Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ruce pryč, madam, jsem ženatý ;)

24. 04. 2012 8:00:00
Pootočila pákovým kolesem, žebřiny pod mými zády se více rozestoupily a já řval bolestí! Až do ochraptění...

01.jpgRuce i nohy, tažené napnutými lany, řvaly se mnou. Bolavé klouby se ozývaly ze všech míst, nejhůře na tom byla ramena. Ne snad, že by si kotníky, kolena nebo kyčle, nestěžovaly! Lokty i zápěstí měly také naloženo dostatečně! Ale bolest skoro už vykloubených ramen byla nejhutnější. Taková celistvě opravdová a já si začínal uvědomovat, že skřipec... je vlastně truchlivá konečná...

A že děj, kolem mne se odehrávající a jehož jsem smutným ústředním hrdinou, nabírá směr, který vede na rozcestí, odkud není návratu.

Jako všichni, co přede mnou procházeli „právem útrpným“ a měli kousek rozumu v hlavě, jsem trpěl nejen bolestí tělesnou, ale hlavně tou duševní. Měl jsem sice zhmožděné prsty na rukách od palečnic, ale nedošlo k jejich totálnímu rozdrcení. Měl jsem krvavé nárty obou nohou od španělských bot, ale zranění jsem snadno posoudil jako zhojitelná. Několik stržených nehtů zase naroste. Popáleniny na různých částech těla se zahojí. Jizvy na zádech od několikerého bičování sice zůstanou, ale stačí několik dní u mého lazebníka a zapomenu na bolest. I horké víno funguje jako skvělý lék, je li ho dostatek. Ale skřipec? Skřipec je nevratný poslední prostředek pro získání nadvlády nad tělem i myslí vyslýchaného.

I když přežiju a nic neprozradím, i když nebudu nakonec z pomsty popraven roztříštěním zbytků končetin a vpletením do kola, budu nadosmrti... mrzák! A je to právě tohle uvědomění si definitivnosti následků a ukončení plnohodnotného života, co mučenému člověku působí v hlavě stejnou bolest, jako rozžhavené hřeby pod nehty. Na skřipci ... z kloubů vytržené kosti ... zkrátka už nikdo nedá dohromady!

Přetrhané vazy už správně nesrostou, funkčnost údů se neobnoví a bez pomoci stejně někde později chcípnu ve škarpě, i když dnešek přežiju! Jsem několik okamžiků před posledním možným bodem zlomu... a vím to nejen já, ví to i můj kat!

Můj zrak po chvilce vyděšeného těkání po od pochodní začazených neomítnutých kamenných zdech, po kleci, řetězech, rozpáleném krbovém ohništi a dalších lahůdkách... sklouzne k mučiteli.

I přes tváře začerněné mourem, působící zvláštním kontrastem k jejím dlouhým vlnitým vlasům barvy zapadajícího slunce, vypadá zvráceně přitažlivě. Možná díky temným hlubokým očím, možná díky bujnému poprsí, které jen těžko krotí hrubá poloprůhledná lněná pytlovina. Díky řetězu a širokému koženému opasku vynikne až brutální štíhlost jejího pasu.

Ne nadarmo ji chátra, loupící pod jejím vedením v hlubokých lesích, dala válečnické jméno... Ohnivá Vosa.

Ale bylo to poprvé, co se odvážila se svými hrdlořezy zaútočit na nějaký hrad. Politováníhodné bylo, že na můj. A k uzoufání, že se jí ho povedlo dobít. Polovina mé družiny byla v době útoku na lovu a nevrátí se dříve, než za několik dní. A ten zbytek mých věrných... prostě neměl svůj den. A už ho ani nikdy mít nebude...

Znalost přístupu k mé tajné pokladnici bylo tím, co mne dělilo, prozatím, od posmrtného setkání s těmi, co aspoň rychle zahynuli v boji.

Mé klouby pod napětím neúprosného stroje pomalu vypovídaly svou dosud bezmeznou poslušnost, když přistoupila blíž k mé hlavě. A já s hrůzou zjistil, že i v té lidskou důstojnost beroucí bolesti, naplněné strachem z mého zmrzačení, má její živočišný pach, vnikající do mého chřípí, neuvěřitelnou moc. Blízkost klína tušeného pod její suknicí i prosvítající hroty ňader daly zapomenout na děsivost okamžiku i materiální poklady světa a já se ztopořil. Neuniklo jí to, byla dostatečně zkušená nejen ve hrách válečných a kvitovala mé překrvení smyslným pootevřením rtů, které si navlhčila špičkou jazyka. Strhla mi z beder ten směšný cár látky, co mi tam, kdo ví z jakého důvodu, doteď ponechala a nestydatě si můj pyj prohlížela. Pak beze slova vzala mohutné obouruční kleště na vyštípávání kusů masa z těl odsouzenců a vložila je čelistmi do ohně. Na ruce si navlékla tlusté rukavice z hověziny. Během několika okamžiků čelisti kleští rudě žhnuly a já strachem z toho, co bude následovat... milosrdně omdlel...

***

02.jpgOtevřel jsem si ty správné hospodské brambůrky a na chvilku se u klávesnice zamyslel. Teď se nabízí okamžik pro... překvapivou pointu. Tak tedy, varianta číslo jedna – jsem zákazníkem S/M salónu a mám tyhle vlastně bezpečné sexuální hrátky rád, spokojeně si u toho fantazíruji a teď proběhne... plně mne uspokojující felace sympatickou dominou Ohnivou Vosou:) Promiň, Medenice, není to špatný nápad, ale není to tak docela mé gusto :)

Varianta číslo dvě – otvírám oči doma v naprostém bezpečí, unavený výšlapem po nějakých hradních rozvalinách, celé tělo bolavé a teď proběhne... plně mne uspokojující felace, při které si vzpomenu na PIN své debetní karty, na který jsem si nemohl vzpomenout v supermarketu, a proto jsem musel potupně před zrakem nervózní fronty opustit plně naložený nákupní vozík a vrátit se domů pro hotovost. Zde mne ovšem chtěla „vytrestat" maminečka :)

Anebo...prostě jen obyčejně, nijak zvlášť překvapivě ... nechám doběhnout tenhle romantický fantasy příběh? ;)

***

Když jsem se probral, skřipec byl povolený a bolest z napnutých údů vystřídána slastí, která mi ze slabin vystřelovala do mozku. Způsoboval ji rytmický pohyb jejích rtů po lemu mého žaludu, klouzání její štíhlé dlaně po kořeni mého penisu a to vše doprovázené... usilovným sáním a kmitáním špičky jazyka. Během několika málo okamžiků jsem měl v hlavě uragán vjemů a v duchu jsem si už Ohnivou Vosu vedl tajnou chodbou do pokladnice. Když těsně před mým vyvrcholením přestala, než jsem stačil zklamaně vydechnout, rozkošnicky se protáhla:

„Musím konstatovat, že seš chlap, jakého jsem si vždy představovala! Nezničím tvé tělo ani tvou duši, neznám nikoho, kdo by toho vydržel tolik, co ty! Poroučej!“

A uvolnila docela smyčky, co mne poutaly ke skřipci. Chvíli jsem na nohách vrávoral, rozcvičoval své ztuhlé tělo a Vosa mne s mečem ve střehu pozorovala. Kolem beder jsem si znova uvázal ten před chvílí stržený kus látky a pootočil prázdným držadlem na pochodně, umístěným u vstupu do mučírny. O kus dál se otevřel výklenek s několika nabitými ručnicemi, zásobou střeliva a chladnými zbraněmi. Jí jsem podal dvě pistole, meč v pouzdru jsem si připevnil na záda a sám uchopil další dvě ostře nabité:

„Zbavíme se tvých chlapů, děvče a pak... ukážu ti pokladnici a ty možná dokončíš své... mučení!“

Divoce hrdelně se rozesmála a ostře se mnou v závěsu vyrazila z mučírny. V jídelně byla zábava v plném proudu a vlastně, nestrhnul se ani boj. Byla to jen poprava těch ožralých knechtů.

Naše kule neminuly ani jedna svůj cíl, zbytky několika mozků i lebek se rozprskly po zdech v groteskních obrazcích. Odhodili jsme oba nepotřebné ručnice a s tasenými meči během několika okamžiků dokončili načatou zkázu. Vzduchem se nesl pach čerstvě prolité krve, zvratků i moči. Oba jsme řádili jako šílení, já se mstil za bolest i svou družinu, Vosa chtěla zapomenout na svůj dosavadní život. Celý od krve jsem po doražení posledního sténajícího vzal ze stolu nedopitý pohár. Chlemtal jsem víno v něm jako nenasycený dravec teplou krev své kořisti. Víno mi stékalo po bradě na udýchaně s sebou trhající hruď a níž... vyprázdněným pohárem jsem třísknul o dlažbu a hlasitě jsem si říhnul...

Pak jsem sáhnul mečem do plamenů v krbu a nad nimi už v komínu špičku meče zasunul do kovové drážky. Vedle ve stěně se pootočil kus zdiva a otevřel se vstup do tajné chodby. Uchopil jsem pochodeň a podíval se na Vosu. S napětím v tváři mne následovala. Po schodech dolů, několikrát se zatočit, minout několik falešných odboček s nástrahami a pastmi pro vetřelce a... ocitli jsme se v komnatě, do které zvláštními, z venku neviditelnými spárami ve zdivu, pronikalo denní světlo s čerstvým vzduchem a vytvářelo tak očím přijatelné šero.

03.jpgPochodeň v mé ruce před vstupem do komnaty zhasla a Vosa ostřila očima na několik pootevřených truhlic s mincemi i zlatými předměty. Meč jí vypadl z ruky, otočila se ke mně. S vášnivou něhou mne objala a přisála se k mým rtům. V polibku, při kterém naše jazyky pluly v tanci jako dvě pářící se kobry, levou rukou přidržel jsem ji kolem ramen... a pravičkou jí do břicha vrazil dýku. Nevěřícně se mi z blízka dívala do očí, když jsem dýkou vší silou prudce trhl směrem k jejím žebrům. Pokoušela se oběma rukama cpát vyhřezlá střeva zpět do svých útrob, couvla a klesala při tom na kolena, když jí zezadu setnul hlavu obouruční meč vedený ženskýma rukama. Smutně jsem se pousmál:

„Sliby vždy plním, viděla jsi vše... ale... promiň, Voso, tys nevěděla, že jsem už ženatý?“ ;)

Autor: Karel Boháček | úterý 24.4.2012 8:00 | karma článku: 26.99 | přečteno: 1683x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 890 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 310 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 14.85 | Přečteno: 550 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 315 | Diskuse

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 7.66 | Přečteno: 464 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly boty těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 228 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 23.93 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.