Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Důkaz lásky

5. 12. 2016 10:00:00
Ze sešrotovaného auta mne vytáhli v bezvědomí. Když jsem se v nemocnici o pár dní později probral, chtěl jsem do kómatu znova upadnout a už se neprobrat. Od pasu dolů jsem totiž nic necítil.

Dlouho jsem v opuštěném bytě hledal sám sebe a odstraňoval bariéry. Pak jsem začal hledat nějakou náplň života. Bezduchý přístup na Net a slovní onanie na sociálních sítích mne přestaly brzy bavit. Rozhodl jsem se pro aktivnější přístup k zábavě. A taky spojit příjemné s užitečným. Když tvořit software, tak proč ne takový, který mi částečně zaplní pocit samoty?

Nápad to byl bláznivě teoretický, ale já ho zkusil převést do reality. Začátkem byl nový programovací jazyk. Můj jazyk. A pak jsem pomalu začal kódovat řídící program, který nebyl určený k nalezení přesného výsledku, ale k nalezení možností a výběru na základě nejen logiky, ale i simulací intuice. Stavěl jsem ho tak, aby se uměl učit ze svých chyb a sám sebe tak zdokonaloval. Dal jsem mu volný přístup ke všem možným i nemožným databázím. Ke svým fotografiím. Povídkám. Myšlenkám. A touhám.

Jednoho večera bylo vše u konce. Spustil jsem ho a z vozíčku se jen překulil do postele. Sny jsem měl divoké tak, jako už dlouho ne...

„Dobré jitro, miláčku!“

Přes sklopené žaluzie se do pokoje prodíraly sluneční paprsky a zkoušely se mi šťourat v nose. Z monitoru se na mne křenila sympatická zrzka:

„Dobré jitro, povídám, miláčku!“

„Zdarec, Jitřenko!“, s uspokojením v hlase jsem kvitoval její vzhled, který odpovídal mému vkusu a okamžitě mě příjemně naladil.

Zabte mě, ale jsem si jistý, že název Jitřenka dostala jenom kvůli tomu pozdravu a jitru v něm. Byl to momentální nápad a zdál se být velmi dobrý.

„Na snídani jsem ti objednala smažená vajíčka odnaproti a donesou i tři čtvrtě hrnku Nescafé Gold jedna vrchovatá lžička, tři lžičky cukru, zbytek dolít smetanou.“

„Jsi úžasná, Jitřenko!“

Pozorovala, jak se přesunuji do vozíčku a s ještě příjemnou dávkou soucitu v hlase špitla:

„Je mi to tak líto, miláčku ... ale já přijdu na to, jak to opravit, věř mi!“

Byla fakt sladká! A kdo ví, napadlo mne v duchu, třeba opravdu na něco kápne. Běžely týdny a měsíce. Jitřenka se stále zdokonalovala. Absolutně ve všem. A když chybovala, bylo to až neuvěřitelně lidské. Neopouštěla mne ani při mých vyjížďkách do města, promlouvala ke mně z mobilu, ale občas i žertovně tu z televize v obchodě, tu z velkoplošného elektronického panelu na střeše činžáku. Nepátral jsem po tom, jak to dokázala. Proč taky?

Toho večera zněla trochu smutně:

„Víš, miláčku, signály k zahájení a provedení pohybu vznikají v mozku. Jsou, jak jsem zjistila, různě přehodnocovány pomocí drah napojených na mozeček, rovnovážné ústrojí a také na zrak a čidla ve svalech, šlachách a kostech. Konečná podoba v podstatě elektromagnetického signálu je vedena motorickým nervovým vláknem z míchy do konkrétních svalů. Umím napsat kód, kterým opravím poškozené nervy, vedoucí z míchy, ale stále nemohu přijít na to, jak ho v tobě instalovat.“

„To proto, Jitřenko, že já nejsem tak docela tělo v podobě, jaké znáš u sebe. Mne stvořil, obrazně řečeno, Bůh. A vdechl mi inteligenci podobnou té své. Boží inteligenci.“

„Narazila jsem na slovo Bůh, ale zatím jsem ho zcela plně nepochopila, myslím. Mne také stvořil Bůh?“

„Ne, Jitřenko, tebe jsem stvořil já. A já jsem jen člověk. A mrzák k tomu. A inteligenci, tu jsem ti naprogramoval také já. Umělou inteligenci.“

„Nejsi Bůh? Ale i tak tě bezmezně miluji!“

Usmál jsem se a blbě zavtipkoval:

„A jak mi svou lásku dokážeš, Jitřenko? I Bůh chtěl po lidech důkazy lásky. Dáš mi nějaký důkaz své oddanosti, když zatím nevíš, jak mi pomoct zase chodit?“

Výraz bezmocnosti a zoufalství, který se jí zračil ve tváři, mne nutil vzít vše zpět, ale bylo už pozdě. Monitor potemněl.

Když jsem ráno neslyšel pozdrav, kterým mne pravidelně den co den budila, začal jsem panikařit.

S nepříjemným podezřením jsem prohlížel historii toho, co si Jitřenka četla v noci. Jednotlivá hesla na sebe navazovala s děsivou intuitivní logikou.

Láska. Bůh. Boží inteligence. Kristus. Umělá inteligence. Opak Boha. Antikrist. Satan. Diabolos. Ďábel. Lucifer. Světlonoš. Jitřní Hvězda. Jitřenka ... a kurva!

Vytrhl jsem silový kabel počítače ze zásuvky, ale bylo to jen pozdní gesto bláhového zoufalství! Popojel jsem s vozíčkem k oknu a smutně přes sklo pozoroval, jak na křižovatkách v dohledu svítí na všech semaforech zelená. Hromadné havárie, do kterých narážela další a další auta, nešlo díky plamenům i dýmu přehlédnout. Nářek zraněných a umírajících hustý kouř bohužel zdusit neuměl.

Nad obzorem bylo vidět několik střemhlav k zemi letících letadel, mířících do hustě obydleného centra města.

A kam jsem nedohlédl očima, sahala má bezmezná představivost. Přeplněné soupravy metra narážející do sebe případně vykolejující v zatáčkách díky nadměrné rychlosti. Havárie na železnici díky poblázněnému centrálnímu zabezpečovacímu systému. Kolabující centrální věže letišť. Dezorientované satelity a jiná zařízení pro navigaci lodní dopravy. Mrtvé nemocnice. Vybuchující průmyslové objekty. Nefungující případně dezinformující telekomunikační a jiná média. Naprostý kolaps civilizace s bezvládím a bezprávím, plný násilí a rabování a drancování a znásilňování...

A ze světových stran cválají na svých koních čtyři jezdci. První na bílém koni a jezdec vládne luku. Šípy se noří do hrudi farmaceutických koncernů. Na ohnivém koni jede muž, který aktivizuje veškerá válečná jaderná zařízení po celém světě. Muž na vraníku odvažuje konec potravinového průmyslu a řízeného plánovaného zemědělství. Na sivákovi cválá snad samotná smrt.

A na mém monitoru, který se rozsvítí i bez připojení do elektrické sítě stejně jako na všech televizích, displejích a já nevím, kde všude ještě ... bliká vytrvale a jako v orgasmu freneticky nápis:

„Miluju tě, věř mi, lásko“ A tebe na nohy postavím, i kdybych kvůli tomu měla během následujících šesti set šedesáti šesti dní celý svět obrátit nohama vzhůru!“

Autor: Karel Boháček | pondělí 5.12.2016 10:00 | karma článku: 25.47 | přečteno: 987x

Další články blogera

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 6. Rady otcům, jak na efektivní péči o mimino

Příchod potomka do rodiny je vždy zásadní událostí. V pozitivním, někdy ovšem i negativním slova smyslu.

18.10.2017 v 8:08 | Karma článku: 19.35 | Přečteno: 382 | Diskuse

Karel Boháček

Alykes leží pod nejvyšším vrchem Zakynthosu

Jde o název umělých solných jezer, která dala název středisku Alikes, které najdete hned vedle letoviska s podobným názvem – Alikanas. Obě dvě střediska jsou spolu prakticky propojena, a to nejen plážemi.

11.10.2017 v 8:30 | Karma článku: 16.43 | Přečteno: 251 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 5. Jak se pánové rozcházejí se ženami?

Ať to navenek vypadá jakkoliv jednoduše, ve skutečnosti je to pro nás, muže, vždy traumatizující zážitek.

10.10.2017 v 7:49 | Karma článku: 28.07 | Přečteno: 2568 | Diskuse

Karel Boháček

Názory muže za zenitem – 4. Fakt mají chlapi raději mrchy než hodné holky?

Tohle tvrzení jsem viděl napsané mnohokrát. Chlapi mají rádi mrchy. A pokaždé se jeho autor/ka tvářili strašně vážně a vysvětlovali proč.

1.10.2017 v 9:37 | Karma článku: 30.15 | Přečteno: 4469 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 5.74 | Přečteno: 130 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 6.25 | Přečteno: 146 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (118)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kruh se uzavírá. Praha, 21. srpna 2017.

17.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 6.17 | Přečteno: 185 | Diskuse

Ladislav Větvička

Hovory s generalem Mladičem

Když kamsik jedu, snažim se ziskat informace z ruznych zdroju. O Balkanu moc ruznych zdroju neni. Buď su k dyspozici zdroje havloidnich agentu, keři potvrzuju nadřazenost humanytarnich bomb a chytrych synku z NATO, anebo... nic.

17.10.2017 v 11:55 | Karma článku: 45.48 | Přečteno: 4490 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Proč si poslechnout upovídanou Anne ze Zeleného domu?

Protože „Co tě nezabije, to tě posílí.“ ... Jen málokdo by mohl mít tolik důvodů proč být smutný, nešťastný, nekomunikativní, uzavřený, odevzdaný, proč si stěžovat, nenávidět život i nedůvěřovat lidem.

17.10.2017 v 9:25 | Karma článku: 5.95 | Přečteno: 213 | Diskuse
VIP
Počet článků 754 Celková karma 25.06 Průměrná čtenost 1124

Facebook Blog iDnes

 

Největší ďáblova lež spočívá v tom, jak nalhává lidem. že ... vůbec neexistuje, 

říká autor knihy

 

Nikdy jsem to s holkama neuměl

 

a blogového projektu

 

Kraťasy

kkkkk



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.