Karel Boháček

Ďábel se skrývá v detailu

3. 05. 2017 12:36:24
„Vážně by by mne docela zajímalo, kterého blbce napadla taková kravina, že se ďábel skrývá v detailu?“,

pomyslel jsem si, když jsem jednoho letního večera předal pracovní povinnosti svému zástupci a vydal se do nočních ulic velkoměsta, prosvícených neonovými poutači kasin, barů a nočních klubů.

„Tak kam to bude?“ zeptal se mne taxikář, kterého jsem si stopnul po malé chvilce bezcílného pěšího bloumání.

„No, tak to kdybych věděl, mohl bych aspirovat na funkci svého otce!“ ušklíbl jsem se. „Na sex nemám chuť. Minule jsem šukal sakra drahou děvku a až po výstřiku jsem si všimnul, jak ošklivě měla zakroucené malíčky na nohách. Na jednom měla dokonce zdvojený nehet. Bylo to tak odporné, že jsem se málem poblil!“

„To chápu.“ odkývl mi bez otočení tak lhostejně, až jsem si o něm pomyslel něco i na mne opravdu dost nepěkného.

Vyklepl jsem z krabičky dlouhou špinku, lusknutím prstů vykřesal plamínek a zhluboka vdechl cigaretový dým ochucený slušnou dávkou nikotinu. Otevřel jsem okénko, v plicích nevstřebaný zbytek vyfoukl ven a loket si pohodlně opřel o rám, do kterého autosklo před malou chvilkou zajelo. Z hořícího konce cigarety odlétlo snítko popela a po chvilce nesmělého víření ulpělo na béžové kůži dveřního madla. Opatrně jsem ho setřel prstem a tmavou stopu po něm přeleštil rukávem košile.

„Chlastat se mi také nechce. Posledně mi v baru do whisky přihodil barman kostku ledu, která se válela někde vedle mražených jahod. V šampusu by mi to až tak moc nevadilo, ale whisky pak páchla opravdu nechutně!“ ošklíbal jsem se i teď při pouhé vzpomínce.

„Opravdu neodpustitelné, pane!“ zaujal jsem už taxikáře, protože při odpovědi se naše pohledy setkaly ve zpětném zrcátku a v tom jeho jsem si přečetl náznak pobavení.

Vzal jsem do prstů tmavou nitku, která, kdo ví, z jakého důvodu, uvízla na horní ploše opěradla spolujezdce a sežmoulanou ji přenechal mírnému nočnímu vánku, který si z pouště spolu s vyprahlostí přinášel i trochu hvězdného prachu.

„Tak tedy ... nějaké kasino. Trocha hazardu nemůže škodit a snad zažene aspoň na chvíli tu zoufalou nudu!“ zívl jsem až melodramaticky. Ve skutečnosti to s tou nudou tak aktuální nebylo. Pořád mám co dělat. Znáte to, čert nikdy nespí!

Za necelou půlhodku jsem už pozoroval hypnoticky se otáčející kolo rulety v jednom opravdu luxusním kasinu. A také odhadoval tváře hráčů kolem ní. Drobná zrzka si napětím rozkousala jemné rtíky skoro do krvava. Tuhle ne, mám pro rusovlásky slabost. Bloncka s poprsím jak po použití kypřícího prášku působila opile a viditelně neprohrávala vlastní prachy. Také nic pro mne. Mladíka sedícího naproti jsem odhadl na studenta, pokoušejícího si navýšit stipendijní konto tím nejstupidnějším možným způsobem. Ale bylo mi ho docela líto. Začátky jsou vždy těžké. Dal jsem mu tedy také šanci. Chlápek středního věku po mé pravici byl typický venkovský balík. A podle výrazné nekompatibility hromady žetonů s jeho ohozem mi bylo jasné, že se rozhodl pomocí cizího kapitálu uhrát nějakou malou domů.

„Tebe jsem tu ještě neviděl. Jak to jde?“ naklonil jsem mírně směrem k němu.

„Stojí to za hovno! Ještě dvě tři hry a budu to muset zabalit, nedaří si mi!“

„Zabalit? S takovou haldou žetonů v záloze? Vždyť toho máš na stole tak za půl mega! S tím se přeci nedá v ruletě prohrát.“ nahodil jsem udičku.

„Jenže mi neříkaj pane a už jsem z nich odsál částku, kterou jsem schopen taktak uhradit ze svého konta. I tak mne žena zabije, až se to dozví!“

„Hm. Takže říkáš dvě tři hry a konec? Tak vsaď bondovskou, ta se přeci pro takovou příležitost i zásobu kapitálu hodí, no ne?

„Bondovskou? No, to mě nenapadlo.“ Protahoval rádoby vědoucně a mě bylo naprosto jasné, že nemá ani páru, o čem je řeč. Tak jsem mu napověděl:

„Osvědčená klasika, že jo? Sto čtyřicet žetonů na vysoká čísla od devatenáctky do třicetdevítky, padesát žetonů od třináctky do osmnáctky a jeden jako sichr na nulu.“

Úplnej začátečník to také nebyl, protože sotva jsem domluvil, začal nahlas počítat:

„Pokud vyjde některé z vysokých čísel, mám čistej zisk osmdesát žetonů. Pokud padne číslo z té šestice, je to rovná stovka zisku. A pokud padne nula, sto šedesát žetonů je doma. Ale co když padne některé z nízkejch?“

„Prostě znásobíš sázky. Dvakrát to tak blbě přeci nepadne, ne?“

Tváře se mu rozhořely vzrušením a ruka skoro mechanicky posouvala žetony na určená místa. Krupiérka se na mne vyzývavě usmívala a kulička se na ostatní rachotivě řehtala. Uštěpačně zmlkla na dvanáctce. Pobledle doplnil místa dalšími žetony a znásobil sázky. Kolem stolu se na další tanec rulety uhrančivě díval neustále rostoucí kruh čumilů. Jedenáctka.

Vsadil všechno, co měl a tázavě na mne pohlédl. Kývl jsem hlavou:

„Jo, tohle bych udělal také, nic jiného už ti stejně nezbejvá Všechno na jednu přesnou. Třeba zrovna tu desítku. A pomodli se, jestli to umíš:“

Netaktně jsem mu zamlčel, že modlitba nejspíše nepomůže. Jeho jásavý křik prořízl napnuté ticho jako cirkulárka přesně v ten moment, kdy kulička nestabilně masírovala desítku. A umlkl stejně rychle, jako když se kotouč pily zařízne do příliš masivního polena, protože kulička přeci jen ještě jednou poskočila ... a po zastavení talíře nekompromisně trůnila pod číslem devět.

„Půjčíš mi svou propisku, prosím tě?“ díval se na mého zlatého Parkera, trčícího z kapsy košile. Při představě, jak mi ji zasviní a co mi to dá práce, než ji zase dokonale vycídím, až se ke mně vrátí ... se mi do toho moc nechtělo. Ale podal jsem mu ji. Opřel ji o stůl a prudce do ní udeřil hlavou. S tichým omluvným mlasknutím mu lehce projela okem do mozku a náraz čela o dřevěný masiv byl už jen pitoreskním napodobením zvonivého umíráčku.

Zatímco ochranka vytáčela patřičná úřední čísla, krupiérka na mne mrkla:

„Kde ses toulal, že ses tu dlouho neukázal?“

Samozřejmě přeháněla, nebyl jsem tu maximálně dva týdny:

„Ale, trochu jsem se zamýšlel nad tím, proč se říká, že se ďábel skrývá v detailu:“

„No to je ale blbost!“ uchichtla se.

„Viď? Já se přeci vůbec neskrývám.“

video //www.youtube.com/embed/24F_DOqoZLw

Zvyšte článku karmu!
Autor: Karel Boháček | | karma: 22.79 | přečteno: 831 ×
Facebook Twitter Google Plus

Diskuse

Vstoupit

V diskusi je 33 příspěvků.
Poslední z 7. 5. 2017, 17:40

Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz