záchvěvy nastupující slastné křeče, nepřestal jsem s dráždivým pohybem. Narážel jsem do ní naléhavěji, zběsileji, nezvladatelněji... dlaněmi jsem obepnul pevná ňadra ...

Na okamžik vše ztichlo. Jen měsíc jakoby zároveň se mnou ejakuloval za jejího chraptivého výkřiku.

Po čele a obličeji mi stékal pot, horké sperma dál erupcemi plnilo její už tak mokrý klín. Třásly se jí stehna i spoutané paže a svaly jí pomalu povolovaly a dovolily hlavě opatrně klesnout zpět až na kolena.

Nechal jsem z ní penis vyklouznout. Postavil jsem se a mocným trhnutím osvobodil meč z hlinitého objetí. Zasunutím čepele do jejích pout a pomalým táhlým řezem jsem ji osvobodil.

Váhavě a ztěžka se postavila. Několikrát se protáhla, postavila na špičky a při polibku mne bolestivě kousla do jazyka:

„Už nikdy, slyšíš ... nikdy ... se mne ani nedotkneš!“

Dál už to všichni znáte.

Já cestou zpět na zámek ulovil laň a vytrhnul jí srdce.

Ona šla a šla a šla ... až narazila na chaloupku, ve které byla světnička se stolečkem a sedmi židličkami. Také ložnice se sedmi postýlkami.

A i když se pak po pár nepříjemnostech šťastně vdala, občas jsme se vídali.

Cože? Jestli jsem se jí ještě někdy dotknul? Nikdy neříkej nikdy ...

Autor: Karel Boháček | pondělí 12.10.2015 8:00 | karma článku: 26.87 | přečteno: 872x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 4072 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.94 | Přečteno: 350 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.49 | Přečteno: 907 | Diskuse

Karel Boháček

Pašerácká loď ztroskotala na pláži Navagio ostrova Zakynthos. Anebo ne?

Zakynthos známý také jako „Květ východu“ láká turisty svými vůněmi, tajemnými mořskými jeskyněmi, hojným výskytem karet a samozřejmě i nádhernými plážemi, mnohdy dostupnými pouze z moře.

29.8.2017 v 13:57 | Karma článku: 24.24 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Tak trošku o jménech, datech a náhodách

Inspirováno diskuzí pod blogem kolegy Davida Vlka. Člověk by řekl, že jsou věci v životě náhodné, jiní tvrdí, že plánované. Každopádně jsou někdy hodně zajímavé.

19.9.2017 v 21:12 | Karma článku: 11.30 | Přečteno: 210 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak dlouho večeříte?

Zatímco u nás je umění žít, jehož součástí je požitek z jídla a posezení u stolu s přáteli, trochu zdiskreditované, středomořské národy jsou v něm naopak mistři.

19.9.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 341 | Diskuse

Karel Trčálek

Uber nebo smrt!

Komu by se chtělo chodit všude pěšky? Párkrát ťuknete do mobilu, ani nepotřebujete hotovost (však už ji nám taky brzy zruší) a už se vezete. Kdepak, pokrok nikdo nezastaví!

19.9.2017 v 17:40 | Karma článku: 6.55 | Přečteno: 276 | Diskuse

Milan Šupa

Holá pravda o válečných štváčích! Netušíte, kdo všechno mezi ně patří

Když se v naší současnosti zcela vážně hovoří o válce mocností a když se na ni intenzivně připravuje, o čem to svědčí?

19.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 15.83 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Varování ze záhrobí

„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“

19.9.2017 v 14:48 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 463 | Diskuse
VIP
Počet článků 748 Celková karma 23.47 Průměrná čtenost 1116

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.