Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Umělec

3. 07. 2014 8:00:00
Zhluboka se nadechl a pustil se do díla. Jako vždy, když začínal nový obraz, předpokládal, že tenhle bude konečně nezapomenutelným a absolutním vrcholem.

Něco, na čem každý nechá oči. Harmonie, která osloví srdce. A někdy i záhada, která potrápí mozek!

Vzal svou oblíbenou temně rudou. Vlastně ani nevěděl, proč se zrovna tahle barva stala jeho rozpoznávacím znamením. Proč zrovna ona křičela velkými plochami ze všech jeho obrazů ... a ostatní barvy jen pomáhaly dotvářet hloubku prostoru.

Kdyby ho někdo mohl pozorovat při práci, viděl by spokojený úsměv už od chvíle, ve které to jeho barvami jen zavonělo. A v očích by našel mírné napětí. Dobře věděl, že on nesmí chybovat. Že nebude možnost opravy. Že vše musí dát na první dobrou v jasně vymezený čas, protože na etapy jeho obrazy prostě tvořit nelze.

Právě proto si vždy dopředu vše pečlivě rozplánoval. Skica vznikala bez měřítka v jeho hlavě jako plochý přelud, který se rozměrově přizpůsobil až při realizaci a stejně tak až tehdy získal svůj barevný háv.

Ponořil se někam mimo realitu prostoru i doby. Sám se stal barvami. Byl nanášen. Unášen. Překrýván. A čas pádil jako zběsilý slepý kůň, narážel do všeho, co se mu postavilo do cesty.

Když se probral z tvůrčího transu, chyběla už jen signatura.

Okolní tmu protnuly zdola dva světelné sloupy policejních svítilen:

„Konečná, umělče, tak pěkně polez zpátky!“

Další paprsky světla ho zaměřily shora z míst, kde se z okénka ve zvonici kostela směrem k němu plazilo po vápenné fasádě horolezecké lano, zakončené karabinkou připnutou k jeho opasku.

Z batohu na hrudníku vyndal černý sprej a pomalu, s rozmyslem, do pravého spodního rohu svého obrazu šířky celé věže a výšky mnohanásobku nejdelšího rozměru věžních hodin ... připojil svůj podpis.

Dnes poprvé před publikem. A někde uvnitř věděl, že naposledy ...

Mírně se přitáhl levou rukou k napnutému lanu a pravou vypáčil karabinku na opasku. Jediné, čeho na malou chvilku zalitoval ... bylo, že si nikdy neprohlédne své poslední dílo za denního světla a s náležitým odstupem.

Padal tiše. Ani náraz na kamennou dlažbu nebyl nijak zvlášť hlučný.

Začínalo svítat, a tak všechna ranní ptáčata mohla na kostele pozorovat podivuhodné osobité ztvárnění pravé části triptychu Zahrady pozemských rozkoší Hieronyma Bosche a dole pod ním rozbité tělo autora v rychle se zvětšující kaluži své oblíbené barvy ...

Druhý den pod věží vyrostlo lešení a za několik hodin, po vodních tryskách v rukách dělníků, zůstaly na fasádě jen vyšisované skvrny.

Autor: Karel Boháček | čtvrtek 3.7.2014 8:00 | karma článku: 28.65 | přečteno: 1518x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.65 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1081 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 515 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.