Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého veterináře :)

25. 01. 2011 7:00:14
Dívám se na svou věrnou kamarádku, které je něco málo přes rok. Pozoruji, jak běží, ode mě a zase ke mně, vzdaluje se jen proto, aby zase přibíhala a držela si mne na dosah.

Dívám se na ni, v pejskařském i nepejskařském okolí ji nikdo neřekne jinak, než „živé stříbro“. Neustále v pohybu, přátelská ke všem s určitou nepatrnou dávkou nedůvěřivosti, nemá ještě ani s člověkem ani se psem žádnou špatnou zkušenost. Fenka německého trpasličího špice. Super trpasličí jedinec, kilo dvacet živé váhy i s chlupy.

Pozoruji, jak občas pravá zadní tlapka při běhu zůstává viset pokrčená bez kontaktu s terénem, jak moje Šerí chvilku běží po třech a pak zase zapojuje tlapku čtvrtou a nemám z toho dobrý pocit. Zdá se, že vždy v pohybu přestane v kolenním kloubu tlapka pracovat, zasekne se, zablokuje a až po čase ji svaly uvedou znovu do pohybu.

Návštěva veterináře, se kterým řeším běžné problémy včetně očkování, je mým prvním krokem.

Je to mladý kluk, mladší než tehdy já, s perfektním přístupem ke mně i Šerí. Diagnóza se mnou docela zacloumá:

„Luxace kolene, pane Boháčku, bohužel, u malých plemen častý problém, stejně jako dysplazie kyčle u plemen velkých. Kolenní čéšku drží na svém místě šlacha, které u ní bude o něco silnější než vlas. Ta se, bohužel, při špatném došlápnutí snadno utrhne, nejspíš to ani Šerí nijak bolestivě necítila. Ale teď jí prostě čéška při běhu sama od sebe občas vypadne z lůžka a ona nemůže tlapku narovnat. Nebolí ji to, jen omezuje v pohybu. Velký problém je, že se to bude stávat častěji a častěji, až se čéška opotřebuje natolik, že přestane sloužit úplně.“

„Řešení?“ ptám se jednoduše.

„Náročná a drahá operace, nic jednoduchého pro spousty problémů, počínaje problémem s anestézií, protože to nepůjde vyřešit nějakou jednou dávkou narkotika, operace bude dlouhá a náročná, vůbec nevím, jestli se to dá sešít. Poradím Vám jedinou možnost, která mne napadá, ale ani tak nesázím na úspěch.“

Píše mi jméno a adresu a dodává:

„Kapacita chirurg, operuje psy z celé Evropy. Bohužel pro Vás, specializuje se na molosoidní plemena a dysplazii, pes u něj představuje hmotu třicet kilo a výš Bude zlý a arogantní, ale zkuste to.“

Ještě ten den se telefonicky objednávám, podaří se mi zatajit plemeno bez toho, že bych musel lhát a vydávat se za šťastného majitele špice vlčího.

Když se pak o pár dnů uvelebuji se Šerí v dlani v čekárně, připadám si jako blb. Napravo rotvajler, nalevo argentinská doga. Skoro to vypadá, že pacientem jsem já, té psí veverky v mé dlani si nikdo ani nevšimne.

Veterinářovi u stolu je mezi čtyřiceti a padesáti. Mne vítá příjemná mladší žena, chvíli se dívá ne mě, chvíli na Šerí v mé dlani, koutky úst jí cukají, jak se je snaží udržet v úsměvu a nepustit je do smíchu. Asi jsme fakt dvojka k popukání... molosoidní chlápek s trpaslíkem v náruči :)

„Dobrý den.“ říkám co nejpevněji.

„Vy sem lezete s tímhle chcípákem?!“ říká pohrdavě chirurg, který snad bude umět pomoct.

Než stačím odpovědět, pokračuje:

„Trhněte ho doma mezi dveřmi a pořiďte si psa!“

A otočí se ke mně zády:

„Helo, pozvi dalšího.“

Cloumá se mnou vztek díky tomuhle zacházení se mnou i s dalším členem smečky, nadechuju se a je mi jasné, že řeč skončím, až mne bude vyvádět policie.

„Tati, prosím, vždyť ani nevíš, o co jde.“

Tak Hela je dcera, a výborně, zdá se, že bych měl rychle zklidnit hormon a držet s ní krok. Přidávám se:

„Luxace kolene, pane doktore, dostal jsem kontakt na Vás se spoustou dobrých referencí, vyrazte mne až tehdy, když nabudete přesvědčení, že je to ...“ hledám diplomatický výraz... „nad Vaše možnosti.“

Ještě si ji ani neprohlídne a spustí:

„Je to takový chcípák, že šlacha nepůjde sešít! A i kdyby se to pod mikroskopem podařilo, bude to na hovno, při horším došlápnutí to praskne jinde! Což znamená jedinou možnost...nohu toho vašeho chcípa chirurgicky rozebrat včetně čéšky, vybrousit do stehenní i holenní kosti takové kónusy, ve kterých bude čéška držet a nevypadávat i bez šlachy, pak nohu zase složit dohromady, posešívat. Když se tohle všechno podaří a ona nezdechne během operace, je velká šance na uzdravení. Bude náročné řešit byť jen její anestézii, nepůjde to jednorázovou injekcí, budu potřebovat dokoupit ke stávajícímu zařízení jehly tak tenké, aby se dalo anestetikum dávkovat během operace stejně jako u lidského pacienta, do její tlapky, ve které bude mít sakra tenké žíly.“

Během hovoru si ji bere k sobě na stůl, prohmatává jí tlapku, cvičí s ní, občas psík bolestivě vykvikne a snaží se vyprostit, ani jednou se neožene svými zoubky. Trpím s ní, ale dívám se s kamennou tváří na veterináře. Když skončí s vyšetřením, dívá se na tu chlupatou kouli na stole zkoumavě, jako by nemohl uvěřit tomu, že je to fakt pes. Hela se na mne usměje, nadzvedne nepatrně levé obočí, na které její otec z profilu nemůže vidět, a lehce rychle okem mrkne. Dál se tváří vážně. Nemluví. Šerí se dívá ne veterináře a předvede své psí oči. Heh, málem vybuchnu smíchem, protože ten můj chcípák se na doktora teď kouká stejně jako na mne, když baštím pečené kuře. A je to fakt síla pohled! Ani sám velký chirurg neodolá a pohladí ji. Pak rychle ucukne:

„Vemte ji, přidržíte si ji na rentgenu!“

Krátká pohodová procedura a já vím, že se do zákroku veterinář pustí, poznám to. Později než Hela, no, přeci jen svého tátu zná lépe.

„Helo, tři až čtyři hodiny, udržíš ji ve spánku, máme na to?“

„Máme, tati, jen si napočítám dávkování a rozhodnu se pro typ anestézie, ještě si ji vyšetřím kvůli srdci. Já to zvládnu, zbytek bude na Tobě.“

Doktor se otočí ke mně:

„Dobře. Já to zkusím. Nechápu sám, proč to dělám u takovýho chcípáka, ale zkusím to.“

Při ceně zákroku zalapám po dechu, přesahuje její kupní cenu jako fenky s PP, ale co nadělám, nezchudnu kvůli tomu. Zaplatím vyšetření a nechávám symbolickou zálohu na zákrok. V čekárně, kam nás Hela doprovodí, jí děkuju. Jenom se usměje:

„Nebojte se, bude to dobré, táta by řekl na rovinu, že to nedokáže. A já ji nechám jen v takovém limbu, že neucítí bolest, ale probere se hned po zákroku“

Mám chuť ji v políbit, ale jakoby mi četla myšlenky, ustoupí krok stranou a zavrtí hlavou. Vyrážíme domů, já plnou hlavu toho, co nás čeká.

Den Dé. Jsme nastoupení i s pelíškem před operačním sálem, Šerí je neklidná, cítí mou nervozitu, byť se snažím a snažím a snažím... být klidný. Hela se povzbudivě usmívá, když si ji ode mne bere:

„Bude to dobré, uvidíte. Přijďte za čtyři hodky, když skončíme dřív, postarám se o ni sama.“

Byly to nekonečně dlouhé hodiny bloumání po štatlu. Přišel jsem o čtvrt hodiny dříve a během chvilky vykoukla Hela. Usměvavá, pokynula na mne a já mastil za ní do ordinace. Pelíšek se Šerí měla u svého stolu, tam schoulený chlupatý uzlík, s uslzenýma očima, nadzvedla hlavu, když mne viděla, a pokoušela se vrtět ocáskem. Pak vysílením zase hlava poklesla, ale ocásek se nepatrně pohyboval dál a její oči sledovaly každý můj pohyb. Vyholený pravý bok až na kůži, flekatý od dezinfekce, pravá zadní noha komplet znehybněná mohutným obvazem.

„Je to bojovnice,“ řekl chirurg, „bude v pohodě, psi rychleji než lidé žijí, ale stejně rychle se hojí. Zítra se postaví na nohy. Dnes dieta, vody co hrdlo ráčí, zapomeňte na hygienu, pak vše vyperete. Zítra normální strava. Bude si myslet, že nemá nohu, protože ji nevidí. Naučí se po třech. Tohle jsou antibiotika, tři dny jedenkrát denně, pak se stavte na kontrolu a převaz. Musíte ji udržet, aby se nepokusila si obvaz strhat, kdyby bylo zapotřebí, dáme jí límec.“

Ukazuje mi to šílenství, tuhý límec přesahující její čenich, větší než je ona sama a mě je jasné, že se musíme obejít bez toho. Vyrovnám účet v hotovosti a dostávám stvrzenku. Když držím pelíšek v ruce, Šerí spokojeně zavře oči a usíná. Hela mě na rozloučenou pohladí po ruce. Nemůžu oplatit, držím pelíšek s psíkem.

První noc, katastrofa, musím fakt vyprat i pelíšek a decentně i Šerí. Prohlíží si ráno obvazy, ale když jí zakážu jim věnovat větší pozornost, poslechne. Staví se na nohy a děla první kroky... po třech. Nají se. Odpočívá, spí, ale po probuzení je viditelně lepší a lepší. Večerní vycházka, ťapká už vyrovnaně, občas zakolísá, občas se snaží přeci jen zoubky věnovat obvazu, asi noha bolí. Čas letí. Převaz. Poprvé vidím tu šílenou jizvu pomalu přes celou nohu a kroutím hlavou. Nemožné a přeci uskutečněné. Na konci desetidenní lhůty je obvaz sundán a vytáhnuty stehy. Šerí a chirurg jsou přátelé. Hladí ji a ona mu vždy olízne ruku, i když v čekárně se bojí a bát už se bude v jakékoliv čekárně u veterináře navždy.

„Tak, až přijdete příště, už budeme všichni vědět, do čeho jdeme,“ žertuje veterinář. Nikdo z nás v tuhle chvíli netuší, že se za rok potkáme u druhé tlapky, vše bude komplikovanější, ale také dopadne na jedničku.

Hela mne vyprovodí do čekárny a zavře dveře k tátovi. Jsem dnes poslední objednaný. Stojí blízko nás, já Šerí držím v náruči.

„Jak Vám můžu poděkovat, Helo?“

Položí mi dlaň na tvář, palcem mi přejede lehce po rtech, jako by je chtěla otřít od prachu. Pak mne políbí a já ochutnám i její jazyk.

„Poděkovat? Zmiz a dlouho se sem nevracejte. Jsem vdaná!“

Během chvilky jsme v čekárně sami.

Večer Šerí ještě nepřišla na to, že má zase všechny čtyři nohy a já mám strach, že něco není v pořádku. Ráno již pravou zadní občas použije. Další večer už blbne na čtyřech, jako by nikdy nebyl žádný problém :)

A já pocítím širokou škálu možných citů...

seri1.JPG

seri2.JPG

seri3.JPG

seri4.JPG

seri5.JPG

Autor: Karel Boháček | úterý 25.1.2011 7:00 | karma článku: 27.63 | přečteno: 2432x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.