Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem někde zapomněl penis

9. 07. 2014 8:00:00
Už jako malý kluk jsem byl strašně zapomnětlivý. Ne, nešlo jen o takové banality, jako je kupříkladu běžné zapomínání domácích úkolů.

Já totiž třeba zapomněl cestou do školy, co a kde škola je. A nádavkem jsem během chvilky naprosto zapomněl i zpáteční cestu domů. Vzpomněl jsem si na vše až večer za tmy a doma jsem pak za zvuku ran, dopadajících na mé sedací ústrojí sliboval, že se budu snažit nezapomínat.

Jenže prostě moje hlava si dělala, co se jí zachtělo ... bez ohledu na má předsevzetí. Zapomínal jsem tak často, až si na mou zapomnětlivost postupně všichni kolem zvykli.

Po dlouhé době jsem s tím narazil už jako několik let šťastně ženatý s Martou, když jsem tuto, pro mne nepochopitelně pro jiné poměrně závažnou okolnost, zapomněl sdělit Blance. Na oddací list jsem si vzpomněl až ve chvíli, kdy mi Blanka rozzářeně sdělovala, že nás bude víc. Něco mi říkalo, že nebude mít radost, až jí ten papír ukážu.

Neměla.

Okamžitě Martě volala z mého mobilu. Té jsem samozřejmě také zapomněl říct o existenci Blanky. Kdopak by si vzpomínal na všechno, co kde a hlavně s kým, jako svobodný muž, provádí?

I když pro mne manželka měla jisté pochopení a byla zvyklá, že občas někde zapomenu výplatu anebo si pár nocí nevzpomenu na cestu domů, tohle nebyla ochotná překousnout.

Vcelku jsem ani nechápal, proč o pár let později nebyla ta nasupená soudkyně ochotna tolerovat, že jsem po rozvodu zkrátka zapomněl na své děti a na to, že mám platit nějaké alimenty. Byl jsem jí však na druhou stranu vděčný, že to zařídila tak, aby za mne nějaký institut automaticky strhával z mé výplaty příslušnou částku a na můj účet chodilo už jen to, co mi říkalo pane. Nebylo to, pravda, mnoho. Na druhou stranu jsem stejně občas při nákupech zapomněl zaplatit, takže jsem si žil poměrně slušně.

Až do dnešního rána ...

Po probuzení jako vždy, díky nepříjemnému tlaku v močovém měchýři, musel jsem uspěchat slastné protahování v peřinách a vystřelil jsem do koupelny. Jo, občas zapomenu, že mám i záchod. No co, umyvadlo není o moc výš, než pisoár ... a když si pak vzpomenu, že za jinými dveřmi je i splachovací mísa, už se mi nechce dělat tolik dalších zbytečných pohybů. Ostatně, možná bych je ani nestihl udělat, protože v momentě, kdy si má zapomnětlivá hlava uvědomí, že se během několika vteřin budu mít možnost vyprázdnit, tlak v měchýři se změní na tlak v raketových tryskách.

Dnes to nebylo jinak. Už když jsem rozepínal poklopec na spodkách, napětí v podbřišku stoupalo rychle a neúprosně. Nadechl jsem se, začal povolovat svěrač a hrábnul jsem levou rukou do poklopce. Pravou jsem už hledal ve skříňce nad umyvadlem kartáček na zuby, ať močením neztrácím zbůhdarma čas. A nic.

Tedy ... kartáček jsem našel na svém obvyklém místě, ale pod podbřiškem jsem měl v ochlupení nahmátnout něco polotuhého hebkého ve stavu akorát do dlaně a ... prostě nic. Jen ty chlupy jsem cítil pod prsty...

Polil mne studený pot. Tlak v měchýři hrozil každou chvilkou roztrhat mé útroby a mně docvaklo, že jsem si někde musel zapomenout penis! Ale nejsem žádná bábovka, která se ve stresu hroutí. Díval jsem se upřeně do míst, kde za běžných okolností trčel ... a snažil jsem se chladnokrevně uvažovat. Kdy jsem ho naposled vnímal?!

Ráno přinesla pošťačka nějaký dopis. Zapomněl jsem už, co v něm bylo, ale rozhodně jsem si vzpomněl, že měla v předsíni můj penis v ústech. Ale když odcházela, vyslovila pozdrav celkem zřetelně, takže ne, u ní jsem ho nemohl zapomenout. Vedoucí v supermarketu? Ne, u ní také být nemůže, protože jsem si vybavil, že když ho pustila z dlaně a vyšli jsme mezi regály, tou samou rukou ochotně vhodila do košíku mé sousedky několik rohlíků.

Dostával jsem křeče a začalo mi být na zvracení. Moč, která nemohla odtékat, se vracela zpět ledvin a začala je roztahovat. Pomalu jsem si uvědomoval, že i když si náhodou vzpomenu, ve které pochvě jsem si zapomněl svůj meč, s největší pravděpodobností si pro něj stejně nestačím odskočit, abych se následně vyprázdnil ... a že mne čeká potupná bolestná a hlavně výbušná smrt. Až mne najdou, všude kolem budou obrovské kaluže ... nejen krve!

Ten tlak už je nesnesitelný a tak se rozhoduji pro vybudování odtokového otvoru! Zoufale se dívám na zubní kartáček v ruce a jeho tupý konec si tisknu pod podbřišek.

02.jpgPřitlačím a zavírám oči ...panebože pomoz mi ... a očekávám příšernou bolest snad spojenou s úlevou.

Náhlá slast!

Co se děje?

Otvírám oči a nechápavě se dívám kolem.

Kde to jsem?

Kdo jsem?

A proboha, proč mám v pochvě vibrující kartáček na zuby???!

Autor: Karel Boháček | středa 9.7.2014 8:00 | karma článku: 32.59 | přečteno: 2047x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Lucia Rien

(Ne)moc přítomného okamžiku

Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.

11.11.2017 v 13:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 140 | Diskuse

Aleš Müller

Praha Brno po D1, s humorem

Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

26.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 986 | Diskuse

Iva Marková

Bunda

Vašek jde ze školy domů se třemi kluky ze čtvrté třídy. Vždycky to je dlouhá cesta. Hodně dlouhá, ačkoliv ji lze překonat za deset minut.

2.10.2017 v 22:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 577 | Diskuse

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 333 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 738 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.