Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svou mořskou pannu :)

31. 01. 2011 6:00:00
Jsem takový blázen, že si ten den přivstanu ještě za tmy. Jen světlo hvězd mi pomáhá zdolávat skalnaté útesy, mezi nimiž se skrývá malý pruh těžko dostupné písčité pláže, kryté před pohledy shora skalním převisem.

S foťákem na popruhu, sestupoval jsem výstupek po výstupku. Chtěl jsem dole na tom malém kousku země zastihnout východ slunce a svým neumělým způsobem pomocí automatu si pořídit vzpomínku na zimu ke krbu.

Ještě chybí překonat poslední skalní ostroh téhle cesty, pomocí které jediné se dá vyhnout převisu. Pár posledních metrů. Začíná svítat. Ještě chvíli a v moři se začne zrcadlit první pruh sluneční červeně.

Už se jen přehoupnu přes balvany a... zastaví mě tichý úpěnlivý pláč.

Pláč zní jako bublání a zurčení malé mořské vlnky vržené na pobřeží a hledající cestu zpátky mezi oblázky. A když se cestu nalézt nepodaří, se slábnoucím šuměním se vlnka vpíjí do země...

Opatrně přes balvany nakouknu. Já jsem já, a tak mne ani nepřekvapí, že v písku usedavě pláče... mořská panna.

Nejdřív ke slovu přichází rozum. Připravuji si foťák, bezva snímky, kam se hrabe východ slunce. Mám ji už v hledáčku. Stále pláče. Slzy jako perly, které mořský vánek nestačí na tvářích vysoušet, jsou pohlcovány beztak už slaným pískem.

Já mám srdce, ne že ne. Foťák odkládám vedle sebe. Slunce již vykukuje mezi vlnkami a mě je jasné, že dnes žádnou moderní techniku nebudu potřebovat. Písek neúplně tlumí mé kroky, a proto ke mně panna otočí hlavu a upře zkoumavě oči, snažíce se proniknout přes slznou mlhu. Je ticho, přerušované jen občasným vzlyknutím a šplouchnutím vlnek, a v tom tichu mi zazní hlavou její myšlenka:

„Kdo jsi a co chceš v mém pokojíčku?“

Sluneční kotouč těsně nad mořem vysílá své paprsky do všech stran, přesto vidím jen slunce a moře ve čtvrtině oblouku vidění. Krk bych dal za to, že stojím na písčité pláži mezi skalními útesy, ale místo nich, ve zbývajícím poloměru oblouku, vidím jen bílou mlhu.

„Promiň, myslel jsem, že lezu po skále k moři na malou písčitou pláž, ostatně, nelezl jsem na ni poprvé, jen to bylo poprvé za tmy. Možná jsem se zmýlil v cestě, ale stejně nerozumím tomu, jak jsem ocitl ve Tvém... pokojíčku jsi říkala?“ usilovně jsem tenhle text nechal znít svou hlavou a viděl, že dorazil k místu určení.

Přestala plakat, na obličejíčku rámovaném vlnami moře v barvě večerních červánků, se jí objevil mírně užaslý, posmutnělý výraz:

„Ty nevíš, že do pokoje mořské panny nesmí smrtelník vstoupit? A pokud vstoupí, že ven se dostane již jen jako mořem políbená mrtvola?“

Wow, ty má fantazie, přestaň blbnout a vrať mě zpět na zem, na pláž! Co se zdá, je sen, tak se probuď, kemo! Zavírám oči a zase je otvírám. A jsem nucen si s konečnou platností přiznat, že tahle realita přesáhla mou nechtěnou fantazii!

Rezignuji a poddám se:

„Musí být jiná cesta! Proč jsi plakala?“

„Chtěla jsem poznat i nepoznat lásku se vším, co k ní patří. S nadějí, touhou, něhou i vášní, bolestí i uzdravením. Hledala jsem ji i nehledala. Pláču nad každým, kdo je na tom stejně jako já!“ a skoro až šibalsky mrkla na své tělo od pasu dolů. Všichni znáte, proč bych plýtval popisnýma písmenkama ;)

Přestal jsem myslet na cestu, jak vyváznout. Sedl jsem si k ní. A udělal přesně to, na co jsem v daný okamžik měl chuť a pevně ji objal. Život je nabídka a poptávka a já žiju jenom jednou!

Cítil jsem na hrudi teplo jejího těla, do mé kůže se vtiskly hroty jejích drobných pevných ňader. Projel mnou blesk a zapálil moje vzrušení.

Její rty byly slané i sladké zároveň, s příchutí hloubky i mělčiny, vírů i skelné hladiny, přílivu i odlivu. Její jazyk hladil jako mořská řasa, žahal jako medúza, útočil mezi mé rty bleskurychle jako muréna, stahoval se zpět pomaleji než chapadlo krakatice ovinuté kolem bránící se kořisti.

Jen chvíli jsem se při nekonečném polibku díval do jejích očí. Pak jsem se přikryl víčky. A pod nimi začal snít. Představil jsem si... její nohy. Dlouhé, štíhlé, roztažené, pokrčené, nabízející mi klín mezi nimi. Líbal jsem v duchu sametovou hebkost její kůže nad koleny. Představil jsem si, jak do klína nořím svůj jazyk. Jak voní její vzrušení. Jak ochutnávám její touhu. Jak budím její vášeň. Na svých tvářích jsem cítil chvění svalů stehen, napínajících se při nastupující rozkoši.

Nadechla se a zadržela dech. Ještě, než vydechla, vstoupil jsem sám do jejího mokrého klína a vybuchl s ní společně. Rozplynuli jsme se jako příbojová vlna za korálovým útesem, ona ve mě a já v ní.

Odhrnul jsem oponu svých víček a odtrhnul jsem ztěžka od ní svoje rty. Dýchala stále rychle, přerývaně, v otevřených očích usměvavý úžas. Sklouzla pohledem ke svému tělu zakončenému ploutví a usměvavý úžas z její tváře... nezmizel.

Natáhla se k nočnímu stolku a v její natažené dlani směrem ke mně se objevila malá pootevřená tyrkysová krabička, uvnitř které spala růžová perla. Jednou rukou jsem jí děkoval pohlazením po tváři a druhou rukou jsem si od ní vzal dárek. Druhý v pořadí. Zasloužím si tolik dárků?

Políbil jsem ji zlehka na ústa a znovu zavřel oči.

„Nabíjím... odstupte všichni... teď!“

Bolest. Na hrudi. Pálící bolest.

„Nabíjím znovu... odstupte... teď!“

Do hajzlu, chcete mě zabít? Co to se mnou děláte?

„Naskočil, máme ho!“

Víčka mám zatížená rybářskou sítí plnou třepotajících se rybích ocasních ploutví. Ležím na písku, na nahé hrudi pocit ohně. Elektrody defibrilátoru jsou připraveny v něčích rukách nad mou hrudí.

„Chlape, vy máte nápady, ve tmě lízt po útesech! Měl jste kliku, že si vašeho pádu všimla posádka rybářské bárky. Nemohli přes příboj pomoct přímo, ale skočili dva za vámi a dovlekli vás na pláž, zatímco zbytek na lodi zalarmoval záchranáře!“

Nevidím do tváře toho, kdo mi to říká... a je mi to jedno. Natočím hlavu tak, abych viděl na svou ruku volně položenou podél boku. Rozevírám pěst. V dlani mám uzavřenou lasturu. Natahuji ruku směrem k hlasům. Někdo si ode mne lasturu bere.

„Proboha! Kde jste k tomu přišel? Perlotvorka mořská se v našich vodách vůbec nevyskytuje! A je v ní perla, růžová! To je nádhera!!!“

Usmívám se. Co bych jim asi tak měl říct? Jen jedno vím jistě. I kdybych svou mořskou pannu neměl nikdy znova vidět, už navždy si v sobě ponesu její polibky. A ona moje.

Čekat s fotoaparátem na východ slunce, ve tmě mezi skalními útesy, vydávám se znovu hned po propuštění z nemocnice...

Autor: Karel Boháček | pondělí 31.1.2011 6:00 | karma článku: 18.88 | přečteno: 1559x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 890 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 208 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 493 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 301 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 463 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 225 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.