Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svou úřednici:)

22. 01. 2011 8:05:00
Všechno mě svědí. Jsem samý pupínek. Vylétnu z kůže, to se prostě nedá vydržet. Plané neštovice? Kdepak, už jsem v mládí protrpěl. Stejně jako zarděnky. Kopřivka? Ale ano, kopřivka to může být... ale kopřivka, to je alergická reakce a ta, jako každá jiná, musí mít svou příčinu, přeci, že jo? Svůj alergen. No? Nic?

Tak já to prásknu, takhle na tom jsem vždy, když já sám musím vyřídit něco na úřadě!

Začíná to formulářem. Jakýmkoliv. Pro mě je problém vyplnit i tu první jednoduchou kolonku. Neznáte? Nekecám, ale já zásadně do kolonky (Jméno, příjmení) píšu (Boháček Karel). Pokud bude kolonka naopak ve smyslu první příjmení, pak jméno, zcela stoprocentně uvedu nejdřív jméno.

A svině zákeřná největší je formulář, kde první kolonka je jméno, a příjmení je kolonka druhá, POD kolonkou první. Pak, jako borcovi z lontu, se mi rozhodně hned do první kolonky podaří napsat jméno i příjmení a zděšení, které se mi objeví v očích, když najdu kolonku druhou pro příjmení o řádek níže, bych mohl krájet, balit a prodávat na kila.

Po tomhle vysvětlení Vám musí být jasné, že mám-li něco na úřadě vyřídit a... vyjádřit svou žádost písemnou formou pomocí předtištěného formuláře, neobejdu se bez cizí pomoci. A tak elektronická podatelna, email, datová schránka... všechny tyhle vymoženosti, mající občanovi usnadnit styk s úřadem (nečti styk s úřednicí), pro mne se míjí blahodárným účinkem, protože bez pomoci osoby znalé a zkušené zkrátka formulář nikdy nezvládnu vyplnit.

Blížím se k úřadu a těžknou mi nohy, jako kdybych lehké ér najky vyměnil za přeskáče. Přesně tak i zním při chůzi po dlažbě chodby úřadu. Všichni se za mnou otáčejí. Divný, já přeci nemám na nohách opravdové přeskáče. Nebo jo??? Znejistím a podívám se. Nemám, ulevilo se mi. Až do chvíle, kdy si všimnu otevřené konzervy naražené na špičce mé boty. Jsem tak mimo z návštěvy úřadu, že se mi pletou už i dojmy s pojmy. Evildentně nerozlišuji halucinaci s představou či sugescí... od reality ;)

Po pár tichých krocích bez konzervy přichází první úřední překážka. Informační tabule. Jsem ochoten prokázat inteligenci a pochopit, že čísla dveří začínající jedničkou budou nejspíš kanceláře v 1. patře a nedám se od svého neochvějného přesvědčení zmást ani zavádějícím manévrem nějakého podlého úředníka, který před všechna čísla dveří dal navíc malým písmem vtisknout nápis... 2. NP.

Rozhodně si vybavím i pravou a levou stranu dle znamenité mnemotechnické pomůcky, že pravá noha je ta, kterou obvykle nepíšeme.

Ale, pro smilování boží, jak mám poznat podle této tabule, která úřednice je hodná, má dobrou náladu (manžel na týdenní služebce) a poctivě řádek po řádku se mnou rozdrtí mého třídního nepřítele... formulář.

Rád bych řekl, že jsem si hodil mincí, střihnul si schizoidně pravačkou s levačkou, ale smutným faktem je, že jsem prostě jen vtrhnul do prvních dveří, které mne nějak zaujaly.

„Dobrý den, mám problém! A potřebuju pomoct. A jestli mi nepomůžete, budu si na Vás stěžovat!“ rozhodl jsem se neponechat nic náhodě a hned od začátku nasazuji do akce ten nejbrutálnější kalibr, který mne napadá.

Ani trochu se mi nezdá, že bych tu paní za stolem vyvedl z míry. Nu co, zkusím rychlou chůzí obklíčit někoho jiného, slabšího. Ale když se chystám vycouvat ze dveří, ozve se:

„Tak se posaďte... a povídejte.“

Kecnu s sebou do koženého křesla v koutě u konferenčního stolku. Vstane ze svého pracovního místa za počítačem a posadí se do křesla proti mě. V kostýmku přehodí nohu přes nohu a já tu linii jejího lýtka málem poslintám. Kdybych nebyl na vyloženě nepřátelském území, tělo posypané tou zatracenou svědící kopřivkou, asi bych ji zkusil svést. Psací stůl měla dostatečně široký.

Místo svádící akce se tedy jen slyším blekotat:

„Vyměnit řidičák potřebuju, prej mi přestane platit!“

Zvedne mobil:

„Ahoj, jo, Eva, prosím Tě, hoď mi do kanclu formulář na výměnu řidičáku. Jistě, hned!“

Zaraduju se. Paráda! Ta má manžela na služebce minimálně na měsíc, dnes mám svůj šťastný den, formulář mě do kolen nedostane!

Přiběhne nějaký chlápek. Potěší mne hodně, když vidím, že je vyplašený ještě víc než já před vstupem do budovy. Pozdraví, předloží formulář, a na pokyn ruky úřednice, zase zmizí. Vostrá kočička, jen co je pravda. Ke mně se však chová mile, tak proč si to kazit přednáškou na téma ženský šovinismus, že jo? ;)

Podá mi svou propisku a rudým drápkem mi na formuláři na stole udělá srdíčko:

„Tady jméno... stop, stop, jenom jméno... příjmení o řádek níže“

Jaj, sviňa. Zákeřný typ formuláře. Nebýt jí, už bych měl na krku první ostudu. Povzbuzen úsměvem i úspěchem při vyplnění prvních dvou kolonek... samostatně vypíšu kolonku třetí, datum narození. Tenhle krok samozřejmě zvorám! Blbě si napočítám počet okének a nenapadne mně napsat nulu před jednomístné číslo měsíce narození. Na konci řádku tak jedno okénko zůstane smutně prázdné. Tázavě k ní zvednu oči.

„To nevadí, nedělala bych z toho vědu.“

Pod jejím laskavým, vstřícným a povzbudivým dohledem zaplňuji jednu kolonku za druhou. Každá další kolonka, které nespadnu do pasti, je zařazena v mém mozku do chlívečku pro padlé anděly. Můj obdiv k úřednici naproti mně stoupá s každým písmenkem ve správné pozici. Když si sama neví rady, použije nápovědu několika různých přátel na telefonu. Nový řidičák je mi blíž a blíž.

Rudý nehet vykouzlí další srdíčko:

„Tak, a tady už jen datum a podpis... a je to!“

Datum? Sakra... jaký datum? Narození už jsem přeci psal. Jsem zmatený jako lesní včela na poli a tak pro jistotu očima vyhledám... ano... psal jsem už. Úmrtní neznám, copak vypadám jako stará cikánka? Tak jaký datum???

„Dnešní, pane Boháčku, dnešní!“

A jó, logika, Boháčku, logika, říkám si v duchu pro sebe. Nejsou tam kolonky, jen shluk stop po nějakém mravenci, co se jim tu docela rovně procházel po papírech. Tak tam namastím to datum a podepíšu se. Ták!

„No, a teď už to jenom zanechte na podatelně.“ usměje se na mě.

Podatelna? Vyděsím se při pomyšlení, že bych znova v tomhle bludišti bez její nápovědy měl hledat nějakou skříňku bo co s názvem podatelna. A co mi tam kdo podá?

Jak je krásná a hodná a opuštěná, tak je silně empatická:

„Anebo víte co, já mám za chvilku cestu kolem na oběd, tak to nechám zaevidovat sama, co Vy na to?“

No není k pomilování? :)

Když za sebou zavírám dveře od její kanceláře, všimnu si tabulky... MÍSTOSTAROSTA.

Je čtvrtek. Zítra začínají... komunální volby...

Autor: Karel Boháček | sobota 22.1.2011 8:05 | karma článku: 16.09 | přečteno: 1424x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.