Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žencký sou divný

4. 04. 2016 8:00:00
„Maj se mnou problém. Nějakej. Furt. No věřej mi, pane dochtor, žencký sou divný!“, mlel stále kolem dokola ten chlápek, sedící v bílém koženém křesle naproti mně.

Pro jistotu byl malinko sešněrovaný do slušivého kabátku se zapínáním vzadu. Ne, že bych takový příkaz pomocnému personálu vydal, nepovažoval jsem svého čerstvého pacienta za nebezpečného. Ale na druhou stranu, řekněme si upřímně, s jeho vysvobozením jsem zatím taky nijak nespěchal.

Když ho včera večer přivezli k nám do sanatoria, byl skoro nepříčetný. Oči vytřeštěné a v jakémsi nepochopitelném záchvatu paniky nestále s cvakajícími zuby vřískal:

„Sou divný, všecky sou divný!“

Dnes už ale vypadal relativně normálně. I když, jen tak mezi námi, co je to být normální, že?

„Tak povídejte, pane Rakvičko, copak vás tak včera vyvedlo z míry?“

„Věděj, pane dochtor, kde hákuju?“

Samozřejmě jsem si právě ve spisu přečetl, že zde působí ono pověstné nomen omen a pan Rakvička se živí jako počestný zaměstnanec místního krematoria:

„Však vy mi to určitě povíte, protože i z vašeho zaměstnání by mohly pramenit vaše problémy se ženami, není - liž pravda?!

„Voni na to teď kápli, pane dochtor! Ale copa moje prašulky smrděj formaldehydem? Nesmrděj, padaj mi do pracek přeci z bankomatu stejně jako jiným, že jo?“

Jeho uvažování mělo hlubokou vnitřní logiku a to jsem mu přičetl k dobru. Ostatně celkově vypadal mnohem lépe, než včera a nepochyboval jsem o tom, že z něj ataka paniky dávno vyprchala. Všiml si, že jsem souhlasně pokýval hlavou, a rozhořčeně si stěžoval dál:

„Ale voni dělaj, že smrděj! Co já už se do ženských nakéroval?! Meldoval jsem do nich zprava zleva, ale žádná mi nechce dát! Zkoušel jsem cálovat aspoň za to, že si šáhnu ... chápou to, pane dochtor? Jenom si šmátnu a vobsloužím se při tom sám, ale ani ťuk!“

Pozoroval jsem jeho duševní utrpení a vysvobodil ho aspoň ze zajetí svěrací kazajky.

Když jsem si pak následně pana Rakvičku prohlížel, měl jsem vcelku pochopení pro smutný fakt, že zatím nenašel ani šlapku ochotnou se s ním spustit. Vzhledem připomínal podivný hmyz, jakého si křížence mezi sklípkanem a kudlankou nábožnou. Olysalá lebka potažená snad jen lesklou nažloutlou kůží s několika mastnými černými chlupy na zátylku. Vypoulené oči usazené hluboko v tmavých důlcích, úzké skoro neviditelné rty. To vše na dlouhém tenkém krku, vyrůstajícího z malého soudkovitého trupu. Ruce jako dvě dlouhé tenké hůlky zakončené mohutnými hrabičkami. Křivé dlouhé tenké nožky jakoby ani k jeho trupu nepatřily. A pronikavý nasládlý zápach, který se mu snad linul z pórů na kůži.

Ne, tenhle chlapík neměl jak zapřít, že se tak či onak bratříčkuje se smrtí ...co naplat, že jeho peníze možná malou chvilku smrděly novotou, když vzápětí páchly krchovem?

Neměl jak postřehnout mé vyhodnocení a tak lítostivě pokračoval:

„Až včíra, včíra jsem kápnul na tu pravou! Bloncka s dudama jak ... bože, ta měla dudy! A že prej mně nechá je držet a sama mi ho vyhoní! Pane dochtor, enom když to říkala sem skorová cáknul!

„No, tak v čem byl problém?“

„To ten posranej kamioňák!“

Vida, nějaké nová postava emočního dramatu na obzoru, ušklíbl jsem se v duchu a pozoroval, kterak pan Rakvička rozrušením sípe jak astmatik na seníku:

„Debil! Píčus jeden, násoska pojebaná! Vjel s tou svou károu na chodník, páč byl v rauši! Nabral ji nárazníkem zrovinka když si brala moje prachy! Fláklo to s ní o barák takovou silou, že mi její mozek zasvinil sváteční šlajfky!

Dostal se do ráže a začal se celý třást potlačovanou zuřivostí. I když jsem měl pro jeho frustraci medicínské pochopení, nenápadně jsem opět začal pokukovat po svěrací kazajce:

„A dál?“

„No právě, pane dochtor, no právě! Hlava skoro na padrť, očiská mimo důlky, páteř jak zednickej metr. Bylo mi z toho až na blití a to mi hnedle nic nerozhází! Tak jsem tam hodil u stánku panáka na stojku a šel do roboty čekat, až mi tuhle mou rajdu přivezou. Nejsem prasák, pane dochtor, chtěl jsem si jen na ty dudy máknout, šak jsme se domluvili. Aspoň jednou v životě mačkat ten pěknej kus masa, že jo?

Ale žencký jsou divný! Když jsem ji v truhle rozepnul a natahoval ruku na ty dudy, tak...tak se ...!“

„No, co?“

A spravedlivá zuřivost zřízence pohřebního ústavu, panice pana Rakvičky, se rázem proměnila v čirou esenci hrůzy:

„...najednou posadila a flákla mi přes čuňu takovou, až sem viděl všeckny svatý! A bublavě z ní vylezlo, že nikde nevidí ty slíbený prachy!“

Autor: Karel Boháček | pondělí 4.4.2016 8:00 | karma článku: 27.21 | přečteno: 892x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 2. Jak často si chlapi navzájem poměřují penisy?

Odpověď na tuhle otázku je opět poměrně jednoduchá, i když nutno přiznat, že přímočarost dotazu je zdánlivě zavádějící.

20.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 1987 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 1. Vyspat se s chlapem na prvním rande ... nebo ne?

Netroufám si tvrdit, zda to ženy doopravdy tak často řeší či nikoliv. Nicméně mediálně se zdá, že v rámci hledání vztahu je to často diskutovaný problém.

13.9.2017 v 13:13 | Karma článku: 31.44 | Přečteno: 4276 | Diskuse

Karel Boháček

Za dobrodružstvím ostrova Marathonisi

Proslulý řecký ostrůvek Marathonisi v Jónském moři je známý i pod názvem Želví ostrov. Jednak pro svůj tvar, druhak si tady kolem jeho břehů můžete i užít pozorování vzácných želv karet.

11.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 366 | Diskuse

Karel Boháček

Plavba kolem řeckého ostrova Zakynthos

Zakynthos (anglicky nebo italsky Zante) je ostrov v západní části Řecka. Nachází se v Jónském moři v kraji Jónské ostrovy. Rozloha 410 km2 a délka pobřeží 123 km z něj činí třetí největší ostrov v tomto kraji.

1.9.2017 v 8:25 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 927 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý(Bnj)

Karlštejn po 30 letech

Majestátní hrad Karlštejn pamatuje mnoho, gotickou výstavbu, renesanční dostavbu, rozsáhlou rekonstrukci architekta Josefa Mockera v 19. století.

25.9.2017 v 13:34 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 347 | Diskuse

Mário Oláh

Okultná symbolika - nástroj na uväznenie ľudskej pozornosti v dualite

"Akákoľvek forma spodobnenia poznania je pasca; je to spôsob, ako sa uzavrieť skutočnému poznaniu." - Carlos Castaneda

25.9.2017 v 12:32 | Karma článku: 12.95 | Přečteno: 170 |

Libuse Palkova

Je manželství koncem lásky?

V předchozích dílech naší soutěže jsme už probrali lásku, sex, a teď bychom tedy logicky měli skončit u manželství-čímž rozhodně nechci naznačit, že manželstvím také láska a sex definitivně končí.

25.9.2017 v 12:22 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 501 | Diskuse

Lukáš Moudrý

Proč sem jdou uprchlíci?

Internet je plný nenávisti vůči uprchlíkům. Lidé na ně nadávají, chtějí je zabíjet, píší o tom, co špatného dělají apod. Přijde mi, že mnoho lidí nechápe, co se děje a má velice zcestné představy o světě.

25.9.2017 v 12:20 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Helena Vlachová

Nedostižitelnost některých našich spoluobčanů

Můžete mít seberychlejší internet a stejně je pomalý v porovnání s některými našimi spoluobčany. Jak někteří z nás získávají některé informace a šíří je dál, je opravdu obdivuhodné

25.9.2017 v 11:55 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 399 | Diskuse
VIP
Počet článků 749 Celková karma 23.92 Průměrná čtenost 1118

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.