Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žencký sou divný

4. 04. 2016 8:00:00
„Maj se mnou problém. Nějakej. Furt. No věřej mi, pane dochtor, žencký sou divný!“, mlel stále kolem dokola ten chlápek, sedící v bílém koženém křesle naproti mně.

Pro jistotu byl malinko sešněrovaný do slušivého kabátku se zapínáním vzadu. Ne, že bych takový příkaz pomocnému personálu vydal, nepovažoval jsem svého čerstvého pacienta za nebezpečného. Ale na druhou stranu, řekněme si upřímně, s jeho vysvobozením jsem zatím taky nijak nespěchal.

Když ho včera večer přivezli k nám do sanatoria, byl skoro nepříčetný. Oči vytřeštěné a v jakémsi nepochopitelném záchvatu paniky nestále s cvakajícími zuby vřískal:

„Sou divný, všecky sou divný!“

Dnes už ale vypadal relativně normálně. I když, jen tak mezi námi, co je to být normální, že?

„Tak povídejte, pane Rakvičko, copak vás tak včera vyvedlo z míry?“

„Věděj, pane dochtor, kde hákuju?“

Samozřejmě jsem si právě ve spisu přečetl, že zde působí ono pověstné nomen omen a pan Rakvička se živí jako počestný zaměstnanec místního krematoria:

„Však vy mi to určitě povíte, protože i z vašeho zaměstnání by mohly pramenit vaše problémy se ženami, není - liž pravda?!

„Voni na to teď kápli, pane dochtor! Ale copa moje prašulky smrděj formaldehydem? Nesmrděj, padaj mi do pracek přeci z bankomatu stejně jako jiným, že jo?“

Jeho uvažování mělo hlubokou vnitřní logiku a to jsem mu přičetl k dobru. Ostatně celkově vypadal mnohem lépe, než včera a nepochyboval jsem o tom, že z něj ataka paniky dávno vyprchala. Všiml si, že jsem souhlasně pokýval hlavou, a rozhořčeně si stěžoval dál:

„Ale voni dělaj, že smrděj! Co já už se do ženských nakéroval?! Meldoval jsem do nich zprava zleva, ale žádná mi nechce dát! Zkoušel jsem cálovat aspoň za to, že si šáhnu ... chápou to, pane dochtor? Jenom si šmátnu a vobsloužím se při tom sám, ale ani ťuk!“

Pozoroval jsem jeho duševní utrpení a vysvobodil ho aspoň ze zajetí svěrací kazajky.

Když jsem si pak následně pana Rakvičku prohlížel, měl jsem vcelku pochopení pro smutný fakt, že zatím nenašel ani šlapku ochotnou se s ním spustit. Vzhledem připomínal podivný hmyz, jakého si křížence mezi sklípkanem a kudlankou nábožnou. Olysalá lebka potažená snad jen lesklou nažloutlou kůží s několika mastnými černými chlupy na zátylku. Vypoulené oči usazené hluboko v tmavých důlcích, úzké skoro neviditelné rty. To vše na dlouhém tenkém krku, vyrůstajícího z malého soudkovitého trupu. Ruce jako dvě dlouhé tenké hůlky zakončené mohutnými hrabičkami. Křivé dlouhé tenké nožky jakoby ani k jeho trupu nepatřily. A pronikavý nasládlý zápach, který se mu snad linul z pórů na kůži.

Ne, tenhle chlapík neměl jak zapřít, že se tak či onak bratříčkuje se smrtí ...co naplat, že jeho peníze možná malou chvilku smrděly novotou, když vzápětí páchly krchovem?

Neměl jak postřehnout mé vyhodnocení a tak lítostivě pokračoval:

„Až včíra, včíra jsem kápnul na tu pravou! Bloncka s dudama jak ... bože, ta měla dudy! A že prej mně nechá je držet a sama mi ho vyhoní! Pane dochtor, enom když to říkala sem skorová cáknul!

„No, tak v čem byl problém?“

„To ten posranej kamioňák!“

Vida, nějaké nová postava emočního dramatu na obzoru, ušklíbl jsem se v duchu a pozoroval, kterak pan Rakvička rozrušením sípe jak astmatik na seníku:

„Debil! Píčus jeden, násoska pojebaná! Vjel s tou svou károu na chodník, páč byl v rauši! Nabral ji nárazníkem zrovinka když si brala moje prachy! Fláklo to s ní o barák takovou silou, že mi její mozek zasvinil sváteční šlajfky!

Dostal se do ráže a začal se celý třást potlačovanou zuřivostí. I když jsem měl pro jeho frustraci medicínské pochopení, nenápadně jsem opět začal pokukovat po svěrací kazajce:

„A dál?“

„No právě, pane dochtor, no právě! Hlava skoro na padrť, očiská mimo důlky, páteř jak zednickej metr. Bylo mi z toho až na blití a to mi hnedle nic nerozhází! Tak jsem tam hodil u stánku panáka na stojku a šel do roboty čekat, až mi tuhle mou rajdu přivezou. Nejsem prasák, pane dochtor, chtěl jsem si jen na ty dudy máknout, šak jsme se domluvili. Aspoň jednou v životě mačkat ten pěknej kus masa, že jo?

Ale žencký jsou divný! Když jsem ji v truhle rozepnul a natahoval ruku na ty dudy, tak...tak se ...!“

„No, co?“

A spravedlivá zuřivost zřízence pohřebního ústavu, panice pana Rakvičky, se rázem proměnila v čirou esenci hrůzy:

„...najednou posadila a flákla mi přes čuňu takovou, až sem viděl všeckny svatý! A bublavě z ní vylezlo, že nikde nevidí ty slíbený prachy!“

Autor: Karel Boháček | pondělí 4.4.2016 8:00 | karma článku: 27.21 | přečteno: 892x

Další články blogera

Karel Boháček

Jaký sexuální fetiš je pro chlapa neodolatelný? Aneb Názory muže za zenitem 9. část

V předposlední části desetidílné minisérie uděláme něco, co jsme zatím zdánlivě nezkusili ani náznakem.

19.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 21.55 | Přečteno: 896 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 8. Jak se chlapi „staví“ k sexuálním pomůckám partnerek?

Erotické eshopy jsou plné různého pestrobarevného zboží. Mnoho těch barev je určeno pro ženy nebo ženám.

7.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 965 | Diskuse

Karel Boháček

Podzim rozhazuje dukáty na Kvapilovo jezírkách

A rozhazuje je plnými hrstmi bohatý ve svém zlatě, majestátnosti i nepolitické příslušnosti. Vládne pravidelně a bez voleb.

1.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.28 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 7. Kdy mají chlapi nejraději sex?

Zdánlivě banální otázka v sobě opět obsahuje mnou oblíbenou mnohovrstevnatost, tedy odpovědět se dá mnoha způsoby.

24.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 922 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Naďa Dubcová

Vykašlete se na ty vznosné věty o líbání prstenu

Jestliže by měl někdo zabránit vládnutí ANO s podporou KSČM a SPD, pak jsou to demokratické strany, říkám já.

24.11.2017 v 21:58 | Karma článku: 19.55 | Přečteno: 674 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Mně taky, ale jinak!

O kampani „me too“ toho bylo popsáno dost. Někdy negativní pohled, zážitek nebo děj, přinese rozhodnutí ke změně přístupu a snaze udělat to jinak. Třeba na to jít úplně opačně.

24.11.2017 v 18:30 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 280 | Diskuse

Martina Studzinská

Dáma minimálně s dvěma P

Pořádkumilovnost a vstřícnost. Takové dobré vlastnosti. Ale někdy se jimi jejich nositel/ka dokáže těm kolem doslova zprotivit. Nevěříte?

24.11.2017 v 16:53 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 313 | Diskuse

Jiří Turner

Tak soudržky a soudrzí, karty na stůl!

Vždy mě pobaví, když po zveřejnění článku, kterým vyjadřuji svůj názor na komunisty a jim podobné, se mě soudruzi a jejich sympatizanti snaží v diskusi napadat tak, aby nemuseli veřejně odtajňovat své přesvědčení. A to mě těší.

24.11.2017 v 16:51 | Karma článku: 18.29 | Přečteno: 657 | Diskuse

Milan Šupa

Co jsou Zákony Boží?

Zákony Stvořitele nemohou být zákony, pocházejícími od lidí, ale musí být Zákony přírodními. Zákony vesmírnými, nebo univerzálními.

24.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 10.86 | Přečteno: 205 | Diskuse
VIP
Počet článků 758 Celková karma 24.01 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.