Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého kapitána :)

29. 01. 2011 8:20:00
Nebyla to vůbec špatná zastávka po delší cestě italskou i francouzskou Rivierou. Původně rybářská vesnice L'Estartit, dnes docela navštěvované turistické centrum. Zakopnout se o něj dá asi 60 km od jihofrancouzských hranic.
        Illes Medes a L ́Estartit z pahorku Rocca Maura Illes Medes a L ́Estartit z pahorku Rocca Maura

Od Barcelony, poněkud známějšího města, vlastně hlavního města Katalánska, města s chrámem Sagrada Familia, se L'Estartit nachází do 150 km severně. Restaurace, diskotéky a hospůdky zde lemují dlouhou a širokou písčitou pláž, kterou z obou stran v této zátoce uzavírají skalní útesy, typické pro tuto oblast Španělska.

V noci to v těch diskotékách fakt žije ;) Normálně mě skupinový tanec nijak zvlášť neoslovuje, ale flamengo půl tucta barových tanečnic na mě přímo orgasticky řvalo. Bohužel, odcházel jsem neukojen.

Na dohled od pobřeží, naproti přístavnímu molu, se nacházejí vápencové ostrovy Illes Medes. Okolní podmořský svět je druhově velmi rozmanitý a jedinečný a proto zde platí přísné předpisy ochrany přírody. Milovníci potápění zde najdou jedinečnou možnost prozkoumávat četné podmořské jeskyně a tunely.

Já jsem měl nějak adrenalinu plné kecky, tak jsem místo potápění zvolil výletní kocábku zhruba pro sto turistů, s proskleným dnem a mohutnými skleněnými průzory v podpalubí. Když jsem dorazil do přístavu, podpalubí kocábky bylo plně obsazeno. Německá výprava. A tak jsem se usadil nahoře kousek od kormidla a zapálil si oblíbenou stovku marlboro.

Kapitán lodi, kormidelník, plavčík, veškerá obsluha byla v jedné osobě u kormidla. A byl jak vystřižený z obrázku, typický mořský vlk. V modrobíle pruhovaném triku, s bílou placaticí na kudrnaté hlavě, bílé plátěné kalhoty dotvářely obrázek. Věk blízko šedesátce. Jen místo dýmky tahal jednu ručně balenou špinku za druhou.

Z podpalubí se ozývalo spokojené chrochtání německých obdivovatelů podmořských krás, rušené jen občasným zvukem typickým pro otevření škopku v plechovce. Nahoře bylo pár dalších nadšenců, kterým se v podpalubí nejspíš neudělalo dobře. Naproti mě zrzka v bílých bikinkách a já marně přemýšlel, co na svém partnerovi vidí zajímavého.

Propluli jsme klidným tempem kolem ostrovů a zamířili volným mořem podél skalami rozervaného pobřeží, kterému se Costa Brava (Divoké pobřeží) neříká pro nic za nic. Já do té doby fotil všechno, co mi padlo do oka, na třídění bude času dost. A pak mě napadlo, klasicky na rozjíveného turistu, nechat si udělat společnou fotku s kapitánem. Foťák jsem s úsměvem vrazil zrzce, spoléhajíce na její inteligenci a technickou zdatnost namíchanou s empatickým čtením myšlenek, a udělal pár kroků směrem ke kapitánovi. Nabídl jsem mu svou stovkovou špinku a ukázal mu na zrzku s fotoaparátem. Zároveň jsem jen tak zlehka uchopil levou rukou kormidlo a pravou jsem hodlal obejmout kapitána a zapózovat.

Jenže milý zkušený námořní vlk si to celé vyložil jinak:

„Por lo tanto, disfrutar a un amigo!“

A nechává mě stát u kormidla, sám se postaví k zábradlí, ke mně zády, a vychutnává si chuť tabáku. Uchopím pevně kormidlo oběma rukama.

Moje sebevědomí mi nedovolilo si připustit, že kormidlo téhle kocábky a volant auta, budou přeci jen v kategoriích rozdílných manévrovacích vlastností.

Loď se mírně stáčela z původního směru doleva k pobřeží. Pohnul jsem suverénně mírně kormidlem vpravo. Nic. Hm. Otočil jsem kormidlem trošku víc. Jako by se dál stáčela doleva. Divný, fakt divný, ale já jsem frajer frajerovatej... kapitán je v klidu a pokuřuje... tak nic nehrozí... točím kormidlem znova doprava a to tak, že velmi!

Uáá, kocábka konečně reaguje... a jak! Náhle se její příď v prudkém úhlu směrem doprava zařízne do vlny takovým způsobem, až se celá loď nakloní tak, že pár věcí ze stolků mizí v moři. Také řada prosklených průzorů na pravoboku, dosud pod vodou, náhle svět pod hladinou opustí a vykoukne směrem k modré obloze. Chrochtání turistů v podpalubí se změní v unisono řev, který nevypadá jako nadšený. Asi nemají rádi houpačku, máčky!

Kapitán se zaklesne loktem za zábradlí, ani hlavu ke mně neotočí a spokojeně dál pokuřuje. Přítel zrzky něco huláká, ale já mu nerozumím. Zrzka mě dál poctivě... fotí.

Dobrá, dobrá, točím tedy rychle kormidlem doleva, abych loď srovnal. Jenže si při tom vůbec neuvědomuju první lekci, kterou už mi loď uštědřila, a tak, když se mi zdá, že nevidím adekvátní reakci lodě na otočení kormidlem, otočím s ním ještě pro sichr dvakrát. Ó ano, správně předpokládáte, náhle se lodní příď v prudkém úhlu směrem doleva zařízne do vlny takovým způsobem, až se celá loď nakloní tak, že pár dalších věcí ze stolků mizí v moři. Také řada prosklených průzorů, pro změnu na levoboku, dosud pod vodou, náhle svět pod hladinou opustí a směje se mi do ksichtu. Méně se smějí němečtí turisté za sklem. Můj druhý manévr je přesvědčí, že v podpalubí opravdu, ale opravdu, není bezpečno.

Jako krysy vybíhají ven na vzduch, křičí, pár jich po tomto dvojím zhoupnutí, dokonce naprosto bez ohledu na profláklou německou systematičnost, nesystematicky zvrací. Kapitán se jen více rozkročí a zády ke mně dál u zábradlí kouří. Přítel zrzky má nezdravě zelenou barvu v obličeji a slzy na krajíčku. Zrzka stále zuřivě mačká spoušť fotoaparátu.

Mně obvykle bývá také na houpačce blbě, ale tady mne evildentně natolik zaujalo otáčení kormidlem, že jsem na nějaké nelibé pocity zapomněl.

Ještě několik dalších obdobných manévrů mě dovede k pochopení, že prostě loď na kormidlo reaguje s velkým zpožděním a já s tím musím zkrátka počítat. Tohle mé zjištění je bohužel doprovázeno několika nepříjemnými, leč v podstatě zanedbatelnými jevy. Zvrací už více jak dvě třetiny německé výpravy včetně jejich otrlého delegáta. Poblinká se i přítel zrzky. Kapitán se nahlas řehtá.

A pak jev nezanedbatelný... zrzka stále mačká spoušť fotoaparátu. Řehtám se s kapitánem, celý šťastný, že mi dovolil zkusit zkrotit tuhle lodičku a že se mi to přeci jen nakonec povedlo, neb konečně plujeme stabilně a v přímém směru. Smích doprovázím nabiflovanými španělskými frázemi a českými upřímnými větami.

Věnuju kapitánovi zbytek svých marlborek, jen jednu si z krabičky ještě vytáhnu a hned, co předám kormidlo do těch správných rukou, si zapaluji.

Zrzka přestala fotit a tak jdu k ní, vyfouknu vdechnutý kouř a vydoluju ze sebe větu:

„Vielen Dank, la miel!“

„Nemáš zač, miláčku!“

Večer jsme ohnivé flamengo už pozorovali spolu a popíjeli při tom ledovou sangrii. Ranní probuzení bylo ve znamení oranžového slunce na obloze i u mě na polštáři ;)

Autor: Karel Boháček | sobota 29.1.2011 8:20 | karma článku: 15.48 | přečteno: 841x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.