Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi.

19. 12. 2016 9:00:00
Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Ne, nebyla to taková ta univerzální kočka, za kterou se otočí skoro každej chlápek bez ohledu na to, že třeba zrovna drží v rukách volant. Vlastně na ulici působila docela nenápadně.

Její oblíbený model se skládal ze širokých plátěných kalhot, které na ní z dálky vlály jak hodně volná splývavá sukně zakrývající vše včetně bot. Barva i látka snad z pytle na brambory. Pletený svetr v odlesku špatně vypálené cihly úspěšně bránil pohledu na její zadek. Koňský ohon zrzavých vlasů se mezi lopatkami vpíjel do jednotlivých ok a společně s nimi vytvářel mnohem hustější vzor. Nulový make up nechal po její tváři rozstříknout cákance roztomilých pih, které vždy ve slunci pookřály a nedovolily tak vyniknout roztomilému pršáčku a hezky vykrojeným jemným rtům. Na svět koukala zelenýma očima a růžové brýle asi odložila docela brzo.

Zkrátka, když přišla na konkurz do mé firmy, byla to malá šedivá kancelářská krysa, naprosto se ztrácející mezi všemi těmi platinovými blonckami a havraními kšticemi lepých siluet i tvarů, podpořených více či méně vydařeným šatovým stylingem doplněným o podpatky, prodlužujících nohy z patra až do přízemí.

Jenže do kanclu mi vstoupila s takovou grácií, až se mi na chvilku zastavilo srdce a pak se rozpumpovalo takovou silou, že kdyby mne kravata mírně nerdousila, proskočilo by hrdlem a otevřenými ústy do hrnku mé dopolední kávy.

Vlastně ani nevím, o čem všem jsme mluvili. Vnímal jsem jen harmonickou symfonii barvy hlasu doplněnou o zvonivý smích. A její vůni. Parfém dokonale splynul s vůní její kůže na mnoha místech a dohromady vytvořil absolutní past pro mé hormony. Vdechnul jsem a i sebezáchovná zadní vrátka neprodyšně zaklapla ...

Prostě jsem v tom od první chvíle lítal. A bylo mi jasný, že až na sebe hodí firemní dress code, klientům bude kvalitně stoupat nejen tlak ... a obraty firmy polezou do závratných výšin.

Že jsem se v ní nemýlil, bylo zřejmé hned v její první pracovní směně. Změna vzhledu po mírném nalíčení a převlečení vyrazila dech každému, komu přišla do cesty. Nepříjemné bylo, že mne následně od přijímacího pohovoru dokonale zazdívala. Nereagovala na z mé strany výrazný oční kontakt. Kašlala na jemné dvojsmysly při běžných frázích vyvolaných pracovním kontaktem. Ani náznak jiného, než profesionálního úsměvu. Ani špetka flirtu. Nic, prostě nic. Marnost nad marnost vystavěná jako neprostupná zeď z ledových kvádrů.

Kurva, kurva, kurva ...chtělo se mi po měsíci nenápadných snah jednou ráno v single bytě řvát po tom, co jsem se sám udělal nad její fotkou z práce a napětí z podbřišku se jen o to více zformovalo v mozku! Rozháněl jsem ty formace neúspěšně jednou sklenkou bourbonu za druhou skoro až do večera. V práci pak, se slušnou hladinou krve v alkoholu, jsem to zkusil na férovku:

„Rád bych, abys se mnou zašla na večeři, co na to říkáš? Dáme nějakou mňamku, pokecáme, lépe se poznáme.“

„Sorry, šéfe, ale přijde mi to blbý. Ne, že byste se mi nelíbil, ale mám svý zásady, znáte to, co je v domě, není pro mě!“

Usmála se na mě při tom jasném odmítnutí tak, až jsem v první chvíli myslel, že souhlasí a mám to v kapse. Význam slov mi sepnul v době, kdy už na chodbě dozníval klapot jejích lodiček a připomínal mi tak kotníky, kvůli kterým jsem si čas od času způsobil nepříjemné natáhnutí šíjových svalů a jednou, přistižen při upřeném pohledu na ně, zrudnul jsem jako studentík přistižený ve chvíli, kdy se ze své lavice dívá učitelce za psacím stolem pod sukni.

Bylo mi na nic a nebylo to jen tím chlastem, co ve mně stále koloval. Snažil jsem se soustředit na drobné formální papírování, které můj byznys provázelo. Vyřešil jsem několik povinných telefonátů a přijal mailem pozvánky na několik akcí, od kterých jsem si sliboval aspoň částečné přegumování paměti a možnost pokusit se o restart v jiném levelu.

V několika následujících dnech jsem exceloval na golfovém turnaji a vydělal tak slušné kapesné, které jsem obratem buchnul na dostizích a v kasinu.

Přefiknul jsem v šatně sauny nějakou vdanou paničku jenom proto, abych druhý den zjistil podle docela mastné pokuty za údajně překročenou rychlost mimo obec, že šlo o manželku poldy. Vlastně jsem podle výrazu v jeho očích mohl být rád, že mne na místě neodstřelil, nějaký zástupný důvod by se už určitě našel. Koks, který mi kapal z nosu, naštěstí přehlédl. Byl krásný letní den a o mně je známo, že jsem alergik ...

Odnesl jsem si z toho ponaučení, že blond provozní v sauně je nadměrně žárlivá na to, když v jí spravovaných prostorách šukám s někým jiným, než s ní.

Zpět do práce jsem se vracel docela odpočatý a plný naděje, že to přeci jen nějak zvládnu ustát a vyčkat, až se ta bouře mých splašených hormonů přežene. No jo, no, hovno hovno, zlatá rybko! Byla první, na koho jsem v recepci narazil a na její usměvavé hladivé:

„Vypadáte odpočatě, šéfe.“ jsem nedokázal odpovědět nic smysluplného. Štronzo v mozku, štronzo v srdci, štronzo v poklopci ... to bylo až příliš viditelné.

Měl jsem toho akorát tak dost! Snažil jsem se, jak se dalo, ale mám jen jedny nervy a jsem taky jenom chlap!

A tak bylo v následující minutě rozhodnuto. Svůj problém řeším radikálně a nekompromisně. Sahám do příručního trezoru, zastavím se znova na recepci. Během dalších vteřin své vyvolené netykavce mávám, před očima s řasama dlouhýma a pravýma jak od Mattela, nedovřenou pěstí plnou kovových žetonů.

Chvatně mizíme v tom nejlepším apartmánu, co tam mám. Šukáme už ve vaně. Co všechno jsme dělali pak v posteli, na koberci, na medvědí kožešině před krbem, na kuchyňské lince i na parapetu okna do dvora po zbytek noci a celý další den ... se nedá ani popsat.

A seru na každého, kdo si myslí, že platit za sex ve svém bordelu sebou zaměstnané děvce je pod úroveň majitele takového podniku ...

Autor: Karel Boháček | pondělí 19.12.2016 9:00 | karma článku: 24.21 | přečteno: 757x

Další články blogera

Karel Boháček

Když zaútočí bobr...

Dříve byl bobr klasika. Pak začal mizet, až skoro vymizel. A dnes? Dnes není až takový problém na něj zase narazit...v mokřinách...

16.8.2017 v 12:00 | Karma článku: 24.22 | Přečteno: 1306 | Diskuse

Karel Boháček

Sucho zabíjí rybníky

Umírají ve strašných bolestech horkem. Ale rodí se v nich naštěstí zatím jiný život. Jen ... jak dlouho to tak bude fungovat?

28.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 569 | Diskuse

Karel Boháček

Jak vypadají slzy utopené zrzky?

Šachta č. 1 Merklín - vyvěrání. Těžba černého uhlí v merklínské uhelné pánvi započala v 19. století. Hloubka šachty dosahuje maximálně 85 metrů a dnes je zatopena vodou.

24.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 23.45 | Přečteno: 624 | Diskuse

Karel Boháček

Počátky hradu jsou prý nejasné.

Jeho areál je chráněnou kulturní památkou ČR. Za jeho dobytí hejtman Jan Žižka z Trocnova zaplatil vysokou cenu – před rabskou branou přišel o své pravé oko.

17.7.2017 v 8:37 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 623 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny VIII.

I chvíle plné smutku, bolesti a trápení mají v životě svoje místo. Bez nich bychom nepoznali ty šťastné.

19.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Antonín Ševčík

Zemřel Moravan, básník JIŘÍ KUBĚNA

Ve věku 81 let zemřel moravský básník Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukrt. Narodil se 31. května 1936 ve Prostějově na Moravě a patřil k našim nejvýraznějším básníkům, sám přitom zdůrazňoval, že k moravským.

19.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 6.95 | Přečteno: 137 | Diskuse

Dita Jarošová

Když se názvy ženily...

Srpnem dozrálo léto. Okurek bylo požehnaně, rajčat také plno, boj se slimáky neúprosný. Vilma byla na poště číslem 426, na to, že byly tropy, lidí docela dost.

19.8.2017 v 13:46 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 154 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Nudná neděle (komiks)

Bylo to jednu neděli, roku 1972. Toho roku, kdy Prahu navštívil Fidel Castro (a ovšem také Leonid Brežněv) a Deep Purple vydali album Machine Head. Toho dne měl Vincek pohřební náladu, avšak Cyrda věděl, jak ho z ní dostat.

19.8.2017 v 12:21 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša zvítězil (povídka)

A podíval jsem se na druhý chodník a tam šel Průša. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád se mu při chůzi třese nakynuté břicho, nos se mu propadá mezi tučné tváře, nohy se tíhou rozestupují do X a jsou velmi tlusté a krátké.

19.8.2017 v 8:45 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 161 | Diskuse
VIP
Počet článků 744 Celková karma 23.20 Průměrná čtenost 1111

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.