Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za každý dar ... se platí

14. 12. 2015 8:00:00
Místním nemohlo uniknout, že vila, ač stojící poněkud stranou hlavního městského dění, dlouhodobě neobydlená a pomalu chátrající, musí náhle vzdorovat rozsáhlé rekonstrukci.

Tichá pošta ochotným uším vyzvonila, že se do ní má stěhovat nějaký neznámý umělec. Faktem ovšem bylo, že přestože stavební ruch časem unikl a kolem domu vyrostl i nový anglický park, vypadalo vše po večerech dál opuštěně. Ani jedno jediné okno neožívalo ani na malý okamžik umělým světlem.

***

Když se v aukční síni objevil jeho první obraz, strhla se docela nevídaná bitva. Ten akt ženy, který byl na prodej, byl totiž, stručně řečeno, dech beroucí.

Harmonie linií i barev. Plátno s olejem se svou realističností podobalo fotce.

Na víčkách kočičích očí ženy byly k pozorování jednotlivé řasy. Nepatrné krupičky husí kůže plasticky obkličovaly narůžovělé dvorce kolem vzdorovitých bradavek.

Kolem jinak upravených a nalakovaných nehtů na štíhlých rukách se daly při bedlivějším průzkumu najít dva narůžovělé záděry, které svou nedokonalostí dotvářely ... dokonalost.

A když umělec maloval zručnými tahy její klín, žena musela být silně vzrušená, protože ta nepatrná část, která nebyla umně skryta stínem před zrakem pozorovatele, se leskla drobnými krůpějemi touhy. Nenápadná parafa autora v třísle vypadala jako tetování.

Kupodivu se nabídkami přebíjeli nejen muži. I ženy podlehly kouzlu, které vyzařovalo do aukční síně. Obraz jakoby ožil v představách každého, kdo se na něj podíval. Nabízel fantazii splnění tajných přání.

Cena, za kterou se vydražil, byla závratnou v porovnání s předchozími obdobnými aukcemi.

Pak se ztratil z očí někam do soukromé sbírky a jeho krásu i dění v aukční síni už připomínala jen ozvěna šeptandy zúčastněných.

Po čase se začaly objevovat další obrazy stejného malíře.

Úchvatná přírodní zákoutí. Někdy naříkající pod palčivými slunečními paprsky, jindy usínající v hojivém stínu. Magicky hrající ve strunách měsíční loutny lyrickou baladu nebo burácející pochod smyčcových nástrojů bouřkových mračen.

Jindy zase ulice žijící vlastním životem. Plné lidí, věcí a přesto ... i zvláštní samoty. Opuštěnosti. Nostalgických výkřiků po něčem nedosažitelném. Každý obraz byl unikátní. Hyperrealistický a přesto reálně neuchopitelný.

I když se již neobjevil žádný akt, cena každého dalšího plátna se vždy vyšplhala výše, než předchozí díla.

***

Pokaždé, když si něco umanula, šla si nekompromisně za svým. Okolí tuhle její vlastnost dobře znalo a tak se dávno nepokoušelo nějak bojkotovat její ztřeštěné nápady. Nikoho nepřekvapilo, když se rozhodla, že musí mít svou podobiznu na plátně.

Věděla, že majitel aukční síně musí mít na záhadného malíře i nějaké jiné, než bankovní spojení. Stejně tak věděla, že od něj ho nikdy nezíská, proto uplatila jednu z mnoha asistentek.

O několik dní později již navečer vytáčela číslo. Po krátkém zaváhání se v mobilu ozvala chraptivě šeptaná otázka::

„Kdo jste? Kontakt na mne zná jen několik málo institucí a vaše číslo k žádné z nich rozhodně nepatří!“

Představila se:

„...a chtěla bych, abyste mne maloval.“

Odpovědí jí byl zvuk přerušeného hovoru. Pousmála se a pro formu vytočila číslo znova, i když věděla, že volání nepřijme. Nechala mobil vyzvánět do samovolného ukončení.

A pak znova další večer. A následující. Plynuly týdny a skoro to již vzdávala, když hovor opět přijmul:

„Říkali mi, že jste rozmazlená a umanutá.“

Usmála se:

„Pouze to druhé. To prvé je přepych, který si nemohu dovolit.“

„Vy si, má milá, nemůžete dovolit ani mé služby.“

A dodal cifru, která jí vyrazila dech. Znala ceny, které se točily kolem jeho obrazů. Tajně doufala, že jsou vyšroubované hlavně díky chtivosti nakupujících. Že olej na objednávku bude lacinější. Její kratičké zaváhání odhadl naprosto přesně:

„Takže jsme domluveni. Vy přestanete večer co večer vytáčet můj telefon a já nebudu zjišťovat, koho jste uplatila.“

Hlas v telefonu medovým altem chlácholil její pocit prohry, a přesto vyhrkla:

„Beru vaši cenu. Nadiktujte mi číslo účtu, kam mám peníze převést.“

„Na to bude čas po odvedené práci. Ok, přijeďte tedy hned, jistě víte, kam. Čím dříve začneme, tím dříve skončíme.“

Než stačila zaprotestovat, že je již pozdní večer a venku v místech, kam nedosáhne osvětlení pouličních lamp, skoro neproniknutelná tma, zavěsil.

Brána parku byla otevřená, když k ní autem dorazila. Projela tedy dovnitř skoro až před samotný vchod do vily.

Bylo to poprvé, co všechna okna do okolní tmy vysílala světelné zprávy. Než stačila klepadlem zabušit na vstupní dveře z dřevěného masívu, otevřel. Byl střední rozložité postavy, košili s rozhalenkou plnou barevných cákanců i šmouh. Modré volné džíny byly ozdobeny stejným způsobem i stejnou měrou.

Vykrajované rty se zasmušile usmívaly, oči schovával i v tuhle pozdní hodinu za zrcadlovými skly slunečních brýlí. Mimoděk ji napadlo, že jen ledová modř bude tou správnou barvou k jeho výrazu.

Nabídl jí bezeslovně rámě a vedl ji velkoryse pojatou vstupní halou do dveří naproti vstupu do domu. Na první nádech poznala, že jsou v ateliéru. Těžký pach olejových barev i různých ředidel se k ní donesl zároveň s pohledem na obrovský stojan s plátnem. Vedle stojanu byla malá od pohledu pohodlná lenoška a všude kolem podél zdí i na nich? Obrazy a nic než obrazy.

Zavedl ji k lenošce:

„Za malý okamžik zhasnu a vy se svléknete a položíte do lenošky tak, jak chcete být namalovaná. Pak...si vás prohlédnu. Velmi pozorně prohlédnu. A začnu malovat. Jedno slůvko protestu a končíme bez ohledu na to, zda bude hotovo!“

Než stačila něco odpovědět, tleskl a dům i park se ponořily do absolutní tmy.

Tak se svlékla a složila na pohovku. S napětím očekávala pronikavý výbuch světla, který nemilosrdně odhalí její nahotu a nechá vyniknout každý její tělesný nedostatek. Tma však dál vládla ateliérem.

Spíše vytušila než cokoliv jiného, že je blízko. Nejspíše klečel před lenoškou, když na vlasech ucítila jeho ruce. Nebyl to intenzivní dotyk. Své elektrizující dlaně přiložil do těsné blízkosti její hlavy a vlasy k nim samy ochotně přilnuly.

Velmi lehce sklouznul na tváře. Prsty obou rukou jemně osahávaly čelo a obočí, palce zkopírovaly z obou stran kořen nosu i nos samotný. Vzápětí pohladily rty a bradu.

Klouzaly po krku níž, zavadily o hrdlo a rozvlnily kůži na ramenech. Prohlédly si její paže až k pěstěným nehtům. Když pochopila, že přesně tak, a ne jinak, si chce malíř prohlédnout celé její tělo, napnula se studem. Vnímal její zaváhání a dlaně se zastavily těsně nad jejími prsy. Uvědomila si svou chybu a pohmatem našla obě jeho předloktí. Tlakem dala najevo vůli pokračovat.

Jeho prsty na bradavkách necítila intenzivněji než dotyk večerního vánku při nedávné koupelí v potemnělém jezeře. Ale i ten spíše tušený dotyk vyvolal putování mrazíku po páteři a husí kůži. Proti své vůli cítila vzrušení a touhu, která v jejím klíně vyvolala horkou rosu.

Dlaně zatím neproniknutelnou tmou kopírovaly bříško i boky. Prsty projely oběma třísly v těsné blízkosti již docela mokré štěrbiny. Přistihla se při pocitu plném zklamání a její touha vybuchla naplno. Když dlaně vedly dialog s jejími stehny, skryta ve tmě chopila se iniciativy a zkušeně začala dráždit krouživým pohybem štěrbinu v těch pro ni nejcitlivějších místech.

Jako v transu vnímala jeho dlaně na lýtkách, nártech, chodidlech. Zkopíroval dotykem snad každý prst a jinou stranou vracel se po nohách zpět ke klínu.

A pak...uslyšela jeho tichý hrdelní smích a uvědomila, že nějakým záhadným způsobem celou dobu ... ví. A přestože v tu chvíli stud byl jejím druhým jménem, nedokázala odolat chtíči, vyvolaném blízkostí orgasmu. Když i jeho prsty projely uplakaným mokrem, sténavě vykřikla a nekontrolovatelně se roztřásla. Vyvrcholení bylo tak silné, až dostala křeče do stehen i lýtek a z očí jí vyhrkly slzy.

Když se utišila, temným prostorem se nesl šelestivý hlas štětce a jeho hlas měkce mazlivě přikázal:

„Nepřestávejte, pokračujte!“

Její ruce ho samovolně poslechly, a zatímco jedna sevřela prs, druhá bloudila znovu klínem. Po desátém orgasmu přestala počítat.

Když se začalo rozednívat, její celé tělo žhnulo jako v horečce. Orgasmy jeden za druhým trhaly bez ustání její tělo ... i duši. Oči nevěřícně vytřeštěné upřené k nějakému neurčitému temnému bodu kdesi na stropě, nedostávalo se jí dechu. Tělem probíhaly bez ustání křečovité záchvěvy. Klín byl do krve rozedřený, a přesto ho znovu a znovu nepřestávala dráždit, dokud ji něžně nevzal za zápěstí a nezastavil jeho frenetický rytmický pohyb:

„Plátno teď musí důkladně vyschnout, má milá. Počítejte tak tři až čtyři týdny, hm? Pak vám ho nechám doručit, ale ještě stále to nebude konec. Až za několik měsíců na něj nanesu finální lesklý nátěr. Uzamknu ho tak proti změnám ... skoro navždy.“

Vědomí se jí vracelo neochotně a pomalu. Přesto ji napadlo, že tak málo týdnů na zhojení asi stačit nebude.

Oblékala se jako ve snách. Na plátno na stojanu se styděla byť jen letmo pohlédnout, vyšla tedy rychle z ateliéru.

Tělo plné únavy i bolesti, hlavu plnou myšlenek. Ale jedna byla naprosto neodbytná. Blikala jako neónový poutač proti nočnímu nebi. Když ji vypnula, znova se po malé chvilce rozzářila. Vypalovala se i do srdce. Byla zneklidňující. Vzbuzovala znepokojivé obavy.

Proboha! Jak ten chlap mohl při tom všem malovat v naprosté tmě?!!! A co vlastně vůbec...mohl namalovat?!!!

***

První dny a noci od onoho malování se vlekly. Tělo se hojilo pomalu a duše vůbec. Znova a znova ji v nečekaných okamžicích poléval pot studu. Pokaždé, když se na ni podíval nějaký muž, měla pocit, že musí poznat na první pohled, jak bolavá je v klíně a hlavně proč. Ale co bylo horší, ani vnější ani niterná bolest ji nezbavovaly sexuálního vzrušení při vzpomínkách na tu zvláštní noc.

Uběhl týden. Pak druhý. Tělo byla zcela vyzdravěné. Ale uvnitř věděla, že se přihodilo něco, co jí navždy změnilo život.

Uběhl i třetí a své dny začal rozdávat i čtvrtý týden, když jí zazvonil telefon. Jeho hlas poznala okamžitě:

„Večer vám nechám doručit obraz. Platit budete až po finální vrstvě.“

„A vy...vy se nestavíte? Možná bychom ... “

S povzdechem odložila hluchý telefon.

Muži, co večer přinesli obraz, jakoby se báli podívat se jí do očí. Nesměle ho zabalený do nějakých pláten opřeli o stěnu v místech, kde ukázala. Možná se jí to zdálo, ale měla pocit, že zvláštní napětí rezonovalo všemi přítomnými těly.

Když o samotě zbavovala obraz obalu, prsty se jí chvěly nedočkavostí. Neuměla si představit, co vlastně uvidí. Co mohlo v atmosféře plné její neukojitelné touhy a neproniknutelné temnoty ... vzniknout?

Překvapením zavrávorala a ustoupila několik kroků vzad. Při pohledu na obraz jakoby se viděla i neviděla v zrcadle. V místnosti stála oblečená a na obraze ležela její dokonalá nahá kopie v lenošce. Ale sálala z plátna taková energie, že sama nezadržitelně vlhla a musela stočit pohled stranou, protože se přistihla, že jí ruka samovolně míří ke klínu.

Kdyby to nezažila na vlastní kůži, nikdy by nevěřila, že je něco takové možné. Nechala obraz pověsit v jídelně a ... páry, které následující týdny zvala, odcházely chvatně i od opulentních hostin ruku v ruce, cestou k autům případně pokojům pro hosty se častovaly polibky i něžnostmi a bylo naprosto zřejmé, co se začne dít hned, jakmile budou aspoň částečně schováni před případnými cizími zraky.

Nikdo neodolal žáru, který z její podobizny vyzařoval. Ani ona ne...

Běžely další a další týdny. Měsíce.

Ozval se telefonem a jen suše sdělil den a hodinu, kdy se zastaví.

Přišel na minutu přesně. V oblečení, v jakém ho viděla naposledy. I ty zrcadlovky mu stále zakrývaly oči.

Jakoby nesměle zůstal stát ve dveřích:

„Nenabídnete mi rámě?“

Pousmála se a zavěsila se do něj. Spokojeně si ho odvedla do jídelny.

Stáli naproti obrazu a ona pocítila nával těžko zvládnutelného vzrušení. Touhy. Chtíče.

„Děkuji za nápovědu“, pronesl a přerušil tak vzrůstající napětí. Během chvilky měl na zemi připravené vše potřebné a požádal o židli, kterou použil na práci výše, než dosáhl.

Pracoval rychle a úsporně ... a přesto viditelně se zvláštní něhou.

Když skončil, podal jí vizitku s číslem svého účtu:

„Částku jste určitě nezapomněla, že?“, ušklíbl se.

„Ne!“, zavrtěla hlavou, „a to je vše?“

„A co bys ještě chtěla?“, přešel z ničeho nic do důvěrného tykání. Do tak důvěrného, že měla chuť neříct vůbec nic, jen strhat z něj šaty stejně rychle jako ze sebe a pomilovat se s ním teď hned, tady, na zemi, u jeho skvostného díla.

Jako by jí četl myšlenky, smutně se pousmál:

„Za každý dar se ve skutečnosti platí...Kdysi jsem se účastnil jedné mise. Jako sniper. Ani nechci počítat, kolik nepřátel jsem odstřelil. Pak mě zajali. Aby mne ztrestali, vzali mi dvě věci. Jedna ze mne dělala skvělého snipera.“

Zároveň s poslední větou sundal své brýle a nechal ji vyděšeně zírat do prázdných a zjizvených očních důlků.

„A ta druhá? Dělala ze mne muže...“

Autor: Karel Boháček | pondělí 14.12.2015 8:00 | karma článku: 28.99 | přečteno: 812x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 1981 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.37 | Přečteno: 4270 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 365 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 926 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Horňáci a dolňáci

Kdo by neznal ono klasické dělení nás chlapů podle toho, zda jsme víc okouzleni ženskými ňadry nebo klínem.

22.9.2017 v 21:32 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 138 | Diskuse

Klára Tůmová

To bude veselo!

Ne každé vylepšení je opravdu k lepšímu, ne všechno nové přinese ulehčení a pohodlí. Zvlášť když se vyskytne moucha a všechno jde ne úplně dobrým směrem. Jó, tady bude brzy veselo. Ovšem nebudu to já, kdo se pobaví.

22.9.2017 v 21:04 | Karma článku: 4.84 | Přečteno: 85 | Diskuse

Libuse Palkova

Sex je nás-dělá dobře mně i tobě

Povzbuzena úspěchem předchozí soutěže, týkající se názvu jaderné elektrárny, rozhodla jsem se vyhlásit další. O čem bude, snad dostatečně napovídá nadpis, který jsem si vypůjčila z jedné známé písničky.

22.9.2017 v 19:55 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 452 | Diskuse

Jana Slaninová

Hirudoterapie: jak být kruci sexy v plenkových kalhotkách?

"A příště vám dám pijavky na kostrč." Tak. A mám to mít. Aby se nastartovala činnost lymfy a vylepšilo se fungování mého těla co se týče vnitřních ženských orgánů, musím něco vydržet.

22.9.2017 v 19:50 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Odstřelovací puška Ruger 10/22 – malorážka na kontrolu “demonstrantů”

Izrael, Pásmo Gazy roku 2000 – ulice jsou opět plné demonstrujících. Takzvaná druhá intifáda je v plném proudu. Demonstrujících je stále víc a víc, hrozí násilnosti.

22.9.2017 v 15:38 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 696 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1117

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.