Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dialog s... dryádou :)

14. 03. 2011 6:30:00
Podlouhlá budova s vchodem uprostřed. S velkými okny. Pár metrů před vchodem, v chodníku, rostl stoletý dub. Ve chvílích, kdy ulici rozpalovalo letní horké slunce, svými listnatými větvemi poskytoval úlevný stín všem kolemjdoucím.

Byl víkend, prostranství před budovou bylo vymetené. Komunikace podél celé budovy zívala nudou, i když v běžné pracovní dny hučela pod pneumatikami projíždějících, na chvíli zastavujících a pak ve své další cestě pokračujících, osobních aut.

Tak docela pusto tu ale nebylo. Kousek od dubu, na komunikaci podél obrubníku, zastavily nákladní vůz s hydraulickou výsuvnou plošinou a malá dodávka. Muži v pracovních kombinézách během malé chvilky pomocí přenosných zábran a dopravních značek uzavřeli komunikaci včetně chodníku v obou směrech. Po té se hydraulická plošina vydala vzhůru směrem ke koruně dubu, který byl v toto, čerstvě po zimní, roční období bez listí a vypadal jak nahý. Plošina nahá nebyla, měla na sobě lidskou veš v kombinéze. Veš byla ozbrojená... motorovou pilou.

Řev benzínového motoru řetězového ozubení pily probral obyvatele okolních domů. Otvírala se okna, v odhrnovaných záclonách se objevovaly zvědavé ksichty čumilů. Zubaté ostří se nekompromisně zakouslo do jedné z vrchních hlavních větví a během nepatrné chvilky se padající kus dřeva za doprovodného praskotu prodíral korunou směrem k zemi.

A ozval se bolestný sten dryády, neslyšný pro každého, kdo chodí s nohama pevně na zemi. Dub byl jejím odvěkým domovem a jako každá svého druhu, byla s jeho kmenem a životem pěvně a navěky spoutána. Z dosahu jeho větví vydržela být jen pár hodin, pak ji narůstající krutá bolest přitáhla zpět do jeho pevné, ale laskavé náruče. S každou uhynulou větví trpěl nejen strom, ale i jeho vílí obyvatelka.

Jenže dnešní větev neuhynula, byla surově necitlivě odříznuta a na první pohled bylo zřejmé, že další větve budou následovat. Nakonec po kusech bude odřezáván i hlavní kmen dubu tak dlouho, až po něm v chodníku zbude jen nevysoký mohutný pařez. Se smrtí stromu čeká i krutá smrt v k šílenství dovádějících mukách i malou dryádu.

Stál jsem pro ostatní neviditelný opodál, když si mne všimla a rozběhla se ke mně. Kousek přede mnou padla na kolena, bolestí i strachem zbavená smyslů a zaprosila:

„Pane, jsi silný mezi nejsilnějšími, Tvá moc je na zemi skoro neomezená, nedopusť, aby zemřel můj domov a já s ním!“

Za dlouhé vlasy, barvy měsíčním srpkem kosené noční oblohy, protkané pramínky krve a jmelí, jsem si ji přitáhl ke svému obličeji. Podíval jsem se do její tváře, po které stékaly slzy vonící jako smola z čerstvě uříznuté větve. Políbil jsem její rty, chutnající jako duběnkový odvar. Položil jsem dlaň na její vzdorovitě ňadro, přetékající přes moji dlaň, a jemně ho sevřel.

Zřel jsem nedalekou budoucnost dryády i jejího domova. Právě uříznutá větev narušila již tak věkem zchátralý výživný systém stromu. Hniloba, šířící se od kořenů směrem vzhůru vykotlaným kmenem, zaútočí znovu s mohutnější silou a na více frontách. Pak, jednoho letního dne, sluncem zalitá obloha se rychle zatáhne a spustí se liják. Proudy vody v základech stromu a vítr, opírající se do větví oblečených v listoví, se postarají o zbytek. Mohutný strom se vyvrací a umírá. S ním i dryáda, zatím se chvějící strachem ze smrti i rozkoší, v mé náruči. A s nimi... skoro desítka lidských štěňat...

Vydal jsem v duchu pokyn, kterému se jen těžko vzdoruje. Zastavil jsem motory. Vymazal jsem paměť nejen dělníkům, ale i jejich řídícímu centru. Vymazal jsem všechna písemná rozhodnutí, směřující ke kácení příbytku dryády. Skryt před zraky smrtelníků, bral jsem si její, plnými ženskými křivkami oplývající, tělo. Po její brzké smrti si vezmu i její duši.

Když jsme skončili, okolí stromu bylo prázdné, uříznutá větev odstraněná včetně úlomků a pilin, ulice znovu zívala nudou a zavřená okna okolních domů ukrývala svou špínu za zataženými krajkami.

Pohladil jsem ji naposled před odchodem po tváři a majetnicky políbil:

„Brzy nashledanou!“

Po pár krocích jsem se ohlídl a nahlas přečetl nápis nad vchodem do budovy s velkými okny...

... Mateřská škola...

Autor: Karel Boháček | pondělí 14.3.2011 6:30 | karma článku: 17.78 | přečteno: 841x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.