Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju své sousedy :)

27. 01. 2011 6:56:51
„Kájo, byt je to fakt pěkný! V centru Brna a přesto v zeleni. Uděláš pár kroků a seš v Augecu. Uděláš další kroky navíc, a jsi v šalině na nádr. Kometa naproti, Boby naproti, Billa coby kamenem dohodil.“

Nadechne se a pokračuje: „ Všichni se tu známe, všichni spolu vycházíme. Velká koupelna. Spížka u kuchyně. Vysoké stropy, uděláš si spaní ve výšce, seš šikula, nějak si to namyslíš a spočítáš a hned máš místnost navíc.“

„A co nejbližší sousedi, na patře, jak je to, paní Lemíková?“

„No, jsou trošku hlučnější, pravda, hlavně Mařena, to víš, na Frantu šíleně žárlí, von se vrací docela pozdě z hraní. Ale cihlový zdi toho moc nepustijó!“

V duchu si říkám, bezva, jsem taky hlučnej, tak se to srovná. A myslím při tom na Technics receiwer 2x100W, CD player a reprosoustavu 3pásmových beden s basreflexem a výstupním výkonem 2x150W. Na přátele stejné hudby, divokých večírků, pařanských nocí (čti nocí probdělých u PC her) a na, logicky, dámské návštěvy.

Když jsem viděl byt, bylo mi jasné, že bez finanční a nejspíše nevratné injekce se neobejde, ale... pro vlka samotáře fakt dobré postavení (čti místo).

Plácli jsme si. Uběhlo pár týdnů. A hned první den po nastěhování jsem měl pocit, že jsem naletěl. Spokojeně si prohlížím výsledky práce zedníků a instalatérů, vybaluji drobnosti z krabic a hledám pro ně místo. Zasněně se zamyslím s bezdrátovými hifi sluchátky v ruce. Zvuk starého plechového domovního zvonku mě ze snění bezcitně probere. Vida, šmejde, tebe jsem si ještě nevšiml. No, při nejbližší příležitosti navštívím nějaký ten bauobchod a pořídím decentní gong!

Otevřu čalouněné dveře (no jo, no, myslím dopředu, dobře vím, kudy unikají zvuky do společných prostor) a..woe... kde se tady v baráku berou cikáni? Kterej blb je pustil dovnitř?

„Pán súsed, jaj, pomóžtě, televíza něidě, ja něviem, čo s ňou.“

Lemíková, ty mrcho, tohle Ti neprojde! Tak sousedi jsou trošku hluční... ano, takhle se získávají zájemci o nájemní bydlení!

Věk cikánky odhaduji tak někde mezi šedesáti a nekonečnem. Vypadá čistě, upraveně. Nahodím tedy zdvořilostní úsměv a kývu hlavou:

„Nejsem televizák, ale podívám se.“

Jsem zase o trochu klidnější, když si všimnu, že u ní v obýváku jsou všechny parkety na svém místě a nikde není otevřené ohniště. Běžící televize vysílá na všech předvolbách jednotný program pro kur domácí. Beru koaxiální kabel s koncovkou, ležící za televizí na stolku, a zasouvám zpět do televize. Hutného zvuku běžící telenovely se leknu tak mocně, že mimoděk skokem, za který by se lovící levhart nemusel stydět, opustím nejbližší prostor před televizí.

„Jaj, pánko, vy stě taký dobrý!“

Bábinka šťastně děkuje a já mizím. Až do večera zapojuji na plno svůj detektivní um i doma a zjišťuji skutečný stav věcí.

Byt dva plus jedna obývají... televizní bábinka, její dcera Mařena třicetpět až nekonečno, její manžel Franta třicetpět až nekonečno a tři dcery, osmnáct, šestnáct a čtyři. Odhad věku berte s rezervou!

Večer zas ten protivnej zvonek. Návštěvu bauobchodu přesouvám z neurčita na zítra. Franta. Takový ani velký ani malý, s knírkem a bříškem:

„Dobrý večír, súsed. Říkala matka, že jste nám opravil televizi, děkuju. Bude to stačit?“

A v ruce drží pětitisícovku. Úspěšně přemůžu chuť pozvat ho dál, jak se to dělá mezi dobrými sousedy, a peníze odmítám se slovy:

„Byl to jen vypadlej koax, asi o něj zavadila při luxování nebo tak něco.“

Rozloučíme se. V nadcházejících pár letních dnech se dozvídám další. Franta je kapelníkem nějaké větší cimbálovky. Hrají po barech i kulturních akcích, doma i ve světě. Vydělá nejspíš za měsíc víc, než já za půlroku. Zbytek rodiny žije z jeho sponzoringu. Mařena mu jeho sponzorství oplácí ukázkovou italskou žárlivostí. Večer, kdy to poprvé na Frantu rozbalí, mě utvrdí v přesvědčení... ne ne, chlapče, ty se radši nežeň. Zběsilý jekot Mařeny splňuje všechny předpoklady pro označení válečným řevem Huronů. Skvělé, tady se moje hudební produkce rozhodně ztratí!

Zvuk talíře padajícího na dlažbu, bohužel, cihelná zeď neutlumí. Druhý den, když vyrážím do práce, Franta odněkud nese balíček převázaný stužkou a kytici růží. Potkáváme se u vstupu do domu, pod okem má monokla jako panda. Smutně se usměje a pokrčí rameny. Při cestě z práce se u dveří pro změnu potkávám s osmnáctkou:

„Čau, naši trošku řádili, co?“

„Ahoj, to tedy jo. To je normálka?“

„Neee, včera se máti hodně mírnila, prej vypadáte slušně, tak aby vás moc nepoplašila!“

No nazdar! Tak to nebyla plná ekšn, to bylo jen piánko! Na sucho polknu a trošku si ji prohlídnu. Docela hezká, pomyslím si. Jakoby mi četla myšlenky, zaculí se na mě. Polknu ještě jednou, když si připomenu energetický potenciál její matky! Chýtro preč, nic pro tebe, kemo!

V sobotu naplním automatku propocenou špínou. Když dopere, nahážu prádlo do koše a vyrážím na dvůr za domem, všiml jsem si z okna spousty natažených prádelních šňůr. Prádlo porozvěsím bez kolíčků. Večer, když si na něj vzpomenu, s hrůzou v očích zjišťuju, že prádlo už někdo sklidil za mne. Bohužel mě ale zapomněl informovat o konečném místě skládky!

No, máte pravdu, přemýšlím příliš přímočaře. Rozhodně jsem ale nasadil co nejuctivější a nejpřátelštější výraz, když jsem v neděli dopoledne klepal na dveře svých sousedů. Otevřela mi bábinka:

„Ještě košil a bude to mít vyžehlené, pánko, som doma sama celé dny a nikam som sa neponáhlala.“

Stydím se. Příšerně se stydím a cítím, jak mi hoří tváře.

„Co televize, funguje?“ zakoktám, abych zakryl rozpaky, když u nich v kuchyni piju nabídnutou kávu a bábinka opravdu žehlí poslední kousek.

„Jaj, od doby, čo stě ju porychtovali, idě ako hodinky.“

Stydím se ještě doma, když perfektně vyžehlené prádlo skládám do skříně. Pustím si muziku a z okna zvýšeného přízemí vidím bábinku vycházet s nákupní kabelou ven z domu. Míří někam do města, nejde směrem k blízkému nákupnímu centru.

Bezva, přidám volume na slušný poloviční výkon. Vysvléknu se do půl těla, nasadím bezprstové fitnes rukavice a začnu si pohrávat s jednoručkami. Dostanu se do provozní teploty a začínám se lesknout potem. Jen náhodou uslyším...ding, dong. Kdybych na ten nový gong byl zvyklý, asi bych ho při cvičení a muzice nevnímal, takhle prostě zapůsobil nějak rušivě.

Činky odložím a otvírám dveře. Osmnáctka. V kraťasech, napůl rozpáraných, sotva pod zadek. Bosá s rudě nalakovanými nehty na nohách. Na rukách také. Krátký lehký top nebyl schopen zakrýt, že pod ním nemá podprsenku, v pupíku se leskne kovový šperk:

„Ahoj, jsem doma sama a přestala jít televize. Říkala babi, že tomu rozumíte.“

Fakt jsem si své sousedy rychle zamiloval ;)

Autor: Karel Boháček | čtvrtek 27.1.2011 6:56 | karma článku: 24.82 | přečteno: 1455x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.