Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miluju svou kolotočářku :)

7. 02. 2011 7:15:00
Jako kluk jsem vyrůstal na malém městečku. A těšil jsem se každé léto na pouť. To byla událost, žjóvá!

Největší atrakcí byla elektrická autíčka. Za 5 kaček. Malý řetízák za kačku. Velký za dvě. Houpačky za padoš. Stánek s cukrovou vatou, porce za kačku. Lochneska. Za dvě kačky a při vsítění koše s další jízdou zadax. Labutě nebo rakety. Za kačku bo dvě, teď si nemohu vzpomenout. Pak vždy něco ve smyslu třeba strašidelného domu, za dvě kačky. A? No? Střelnice, jasan!

Růže na jedné špejli za kačku. Žvejka Wriglís na dvou špejlích po kačce. Fotky s Vinnetouem, hudebními skupinami Kiss a podobně, TikTak na třech špejlích po dvou kačkách. Plyšáci, opičky na gumičce, upírské zuby. Masky. Sousta nádherných a nezbytných opičin. Vrcholem byl angličák, střelba na pět vodorovných špejlí, jedna rána za 5 kaček bez možnosti dokoupení broků... všechno nebo nic!

Do toho všeho neskutečná kakafonie hudby, z každé strany se do hlavy valilo něco jiného, většinou známého, ale v rádiích málo prezentovaného.

A na závěr... cizokrajně vyhlížející dívky a ženy!!!

Stačilo poprvé přijít mezi to hemžení, porozhlédnout se... a kde byly střelnice na kolech obsypány pánským pohlavím, tam... ne, ne, tam ne že nejlépe střílely vzduchovky (čti, měly nejméně ohnuté hlavně), tam byla nejhezčí dámská obsluha!

Byl jsem někde na cestě mezi klukem a mužem, když mě tahle divoženka zaháčkovala. Byla starší, než já. V hlavě určitě, na těle, jak jsem to měl poznat? Oblékaná byla vždy jako dospělá, včetně páskových bot na vysokém šteklu. Obtažené tuzexové džany. Trikot obepínající její křivky. Velký výstřih. Zvýrazněné oči a rty. Ohnivá lví hříva. Exotická, nedostupná, ze střelnice... byl jsem ztracen ;)

Ten rok, na pouti chodil jsem jen ke střelnici, kde obsluhovala Ona. Střídala se s mnohem starší ženou, já vždy čekal jen Ni. Občas jsem utratil nějaký peníz a vystřelil, tu na žvejkačku, tu na nějakou růži pro kamarádky a dařilo se mi. Dnes bylo docela brzo, zevloval jsem tu já a pár dospělých tátů od rodin.

„Tak na co budeš střílet, kauboji? Nemohla jsem si nevšimnout, že máš kolty proklatě nízko!“ usmála se.

To bylo na mne? Fakt oslovila mě? Podíval jsem se kolem sebe po jiných, ale vzhledem k tomu, že jiní zbožně koukali chvilku na mě a chvilku na Ni, pochopi jsem adresnost. Zavzdušnil jsem se jako holub a podobně se začal i nakrucovat:

„Odnesu si tohohle medvídka.“ ukázal jsem rukou na růžového mončičáka na deseti svislých špejlích po dvou kačkách za ránu bez možnosti dokoupení.

Řekl jsem to dost hlasitě... hlasitěji, než jsem chtěl. Otočilo se mým směrem dost hlav nejen stojících na téhle střelnici na kolečkách.

„Na to jsem zvědavá, střelče?! A koukám, že nejen já.“ A oproti mé dvacetikoruně mi podala vzduchovku a vedle odpočítala broky.

Měl jsem nastříleno už tenkrát dost, ze vzduchovky s dlouhou hlavní, vleže i ve stoje bez opory, na deset metrů do standardního terče. Střílel jsem závodně a tak jsem věděl, že už první rána rozhodne o úspěchu. Nabil jsem, pohodlně se opřel, již v tenhle moment bylo hledí s muškou srovnáno v lajně, srovnal jsem lajnu s první špejlí a zlehka tiskl spoušť. Bezva, nebyla tuhá a tak mne, jako při správné střelbě vždy vlastně, samotný výstřel překvapil.

Špejle se v místě zásahu roztříštila, její úlomky dopadly až na zem.

Je to dobré, v duchu jsem zajásal nad nehnutou hlavní vzduchovky, navenek jsem zachoval tvář pokerového hráče.

Nabíjel jsem a střílel, špejle létaly vzduchem, v jednu chvíli mončičák skončil na zemi, nešťastník, její ruce s dlouhými rudými nehty jej sebraly a pohladily.

Mě zůstaly k dispozici dvě nově dané špejle, samotné, předchozí úlomky byly krátké potom, co plyšáka neudržely, a poslaly ho k zemi.

Kolem mne slušný hlouček diváků, od kluků po rodiny s dětmi. Naštěstí jsem byl zvyklý z prostředí závodů, tak mne jen vyrušovalo pohupování podlahy pod příchozími nebo odchozími diváky. Více či méně úspěšně jsem ho eliminoval volnějšími koleny, přesto jsem musel čas od času střelbu přerušit. Stejně tak na předposlední špejli. Třikrát jsem zalícil a zase vzduchovku opřel volně o pult a vydechl bez střelby. Až na počtvrté se podlaha při míření nehoupala, mně se podařilo vydechnout zároveň s výstřelem a špejle se rozlétla na malé kousky. A tehdy... to přišlo.

Postavila se naproti mně, očima si přitáhla moje oči, pomalu si přidřepla, předklonila se a sbírala doteď nevšimnuté úlomky špejlí. Nakloněná byla tak nádherně a tak plně soustředěně na svou úklidovou činnost, že určitě, rozhodně to tak bylo, nevnímala, kam až zvědavé oči mladíka nakloněného přes pult můžou vidět.

Páni!!! Odkrvil se mi mozek a krev se napumpovala do míst, schovaných za poklopcem. Zrychlil se mi dech a zvýšil tep i tlak. Když se napřímila, usmála se na mě, políbila si ukazováček a přejela mi s ním po rtech:

„Promiň to... vyrušení... pistolníku!“

Stále jsem si nepřipouštěl možnost prohry. Nechtěl jsem si připustit. Vystřelená diabolka ostře třeskla o plechovou zadní stěnu střelnice. Poslední špejle se zachvěla, jak do ní diabolka vykousla zub. Chyběl jen ten proklatý vlásek, aby se špejle zhroutila vlastní vahou. Ale nezhroutila. Divoženka se vůbec v ten moment nedívala na cíl mé střelby, jakoby zasněně pozorovala okolí. Hlavou mi probliklo, natáhni ruku s hlavní, viděl jsi to už několikrát u jiných, šťouchni do té špejle a doraz ji, vždyť jsi ji vlastně trefil, máš na to právo!

Ale než ta myšlenka po nervových uzlech doputovala do svalu, nadýchl jsem se, usmál se sám pro sebe a vzduchovku jsem odložil se slovy:

„Přišel jsem... viděl jsem... fakt jsem viděl!“

Zástupci silnějšího pohlaví blízko mne se rozesmáli. A Ona, vpíjíce se zrakem do mých očí, přišla, vzala do ruky na pult odloženou vzduchovku. Stále si ve mně četla a rukou pohnula směrem za sebe. Mistrovsky hlavní urazila tu poslední načnutou špejli, i když podle všeho neměla ani vidět, že není sestřelená!

Tehdy jsem pochopil, že ten slepý a neznalý, jsem byl celou dobu, já!

Naklonila se ke mně s mončičákem a špitla jediné slůvko:

„Večer.“

Čekala na mne za tmy mezi maringotkami. Podal jsem jí odpolko „vystříleného“ plyšáka. Při vášnivých polibcích mi dovolila hladit to, čím mne rozptýlila při střelbě. V dlaních jsem cítil měkkost ňader a v ústech chuť jejích rtů a jazyka. Víc mi nedovolila, ale večer s ní se navždy vryl do mého podvědomí a i dnes, při příchodu mezi kolotoče, v první chvíli vždy cítím touhu znovu ji potkat.

Další rok už jsme se minuli...

Autor: Karel Boháček | pondělí 7.2.2011 7:15 | karma článku: 20.09 | přečteno: 1153x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.