Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dialog s…Červenou Karkulkou :)

25. 02. 2011 6:30:00
Představte se pařák! Horko, 35stC ve stínu, nad do běla rozpálenými ulicemi se vlní vzduch, který stoupá směrem k nemilosrdnému slunečnímu kotouči. Při čekání na svou šalinu na nádru se bojíte opřít o zábradlí. Proč? Možná si nechcete o něj spálit zadel ;)

Stojím v davu lidí a vracím se z práce. Lapu po dechu stejně jako ostatní leklé ryby kolem mě a děsím se okamžiku, kdy budu muset do tramvajového vozu MHD nastoupit. Mnozí z Vás znají. Vzduch se pohne i při plně otevřených oknech jen na chvíli v okamžik, kdy se šalina ze zastávky rozjede. Jinak se pak nehnutě roztahuje horký a vysušený do všech koutů šaliny a napomáhá se rozbouřit potokům potu na čele i zádech.

Někdy jezdí řidiči i chvilku po rozjezdu s otevřenými předními dveřmi, aby více provětrali. Ale to si žádný z nich nedovolí v tuhle dobu největší špičky, kdy se plno lidí vrací z práce a studentů ze školy. Neradi ztrácejí své cestující :)

Mám na sobě jen lehké plátěné kapsáče a volné triko bez rukávů, stejně se na mne vše chvilkami lepí potem. A to jsem zatím ještě venku!

No, osmička už je tady. Stojím kousek od prostředních dveří prvního vozu a jsem davem vcucnut dovnitř jako maelstromským vírem. Když se rozvířená masa cestujících nehnutě semkne, zjišťuji své status quo.

Že bych seděl, o tom nemůže být ani řeč! Stojím, na obou nohách... a naštěstí jen na svých! Zezadu i zboku jsem drcen lidským masem různých pachů a různého stupně tvrdosti, jsem rád, že se vůbec mohu nadechnout! Evildentní nátřesk hromadného charakteru v hromadné d(p)opravě ;)

A jak jsem na tom zepředu? Měkký zadeček Červené Karkulky v lehounké sukni v mém klíně!

Zezadu jí nevidím do obličeje, jen profil hodně z úhlu, hladká tvářička, špička pršáku, koutek lesklé rtěnky a hlavně... fakt červená hříva. Barva, přeliv a šampon... a je z toho před mým ksichtem rudý plamen tak třicetileté, stejně jako já vysoké majitelky, a nelze si nevzpomenout na známou pohádku.

Jenže mě to, bohužel či bohudík, často myslí bo nemyslí, dost jednostranně. Určitě znáte... potká Červená Karkulka vlka:

„Vlku, fuj, nech toho, co to děláš?! Vlku! Vlku... vlčku...ách!“

Jo! Tak přesně tahle kravina mě napadla! Do toho kontakt v klíně s měkkým pozadím. Vůně vlasů u nosu. A show se dostavila ještě před tím, než se šalina rozjela směrem k domovu.

Ti, co tipují bouřlivou reakci v klíně, charakteristickou u chlapů jevem, kdy se krev směrem z mozku přelévá do partií v poklopci, tipují správně!

Jenže, jak je v šalině našlapáno a já utiskován, ten hajzlík v poklopci nemá cestu ze zdola vzhůru moc snadnou! Musí překonat měkký odpor pozadí, uhnout trochu stranou a pak... hurá... stoupáme výš a výš a výš... do háje zeleného, tohle musí Karkulka přeci cítit?! Jak mě bylo hloupě, si umí představit pouze nefrotér, který zažil něco podobného! Trapas hned pár zastávek za nádrem :)

Mírně jsem se nahnul, abych více viděl do teď už směrem ke mně decentně natočeného obličejíku, a v duchu jsem si připravoval nějak vtipnou řeč o tom, jak je horko, všichni chtějí dýchat a proto se natahují směrem vzhůru. Jenže Karkulka se jen mírně pousmála a dál se koukala z okna ven. Šalina zastavila. Životského. Při tom zastavení se celá lidská náplň šaliny pohnula díky setrvačnosti nejdříve směrem vpřed a pak zase vzad. Já poslušně s ní. A po ustálení jsem na svém značně napnutém poklopci ucítil změnu. Něco tvrdšího než zadeček ale přesto příjemně měkkého... v tomhle horku by nenapadlo, že něco takového řeknu, ale... opět sympaticky hřejivého!

Můj pohled klouže od pravého ramene Karkulky směrem po její paži, která se stáčí mezi naše těla a mizí mezi mým klínem a jejím zadečkem, dlaní směrem k mému poklopci. No nazdar! Nasucho polknu, a jestli jsem se doteď potil jako kůň, začínám se právě potit jako stádo koní. Šalina se s trhnutím rozjíždí a s ní se začne pomalu nenápadně klouzat po mém vzdutém poklopci i ženská dlaň. Nahoru. Dolů. Zakroužit. Občas palec a ostatní prsty naznačí sevření.

Bělohorská. Karkulka se levou rukou drží madla a pravou rukou mne nenápadně přivádí k šílenství. Když mi dochází, že nemíní přestat, jímá mé vzrušení z celé téhle šílené situace, jejího doteku. A zároveň hrůza, co udělám s tím flekem, který na bavlněných lehkých kapsáčích rozhodně neukryju! Šalina je stále našlapaná k zalknutí, já jsem propocený a zrychluje se mi dech. Karkulka dlaní více přitlačí! Stále nikdo nic nemá šanci vidět!

Novolíšeňská. Na fleky sral pes, tedy vlk, Karkulko, hlavně, proboha, nepřestávej! Ne, abys příští vystoupila! Dech chvilkami zatajuji jen proto, abych prudčeji vydechnul. Mírním se, hlídám se, ale Karkulka to slyšet musí, mám rty hodně blízko v místech, kde má pod vlasy zamaskován sluchový orgán. Jo... uvažuju už taky orgánem!

Masarova. Šalina se mírně vylidní, ale stále jsme nenápadní v davu. Jsem blízko konečného vrcholu. A konečná šaliny je také blízko!

Kotlanova. Karkulka se znovu natočí směrem ke mně, nádherný profil, je krásná, jako z pohádky, nepřestávej... šeptám očima zoufale a ona tiše, maskujíce slova cinknutím šaliny při odjezdu ze zastávky, špitne:

„Udělej se, příští už dávám chůzi směr čerstvý vzduch!“

Už příští?! Tak... to... ano... já ji, se vzrušením umocněným její krásou i hlasem, poslechl!

Když jsem prudce vydechl, na chvilku jsem se neovládl, zasténal nahlas a zaťal jsem prsty své volné pravé ruky do jejího ramene. Dlaň ještě chvíli kroužila mezi námi a já cítil to neskutečné lepkavé mokro v kalhotách. I v tom horku mi po páteři přeběhl mrazík. Svalová křeč se pomalu v dalších stazích uvolňovala. Já se také uvolnil ;)

Jírova. Šalina se na této, dříve konečné zastávce, skoro vylidnila a mezi ostatními vystoupila i moje Karkulka. Správně tušíte, vizitku mi žádnou nenechala...

Sundal jsem si tričko, sroloval ho podél jeho nejdelšího rozměru a vsunul jsem si jeden jeho konec za přezku opasku tak, aby jeho druhý konec, volně visíce jako součást indiánského oděvu, maskoval stále se rozšiřující flek v mém rozkroku. Nahý do půl těla jsem vystoupil na konečné a vydal se k domovu.

Tu Karkulku, už jsem od té doby, nikdy nepotkal.

A vlastně, slíbil jsem Vám dialog, a moc jsem si tou Červenou Karkulkou nepokecal! Nu, třeba to někdy příště napravím?! Blbé je, že už hodně málo jezdím emhádéčkem ;)

Autor: Karel Boháček | pátek 25.2.2011 6:30 | karma článku: 17.13 | přečteno: 1815x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.