Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Géčko jako Gagarin?

15. 02. 2016 8:00:00
...bylo mi jí líto... Když jsem ji v tom protinukleárním podzemním bunkru našel, byla na pokraji svých sil.

Nejedla i nepila kdoví kolik dnů a její prognóza na přežití byla hodně nejistá. Ale přeci jen nejsem úplně nespolečenský tvor a tak jsem si řekl, že ji zkusím při životě udržet. Už tehdy jsem někde v podvědomí tušil, že je to čiré bláznovství, které bude stát mnoho úsilí a nebude mít šťastný konec.

Tohle nebyl její svět. Asi tak už tři týdny to nebyl její svět. Déle to netrvalo a bylo až děsivě překvapivé, jak fungují násobky geometrické řady. Ať už to byl vir nebo nějaký parazit, šířilo se to velmi rychle. Byl-li jeden den vysloven v médiích názor, že výsledkem jsou místo živých tvorů zombie, další den už média nevysílala. Zombie neumí obsluhovat náročnější technologie. Umí toho vlastně velmi málo. Umí mít hlad.

A umí... šířit nákazu. Bleskurychle.

Zvířata, ptáci, ryby, hmyz... vše živé se měnilo v živé mrtvé. Během dvou týdnů změna zastihla drtivou většinu tvorů. Třetí týden už jen neúprosný čas vyzobával ze života malé ostrůvky přeživších nebo opuštěné zapomenuté jedince.

Tuhle jsem ale našel já dříve než oni. Vyhodnotil jsem situaci a rozhodl se přestěhovat k ní, protože její úkryt byl dokonalý. Vyházel jsem všechny ostatní uhynulé jedince a v rámci možností provedl základní desinfekci prostoru. Zdroj pitné vody byl nedaleko a mně nedělalo problém vytvořit v bunkru nové zásoby. Tekutiny jsem pozvolna doplňoval i v jejím těle a kombinoval je se živinami z čerstvého ovoce a zeleniny, které jsem porůznu při svých výpravách ven nacházel. S vizí budoucnosti jsem samozřejmě stahoval z napůl vyrabovaných obchodních center i konzervy, polotovary a spousty dalších trvanlivých potravin. Do začátku dobré, pak se uvidí, říkal jsem si.

Oči poprvé naplno a vědomě otevřela asi po dvou dnech mé usilovné péče. Vyzáblá, zesláblá jak moucha, neměla na nic jiného sílu. Ani na stud, když jsem o ni i její hygienu pečoval jak u malého batolete. Ale byla to bojovnice. Postupně se jí vracela energie a jednoho dne po mém návratu s přetékajícím nákupním vozíkem vítala mě na lůžku vsedě:

"Ahoj"

"Ahoj! Vidím, že už máš roupy. Jestlipak jsi umyla nádobí a vyluxovala?"

Uvolněně se rozesmála. A já s ní. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že si budeme rozumět. Zvážněla, když se zeptala:

"Jak to vypadá venku?"

"Není už žádné "venku", zavrtěl jsem odmítavě hlavou. "Pokud chceš žít, tohle je od teď celý tvůj vesmír."

"A ty?"

"Já se o sebe umím postarat. A postarám se i o tebe, nemusíš mít strach."

Bylo na ní vidět, že si po mých slovech umí představit, jak moc se svět změnil. Možná si přečetla i v mých očích, že hordy živých mrtvých lidí i zvířat se bezcílně potulují městy i mimo ně a vrhají se z jakýchkoliv důvodů i na sebe navzájem. Rvou si při tom kusy masa z těl a pokoušejí se je pozřít. Způsobují si navzájem strašné rány, ale jen oddělení hlavy od zbytku těla je zbaví jejich věčného hladu a touhy... se šířit.

Uběhlo několik týdnů, které ji postavily na nohy. Na krásné nohy. Ostatně celá rozkvetla a zkrásněla, ale kdo ví, třeba se mi takovou zdála být hlavně proto, že byla poslední ženou svého druhu. Poslední jako písmenko abecedy zet a proto jsem jí začal říkat... Zetka.

Když jsem to vyslovil poprvé, smála se:

"Proč Zetka?"

Vysvětlil jsem jí to.

"A jak mám říkat já tobě, hm?"

"Myslím, že trefné bude... Géčko."

"Proč zrovna Géčko?"

"Protože první člověk ve vesmíru byl Gagarin?"

"Ano, jsi můj první... a taky jediný člověk!" posmutněle se usmála a objala mne.

Krásně hřála a ten den jsme se spolu milovali. Její polibky byly něžné i sladké a já je dokázal během chvilky přetavit ve vášnivé. Poprvé se v orgasmu rozplynula na mém jazyku.

Chutnala mi...

Podruhé jsem k jazyku přidal prsty a její vyhládlost jí dopomohla ke druhému mnohem rychleji. Ten třetí zkroutil v milostné křeči její tělo těsně před tím, než jsem, hluboko ponořený v jejím klíně, vyvrcholil i já.

Spokojeně jsme oddychovali a milostné hrátky se od té chvíle staly naší oblíbenou činností.

Plynuly měsíce. Já pravidelně vycházel ven doplňovat zásoby jídla i vody i paliva do náhradního zdroje elektřiny, ona z bunkru udělala úžasné místo pro život. Společný čas jsme trávili hlavně povídáním a milováním.

Byla to láska? Nutnost? Realita nebo alternativa? Koho to zajímalo? Mě ne! Ji?

"Vem mne s sebou ven, prosím!" zaznělo jednou nečekaně jako blesk z jasného nebe a já jen smutně polknul a vzpomněl si na svou předtuchu.

"To není dobrý nápad, věř mi."

"Když to zvládneš ty, zvládnu to také. Musí to přeci nějak jít. Musí!"

"Mýlíš se. Není to dobrý nápad!" zvýšil jsem hlas.

Udiveně se na mne podívala a rozplakala se. Zvažoval jsem možnosti a pak kapituloval. No co, jednou k tomu dojít muselo. Nemohl jsem ji držet celý život jako skleníkovou růži. Nebyla ten typ. Podal jsem jí brokovnici, i když jsem věděl, že je to zbytečné. Přestala plakat. Těšila se jak malé dítě, které smí po dlouhé nemoci jít ven. Za svými kamarády.

Pak ji venku do očí zasvítilo slunce a několik nekonečných vteřin jen bezmocně mžourala. Bylo to dobře. Aspoň neviděla, jak rychlá a hnusná může být smrt.

Od prvních okamžiků o ní věděli. Byla přeci živá. Několik nejbližších se jí zakouslo do hrdla, jiní do stehen. Gejzíry krve se změnily v nesmělé fontánky a nakonec vyschly docela. Tělem jí proběhlo několik zimničných záchvěvů a oči vzplály podivným leskem. Zmateně a hladově se rozhlížela kolem a očima zachytila, jak se k ní blížím.

Uchopil jsem její hlavu dlaněmi jako do svěráku a mocně trhnul. Páteř se podvolila mé zvířecí síle s hlasitým křupnutím a bezhlavé tělo se sesulo bezvládně na zem.

Nechápala a ani nemohla pochopit. Bylo mi jí líto. Tohle... nebyl její svět.

Tohle byl můj svět! Tohle byl můj ráj! Až do konce věků nebudu muset po nocích na hřbitovech pracně a tajně vyhrabávat mrtvoly a živit se na nich. Dostatek potravy mám teď vždy a všude na dosah!

Géčko jako ghoul, lásko...

Opřel jsem se nohou o ten kus masa pode mnou a trhnul prudce její paží. Miluju ten zvuk, když se trhá lidská tkáň.

Opět mi chutnala...

... a o něco později ... i plod našich hrátek ...

Autor: Karel Boháček | pondělí 15.2.2016 8:00 | karma článku: 19.82 | přečteno: 774x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1987 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4276 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Karlštejn po 30 letech

Majestátní hrad Karlštejn pamatuje mnoho, gotickou výstavbu, renesanční dostavbu, rozsáhlou rekonstrukci architekta Josefa Mockera v 19. století.

25.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 351 | Diskuse

Mário Oláh

Okultná symbolika - nástroj na uväznenie ľudskej pozornosti v dualite

"Akákoľvek forma spodobnenia poznania je pasca; je to spôsob, ako sa uzavrieť skutočnému poznaniu." - Carlos Castaneda

25.9.2017 v 12:32 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 173 |

Libuse Palkova

Je manželství koncem lásky?

V předchozích dílech naší soutěže jsme už probrali lásku, sex, a teď bychom tedy logicky měli skončit u manželství-čímž rozhodně nechci naznačit, že manželstvím také láska a sex definitivně končí.

25.9.2017 v 12:22 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 504 | Diskuse

Lukáš Moudrý

Proč sem jdou uprchlíci?

Internet je plný nenávisti vůči uprchlíkům. Lidé na ně nadávají, chtějí je zabíjet, píší o tom, co špatného dělají apod. Přijde mi, že mnoho lidí nechápe, co se děje a má velice zcestné představy o světě.

25.9.2017 v 12:20 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 1538 | Diskuse

Helena Vlachová

Nedostižitelnost některých našich spoluobčanů

Můžete mít seberychlejší internet a stejně je pomalý v porovnání s některými našimi spoluobčany. Jak někteří z nás získávají některé informace a šíří je dál, je opravdu obdivuhodné

25.9.2017 v 11:55 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 405 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.92 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.