Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svého Araba :)

30. 01. 2011 8:20:00
Ty woe, už nikdy nebudu pít! To je první myšlenka, která mě napadne. Proč mě tak šíleně bolí pravý podbřišek, je myšlenka druhá a ta je následována uvědoměním. Kdepak chlast!

Hlavou se mi žene rychlý videoklip. Bolest břicha. Ukrutná. Telefonát. Sanita. Vyšetření. Mladá hezká sestra s ohněm ve vlasech. Po injekci se mi navaluje. Operační sál a bodající světla v očích.

„Počítej pozpátku od desíti, chlapče!“

„Deset, devět, osm...“

... a tak se kolem sebe rozhlížím. Sluncem prosvětlený nemocniční pokoj. Tři lůžka nalevo od vstupních dveří, já ležím na prostředním. Po pravé ruce na mne z postele kouká tak o deset let starší vousáč. Tři lůžka napravo od dveří. Na prvním leží úplný mladíček. Oba dva se na mě zubí, vousáč se až tiše pochechtává:

„Heh, dobré ránko, slušňáku!“

Než stačím údiv nad oslovením vyjádřit nejen vykulenýma očima, vejde dovnitř sestra. Vzpomínám si na ni, dávala mi před operací oblbovačku. Mile se na ni usmívám. Kdyby se dalo očima zabíjet, asi bych umřel smrtí hodně bolestivou, jaký na mne vrhne pohled. Tiše se uchechtává nejen vousáč, ale vidím i mladíčka, jak se drží rukama za břicho a cukají mu koutky. Jsem tu za totálního blba, nemám šajna, co se to hraje za gamesku!

„Za chvilku je vizita, pánové, tak alou z betlí! Truška, tady máte vaše léky. Zelenáči, po vizitě a snídani tě vezmu na převaz, ale teď vztyk! Výjimku má dnes Boháček, vizitu může přivítat vleže. Dneska. Ale nikdo mu nebude závidět, má před sebou desítku injekčních dávek antibiotik a já se mu postarám o to, že minimálně na tuhle první do smrti nezapomene! Natočte se, Boháčku!“

Mám ještě anesteziologickou kocovinu, tak nic nezkoumám, neprotestuji, au, bolí mě břicho, když se otočím na bok a vystrčím na sestru holý zadek. Prásk! V první chvíli si myslím, že někdo vystřelil a trefil mě kulkou do zadele! Heknu docela nahlas, otočím hlavou a vidím, jak sestra z mého sedacího svalu vytahuje prázdnou injekční stříkačku.

Heigh ho! Jestli mi takhle budou píchat i ostatních devět dávek, jednou napíšu povídku s názvem... Miluju injekční jehlu ;)

A když rozhněvaná Furiae opouští náš pokoj, do zad se jí zabodnout moje slova:

„Za co? Bohyně, za co?!“

Prásknutí dveřmi je jediná odpověď, které se dočkám. Mí dva spolunocležníci se řehtají naprosto nepokrytě a řvou něco o prče a trhajících se pooperačních švech. Pak se pokouší na střídačku oba vysvětlovat:

„V noci tě dovezli kolem třetí z operačního sálu...heh... au... hihi... my byli vzhůru, tahle tvoje bohyně ti sem šla přestlat postel, asi ses jí nějak na první pohled líbil, tak nás světlo probudilo...uhahá, já chcípnu... jo, říkala, že akutní slepák a budeš potřebovat klid...jau... hihihi... pak tě dovezli... na chvilku se probral... nám si se omluvil, že nás v noci rušíš ze spánku takovou banalitou a zase si vytvrdl... ty vole, mě ty stehy fakt prasknou...uhahá... chlapa jako ty nemohla bohyně sama dostat z lehátka na postel, tak tě začala budit... byla samá něha... Kájo, vstávej, pomoz mi, no tak, udělej to pro mě...buhehé... ty ses vzbudil... a víš, co si jí řekl?“

„Hele, já si ani nepamatuju na to, že bych se v noci omlouval takovým hajzlíkům, jako jste evildentně vy dva, natož že jsem rozmlouval i s touhle kocí!“

„Buhehé, slušňáku, rozmlouval, jó, rozmlouval, tys na ni...heh, au... tys na ni vybalil.... auauaua, takovejhle vál... kurvičko, nech mě ještě spát, šukat se teď nebude, bolí mě břuch...muhehé, slušňáku, ty seš fakt klasa!“

A oba se na svých postelích svíjeli smíchem a já jsem plynule ze studu přešel do smíchu také. Stehy na podbřišku se mi bolestivě napínaly a tak jsem jen přerývaně hýkal stejně jako ti dva loupežníci z našeho pokoje. A v této náladě nás zastihla vizita. Byla rychlá, já se jen trochu otřásl nad větou primáře:

„Tak vás jsem dostal pod nůž za pět minut dvanáct. Když jsem vás kuchnul, střevo samo od sebe prasklo a nahodilo mi brejle, proto teď dostáváte preventivně antibiotika. Dovést vás později, ležel jste na jipce anebo...! Ale jinak, pánové, za chvilku k vám přivedeme dalšího bojovníka, buďte na něj hodní, je silně nábožensky založen.“

A přivedli. Arab jak poleno. V mém věku. Vypadal vyplašeně. A začalo další divadelní představení. Dva další doktoři, dvě doktorky a hlouček studentů, ti všichni dělali obecenstvo včetně nás na postelích. Dokud měl řeč primář, zábavné to nebylo. Oboustranná tříselná kýla, nutnost okamžité operace:

„Sabure, sundejte se kalhoty a ukažte se tady lékařskému konziliu.“

„Allah akbar, kalhoty dolu? Tady? Cizí žena koukat na Sabur chlouba? Klobouk tobě na hlavu, doktore, Sabur muž... ty jít řezat, jasný, žádná žena prohlížet!“

Heh. Všichni se otočili směrem, odkud se to ozvalo. K nám. Culil jsem se a držel za břicho. Truška se taky bavil. Jo, zapadl jsem do party rychle. A komedie pokračovala. Po jednání, které se podobalo trhoveckému smlouvání, si Sabur vyjednal podmínky. My na postelích jsme mohli zůstat. Pak už jen primář a ještě jeden doktor, ostatní ven z místnosti. A ti študovaní zbyvší znovu zkoumali a zkoumali a vynesli ortel. První operace nalevo, vypadlo to hůře a komplikovaně, po čtvrtroce pravá strana. Jo, jo, doktor míní, Sabur mění:

„Alláh akbar, doktore, ty zbláznil sebe a myslíš, že zbláznit i mě? Ne a ne a ne! Jednou řezat, všechno řezat! Nic diskuse!“

„Sabure, si to tady pleteš autodílnou, to nejde, to není tak jednoduchý,“ pokoušel se chabě bránit primář.

„Já hledat jiný opravna, Alláh akbar, jiný opravna, kde opravit boule u koule naráz!“

Mě už od smíchu tak bolelo břicho, že jsem neměl sílu se smát víc.

Ukecal je. Nekecám. Když po nějaké době přišla sestra a snažila se mu dát injekci, my jsme už věděli, že je Sabur původem z Afghánistánu, znali jsme detaily z pěstování makovic, finanční náročnost mnohoženství i zdánlivou jednoduchost rozvodů. Sestra přišla a za našeho bujarého smíchu byla Saburem nemilosrdně odejita, injekci přišel znovu píchnout doktor. Nejspíše se proti němu všichni v tenhle moment už spikli a teď se mu pomstili za všechny dřívější ústupky, protože několik minut od doby, kdy ho doktor napíchnul, se Sabur dostal do euforického rauše!

Když se znovu objevila sestra, Sabur při svlékání tancoval striptýz! Alláh akbar, nechal se i vyholit v blízkosti své chlouby a ještě nám při tom vyprávěl veselé historky z natáčení. To už jsme skoro řvali smíchem a nakazili jsme i sestřičku.

Na operačním sále byl přes šest hodin.

Pak ho přivezli na pokoj. Komplet ovázaný, polonahý, vypadal bezbranně. Vyspával ještě další hodinu. Pak ho probrali, základní vyšetření, spinkej dál, Sabure.

Spal celou noc.

„Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh – není boha kromě Alláha a Mohammed je jeho prorok! Ssst, Karlos!“

Rozespale mžhourám očima na hodinky s osvitem:

„Co blbneš, Sabure, je teprve pět?“

„Mít žízeň, ve stolku mít kokakolu, prosím!“

„Si upad, šašku? Naleju Ti sklenici vody a pij pomalu, radši, může se Ti udělat blbě!“

Došoural jsem se k umyvadlu a napustil mu sklenici vody. Sednul jsem si k němu a pomohl mu párkrát si loknout.

„Karlos, tak ty klidně vypít ta kola, já mít i nějaká ovoce a tak, jsi můj host.“

„Dík, ale mě operovali na slepák pár hodin před tebou a myslím, že bublinky s ovocem by mi asi ve střevech nadělaly pěknou rotyku, tak jen ochutnám. A ty spi, za chvilku nás vzbudí sestra a bude nám měřit teplotu.“

„Karlos, já nahý, kdo mě svlíkat, doktor jen na mě koukat?“

Chvilku jsem přemýšlel nad tím, že mu milosrdně zalžu, ale nakonec by se asi stejně dozvěděl pravdu, tak jsem to vybalil rovně:

„Sabure, ty prase, se svlíkáním Ti pomáhala ta macatá bloncka a ty si jí při tom málem sliboval manželství, jak jsi byl po oblbovačce v ráži!“

Čekal jsem výbuch zoufalství.

„Karlos! A přijala?“

Vybuchl jsem v smích, za mnou mi probudivší se marodi přizvukovali. A Sabur se culil s námi, jen bylo vidět, že bolesti má opravdu velké.

Ráno měla službu opět má Bohyně. Mé omluvy a pokusy vysvětlit vše pravdivě, že si ani nepamatuji, co jsem jí řekl, utnula rázně:

„Otoč se, ty zbabělče!“

Prásk. Znova se střílelo. Nakažlivý smích dostal i Sabura. A pak za ním začaly proudit návštěvy. Jedna za druhou. Nosily jídlo a pití. Postel naproti Saburovi se pomalu, ale jistě, měnila v bufet. A Sabur, který pookřál a měl hlad i žízeň, pozapomněl na naordinovanou dietku a papal. A bumbal. Ale nikdy nezapomněl nabídnout. A tak jsme různých laskomin, na rozdíl od Sabura ale střídmě, ochutnali všichni.

Z odpolední siesty na všechny probudilo Saburovo Alláh akbar, opakované neustále dokola. Držel se při tom za břicho a mezi slovy hekal.

„Sabure, co je?“

„Karlos, já vůl, já vůl! U nás doma, teď mi máme ramadán. Ale tady já na to sral... a Alláh slepákem teď asi potrestal!!!“

Smíchem se dva stehy potrhaly Truškovi, já přišel o tři.

Na ošetřovně jsem se tvářil tak zkroušeně, že se Furiae změnila v Afrodíté, a když mě převazovala, naklonila se k mému uchu a špitla:

„Hned, jak tě břuch přestane bolet, šukat se bude!“

Autor: Karel Boháček | neděle 30.1.2011 8:20 | karma článku: 17.81 | přečteno: 1700x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.