Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Soudy v ČR mají lautr nic na práci

30. 06. 2015 8:00:00
To si asi nejspíše myslí naši zákonodárci při vytváření některých zákonů. Ale vezměme to hezky od začátku.

Založili jsme synkovi kdysi stavební spoření. Klasika, pětiletka. Během spoření měnily se podmínky, vlády, zákony. Ale nakonec cílová částka spoření byla naplněna a rodinná rada k tomuto faktu svolala mimořádné zasedání.

Bylo rychlé a rozhodnutí padlo během malé chvilky. Však taky proč by ne, když doma není opozice? Protože původní smlouva s finančním ústavem končí, peníze pro syna se převedou na nové výhodnější spoření, cílová částka se zvedne a jedeme dál.

Okrajově zmíním fakt, že papírování s tímto rozhodnutím spojené také nebylo jednoduché.

Pobočky finanční instituce končí svůj denní rozvrh stejně jako já i manželka. Brát si dovolenou kvůli takové ptákovině nám přišlo dost zhůvěřilé, je lepší přeci dovolenou použít na svou nemoc nebo nemoc dítěte, ne?

Ok, svěříme se tedy péče pošty v nějakém obchodním centru ... o víkendu ...a je to! No, nebylo! Na několika takových pobočkách, které měly umět tuto transakci zprostředkovat, zazněla z úst jejich pracovnic, mnohdy s viditelnou úlevou, věta:

„Bohužel, nemáme zde všechny patřičné formuláře, došly a nevíme, kdy budou nové.“

V době internetu jsme se ale nenechali odbýt. Formuláře jsme sami různě postahovali včetně těch, které nám nebyli na nic, ale pracovnice pošty už měly vědět, co s nimi.

Zkrátím to. Na jedné z víkendových poštovních poboček jsme za hlasitého skandování za námi se zvětšující fronty postupně společnými silami s poštovní úřednicí vše během necelé půlhodinky zvládli a mise tak byla úspěšně zakončena.

Napsal jsem...“mise byla úspěšně zakončena“? No, tak to jsem se spletl. Mise teprve začala.

„Miláčku, čekáš nějakou zásadní poštu?“ řekla mi žena jednoho dne navečer a podávala mi sdělení pošty z naší schránky, kde hned po té, co poštovní doručovatelka vyjádřila své překvapení nad tím, že mne ve všední den nezastihla dopoledne doma, bylo i upozornění, že pro mne má poštu do vlastních rukou.

Než jsem stačil říct, že milenky mají zákaz mi psát dopisy a to i tehdy, když se pojistí formou, že se k dopisu dostanu jen já, manželka pokračovala:

„Hm, ale já tam podobnou zásilku mám také.“ A mávala mi před očima druhým lístkem s razítkem naší pošty.

A tehdy poprvé zazněla domněnka, že píše opatrovnický soud kvůli ukončení dětského stavebního spoření.

Sice jsme nějaké kusé informace měli z médií, ale znáte to. Co se mne netýká, je vzdálené.

Vzít si tedy volno nás nakonec neminulo a naklusali jsme svorně druhý den těsně před zavíračkou na poštu. Předvídali jsme správně. Ale rozsah ... nás uzemnil.

Český stát v novém občanském zákoníku dal volnou ruku ochraně práv dítěte i ve smyslu, že když rodina šetří svému nezletilému synovi peníze a chce mu je šetřit i nadále, pak tento nezletilec potřebuje stanovit soudně institut opatrovníka, který bude jeho zájmy hájit právě před opatrovnickým soudem. No...co kdyby ho chtěli náhodou rodiče ošidit, že jo?

Trošku jsme oba zalapali po dechu. Jdeme k soudu. Dva manželé, rodičové. Proti svému dítěti. A budeme obhajovat nakládání s uspořenými penězi. My mu je sice nechceme upřít, ale chceme naopak ve spoření pokračovat, nicméně ... soudy přeci nemají nic jiného na práci.

Ok. Pro vlastní dítě jakoukoliv oběť. A tak tedy pojedeme před soudem obhajovat fakt, že mu chceme i pomocí již naspořené částky ... dále spořit.

Nicméně zákonu je tohle málo a tak nás ve stejné listině vyzývá k ... no to mě poser ... potvrzení o doložení příjmu. Hm, tak stát si chce ověřit, zda máme prostředky na spoření pro vlastního syna, vyrůstajícího v rodinném zázemí? A co když na ten účet přispívá někdo jiný?

Ale také mám doložit výpisem z účtu ... své výdaje. Nejen já, i žena. Potvrzení o nájmu. Potvrzení o dalších platbách. Mraky různých potvrzení a soud je za týden.

Skřípu zuby, když mi do telefonu nějaká pověřená soudní úřednice není schopná říct, jak má tedy například to potvrzení o příjmu vypadat. Za jaké období například. Smiřuji se s myšlenkou, že si se ženou obstaráme mraky různých potvrzení, jejich smysluplnost mi zatím uniká. Snad budou stačit. Emoce opadají.

Na další dva dny. Pak nový nálet na mou duševní vyrovnanost.

Večer nacházíme ve schránce lísteček od proslulé „firmy“ OSPOD, že u nás ten den prováděla místní šetření. Jméno pracovnice a telefon. Hm, copak asi u nás šetřila, když jsme nebyli doma? A proč nám to píše vlastně?

Za půl hodiny mám už na mobilu svou dobrou známou, která v té samé firmě také pracuje:

„V pohodě, Kájí, to je kvůli tomu opatrovnickýmu soudu, víš, to my musíme! Počkej, já tě předám kolegyni, zrovna spolu po práci sedíme u kávy, nějak se už domluvíte.“

Domluvíme? A na čem?

„Dobrý den, ano, byla jsem u vás, nicméně jsem vás nezastihla! Budete zítra někdy po dvanácté doma vy nebo manželka? Musím s vámi probrat mnoho otázek, podívat se, jak bydlíte, jak bydlí vaše děti a tak.“

Kdyby moje zubařka viděla, jak slova cedím přes silou zatnuté zuby tak, že s podivem není slyšet žádné skřípání, vynadala by mi. Mou nejčastější záminkou k tomu, abych se mohl posadit do křesla k naší půvabné paní doktorce, jsou totiž rozdrcené nebo ulomené části zubů.

„Po dvanácté hodině nebudu doma ani já, ani moje žena. Oba končíme v práci mnohem později odpoledne. Stavte se tak v šest nebo v sedm přímo na večeři.“

„No ale to je průšvih! Vždyť po víkendu už musíme k tomu soudu a já tam vašeho syna zastupuji!“

Nedá se nic dělat. Prostě hodná teta musí přijít. A ve svém volnu nemůže, má přeci rodinu. Když mi druhý den žena volá a povídá, jak to nakonec probíhalo, chvěje se jí hlas a není daleko od pláče.

„Lásko, cítila jsem se doslova jak zločinec, i když se paní skoro neustále omlouvala a pořád opakovala, že to tak musí být, že se musí vyptávat. A tak ... máme plusové body za to, že jsme minulý rok pořídili dětský pokojík podle tvého návrhu na míru. Máme plusové body za to, že šakálek má vlastní postel. Máme plusové body za to, že má vlastní pracovní stůl. Že má vlastní pracovní židli. Že má vlastní šatní skříň i vlastní úložný prostor na vlastní hračky. Že jíme u jídelního stolu, kde má také své místo. Že ...“

Vypínám. Hlava mi prostě vypíná a přestávám manželku v telefonu poslouchat. Fakt už nechci slyšet, za co nám dává sociálka plusové body. Ale jedno sdělení mi i přes reflexivní obranu do mozku pronikne.

„ ... máme plusové body za to, že uspořenou částku chceme dále zhodnocovat...“

Cože? Opatrovnický soud probíhá kvůli tomu, že ruším jedno spoření pro syna a navážu na něj dalším výhodnějším spořením a ... úředně stanovený opatrovník mého vlastního syna mi za to uděluje „plusové body“? Proboha!

Rozhozená manželka a celá tahle situace se mi spolehlivě postarají o to, že jsem vzteklej ještě i v době, kdy ženu autem navečer vyzvedávám z práce.

„Nevíš, kolik jsou teď pokuty za pohrdání soudem?“ Snažím se vše zlehčit při řízení. Ale oba víme, že to moc nezlehčuji, u soudu jsem jednou jako přímý účastník řízení již byl a ... pokutu za pohrdání soudem vyfasoval. Ale to je úplně jiný příběh ...

Následující den se radujeme z vysvědčení, která nám obě naše dítka předložila. Ohodnocujeme je mimo jiné i finanční hotovostí na útratu dle vlastního výběru a mě jen tak napadne, že kdyby to současný soudem určený opatrovník mého syna věděl ... dostal bych za to plusové nebo mínusové body?!

Ještě se ve volných dnech pokouším různě dostat k informacím, jak to u takového soudu, který mi má schválit (nebo zatrhnout?), že s penězi, které byly naspořeny pro mého syna, mohu uzavřít další smlouvu na nové spoření pro něj, vlastně bude probíhat. Ale jediné, k čemu dospěji s naprostou spolehlivostí, je zjištění ... že pokaždé jinak.

A tak po víkendu vyrážíme do bývalého okresního města k soudu. Jasně, že v naší pracovní době. Soudkyně má přeci rodinu, které se po práci chce věnovat.

A mně se hlavou po cestě honí spousty otázek. Ta nejpodstatnější? Pokud mám jako rodič za nezletilé dítě do jeho zletilosti trestně – právní odpovědnost, proč o „jeho“ penězích také nerozhoduji já, ale soud ... a „práva nezletilého dítěte proti rodičům, jindy zákonným zástupcům“ hájí soudem ustanovený opatrovník?

A kam se podělo to známé „lex retro non agit“? Anebo jde o nějaký jiný právní prvek, kdy nový zákon, v tomto případě občanský zákoník, má zpětný vliv i na smlouvy uzavřené dle původních právních norem? A proč tedy například změny zákona o veřejných zakázkách neměly vliv na již započatá výběrová řízení a ta doběhla na základě legislativy platné při jejich vyhlášení? Fakt má bankovní sektor tak silnou lobby a počítá s tím, že peníze z takové smlouvy budou dál k jejich prospěchu ležet na takových účtech až do zletilosti daného „klienta“?

Anebo jde opravdu o pouhou totalizující tendenci státu?

Jsme na místě a projdeme za mohutného pípání bezpečnostním rámem, a když ostrahu ujistíme slovně, že nemáme zbraně, smíme dál k jednací síni. Před ní již čeká opatrovník, pracovnice OSPOD rozdávající plusové body.

Komunikativní manželka, která si k ní již stačila vytvořit vztah, ne nepodobný vztahu poznamenanému stockholmským syndromem, s ní začne vesele švitořit. Já se tvářím přirozeně ... tedy jako zlý muž. Po chvilce pracovnice nevydrží a naváže kontakt i se mnou:

„Připravte si občanku, budete ji potřebovat.“

Souhlasně kývnu a poslušně se přesvědčím, že je tam, co vždy a zdvořile poznamenám:

„Copak občanka, ale těch různých potvrzení, co máme s sebou. Šílené.“

„Já vím, ale já ani paní soudkyně za to nemůžeme.“

„Tak já vám to nevyčítám, jen slušně řečeno, všechno mi přijde neskutečně absurdní.“

„Tak to byste se divil, kolika dětem spoří prarodiče a rodiče pak své vlastní děti o ty úspory chtějí připravit!“

Zdvořile polknu odpověď, že my naspořené peníze pouze z končící už ne tak výhodné smlouvy, převádíme na jiný účet svého syna, kde se dá spořit až do jeho osmnácti let a celé to dokládáme výpovědí staré smlouvy, dopředu uzavřenou smlouvou novou a bankovním příkazem na převod té uspořené částky. A také se otevřou dveře jednací síně a soudkyně nás všechny zve dovnitř.

Pro začátek čte mraky formálních informací do diktafonu, ověřuje kdo je kdo a dovoluje nám sedět při odpovědích.

Nechce žádné z připravených potvrzení, které jsme si měli k řízení obstarat. Nějaká šetření ohledně našich účtů, pokud jsem správně pochopil, si provedla sama. Včetně těch, po kterých mohla konstatovat, že ani já a ani má žena nejsme příjemci žádných sociálních dávek.

Kulometná palba jejích slov chvíli kosí manželku, pak mne, pak opatrovníka. Po patnácti minutách je hotovo a jsme vyzváni, abychom na okamžik před vynesením rozsudku opustili jednací síň.

Vstoje zpátky v soudní síni si poslechneme „rozsudek“. Soud nám s laskavým svolením opatrovníka dovolí formou, kterou jsme navrhovali, pokračovat ve spoření našemu synovi.

Pouze musíme do stanovené lhůty listinou dokázat, že jsme skutečně všechny úkony provedli a danou částku skutečně na nový účet převedli.

Nikdo s účastníků řízení nemá rozhodnutím soudkyně právo na proplacení soudních výloh.

Logicky se vzdáváme práva na odvolání.

Všichni se přátelsky rozloučíme, jako bychom se sešli jen na příjemné poklábosení a já stále mírně v šoku sedám za volant. Od soudu se vracím úmyslně pomalu mimo hlavní tah polozapomenutými silnicemi mezi poli a lesy a na slabou půlhodinku zastavím u kouzelného jezírka s leknínem nedaleko vesnice, o které jsem v životě neslyšel.

Mlčky fotím a andílek si sedá do trávy a vytahuje elektronickou čtečku.

Prostě tichý relax pro oba.

Radši ani nechci myslet na to, co by následovalo, kdyby opatrovník vznesl proti čemukoliv nějaké námitky.

A ... chjo ... spoření má i naše nezletilá dcera Ívlinka ...

Autor: Karel Boháček | úterý 30.6.2015 8:00 | karma článku: 33.07 | přečteno: 928x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.18 | Přečteno: 871 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.74 | Přečteno: 962 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 919 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radomír Stárek

Výměna vedení nebo rekonstrukce energetické sítě a omezení vlastnických práv

Máte na Vašem pozemku vedení elektřiny, plynu, vody apod. již několik desetiletí a nikdy jste nedostali žádnou náhradu? Teď svitla naděje majitelům pozemků - obcím i občanům.

20.11.2017 v 19:28 | Karma článku: 18.87 | Přečteno: 590 | Diskuse

Karel Trčálek

A kdy se ultrakatolíci omluví prof. Halíkovi?

Vážený bloger pan Kavka se ptá, kdy se prof. Halík omluví kardinálu Dukovi. Ale když po nějaké osobě chceme omluvu, mohli bychom se jí taky omluvit za to, co jsme na ni nakydali, a nenakydali jsme toho na ni zrovna málo, že

20.11.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 557 | Diskuse

Martin Faltýn

Partajní hrátky

Jistě řada z vás zná britský sitcom Jistě, pane ministře i pokračování Jistě, pane premiére. Je neuvěřitelně nadčasový. I vzhledem k tomu, co nám předvádějí poslanci při svém prvním zasedání.

20.11.2017 v 18:04 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Nitka

Všichni chtějí dobro, jen si ho každý představuje jinak

Přiznávám, jsem občas masochista. Občas si prostě vědomě způsobuji utrpení a nevadí mi to. Dokonce si to i užívám. Třeba zrovna dnes. Dobrovolně sleduji ustavující schůzi PS PČR...

20.11.2017 v 16:11 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 833 | Diskuse

Michal Dokoupil

Já, versus šílený čínský otec

Rodinné vztahy a jejich pravidla jsou v Číně, jak je asi většině známo, poněkud komplikovanější než v Evropě. Já se o tom mohl přesvědčit na vlastní kůži.

20.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 739 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.60 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.