Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem někde vycítil svou šanci

30. 07. 2014 8:00:00
Jsem typ, který se od mala líbí ženám. Jak to vím? Říkala mi to maminka. A ta má vždy pravdu.

Tedy, už ji nemá, ale vzpomínám na ni i tak v dobrém.

Začalo to v předškolním věku. To se mi hrozně moc líbila Petra. Líbila se mi tak moc, že když mi vypadly horní mléčné řezáky, aby to nepoznala a já se na ni mohl dál vábivě usmívat, nalepil jsem si do mezery mezi zbývající zuby žvýkačku. Ale v šatně školky si toho všimla maminka. Žvýkačku mi z úst vyšťourala do posledního zbytku se slovy:

„Máš krásný úsměv i bez zubů.“ Miloval jsem ji a věřil jsem jí.

A proto když jsem se přátelsky v herně zašklebil na Petru a ta se, kdovíproč, rozplakala, chápal jsem to jako vstřícný signál. Hrábl jsem jí prsty do vlasů, sevřel a přitáhl si ji k sobě a ... vlepil jsem jí pusu, až to mlasklo. Jak se tak zmítala a trhla s sebou více, v pěsti mi zůstal chomáč jejích vlasů a já ... cítil jsem se při tom zvláštně, nezvykle a ... příjemně.

Běžely roky a já občas o své možné úspěšnosti u slabšího pohlaví zapochyboval, protože se mi zdálo, že dívky dávají přednost jiným typům, než jsem já. Těm v tričku a džínách, kdežto já od mala nosil sako a kravatu. Plátěné kalhoty mi na těle přidržovaly šle. Maminka byla velmi šikovná a tak jen málokdo poznal, že oblečení přešívá z toho, co po sobě ve skříni před svým odchodem zanechal můj otec, kterého jsem znal jen z fotografií. A vše mé dotazy na jeho odchod maminka odbývala s úsměvem, že otec šel tam, kam ho táhla přitažlivost.

Ale přesto se i tehdy našly chvíle, kdy jsem si přišel na své. To třeba když jsem během dvaceti minut zvládl své písemné opáčko z matematiky a řešíc v klidu příklady spolužačky po své levici, bloudil jsem kostnatou rukou s okousanými nehty pod její sukní. Kůže na jejích stehnech byla sametově hebká. Oproti mému stehnu mne překvapila absence tvrdých krátkých chlupů, při mytí úspěšně připomínajících pilník.

Vnímal jsem neomylně její vnitřní boj. Pokaždé, když se má ruka blížila k jejímu klínu, tiskla nohy silou k sobě. Já zastavil pohyb propisky nad její písemkou a upřeně se zadíval z okna. Tehdy zase nohy lehce povolila a dovolila mi dotknout se kalhotek. Spokojeně jsem vždy toutéž rukou pročísnul i přes neustálé mytí mastné, k lebce připlácnuté, vlasy a řešení posledních slovních úloh natahoval až k hranici vytyčeného časového limitu. Bavila mne tahle hra neskutečně ...

Na vyšších školách se mým neodmyslitelným přítelem stal alkohol. Vycítil jsem instinktivně jeho přednosti a zvyšoval jsem pomocí něj svou neodolatelnost. Díky němu jsem si užil mnoha do té doby zakázaných dotyků, jen vyvrcholit v omámených tělech nekladoucích sebemenší odpor se mi nedařilo. Mé vzrušení se během kopulačních pohybů někam vytrácelo za vědomím mých obdivovatelek a já k orgasmu musel dospět až sám pomocí dlaně a fantaskních představ.

Jednou do mého pánského pokoje vešla již šedivějící maminka v době, kdy jsem v ruce držel k prasknutí naběhlý penis a vzpomínal na Petru ze školky. Uchopila ho a sklonila se k němu co nejblíže. A já vycítil svou šanci! Vjel jsem jí oběma rukama do vlasů a začal s její hlavou mocně cloumat. Tak bouřlivě jsem ještě nikdy nevyvrcholil a pohled na slzy v jejích očích po ... ve mne vyvolal další nával vzrušení. Ani sám nevím, jak se to stalo, ale najednou ležela pode mnou břichem na parketách a já jí v rytmu naší lásky mlátil hlavou o podlahu. Když jsem skončil, obličej měla na kaši a nedýchala.

02.jpgNa malou chvilku jsem zpanikařil! Bože, kdo mi příště poskytne takovou rozkoš a ukonejší tak pochyby o mně samém?

Zabalil jsem její bezvládné tělo do koberce a odnesl ho do sklepa, do míst, kde zbylo ještě několik hald nespotřebovaného uhlí z doby, kdy jsme ještě netopili plynem.

Přehazoval jsem jednu haldu o kus dál na položený koberec s maminkou, když se náhle mezi uhlím začal objevovat jiný srolovaný koberec a já si vzpomněl, že v rodinném albu, která jsem si často s maminkou procházel, jsem podobný viděl na fotkách z ložnice z dob, kdy s námi byl ještě otec. Takže táta šel, kam ho táhla přitažlivost ... zemská ... blesklo mi hlavou a z jiné haldy začal jsem střídavě přihazovat na oba koberce.

Ale to už je dávno ... strašně dávno. Od té doby čas od času někde bloumám večerní tmou poloprázdnými ulicemi měst a vždy neomylně vycítím ... svou další šanci na lásku...

Autor: Karel Boháček | středa 30.7.2014 8:00 | karma článku: 23.46 | přečteno: 850x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.37 | Přečteno: 891 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.00 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.